Z PAMÁTNÝCH UDÁLOSTÍ J.V. VÁLEČNÉHO NÁMOŘNICTVA

(Tento antikvárně psaný text je ukázka ze sborníku "Památé události J. V. válečmého námořnictva", obsahujícího autentická vylíčení událostí ve službě na rakouských válečných lodích v 19. století. Reprint sborníku jsme vydali jako NÁMOŘNÍ ŽURNÁL HISTORICKÝ č. 1. Obrázky jsou však použity jen na těchto stránkách a pocházejí z Aichelburgova "Register der k.(u.) k. Kriegsschiffe", Wien, Gratz - 2002. V záhlaví je HUSSAR, v textu ARTEMISIA. Obrázek ST. LOUIS v původní podobě se nám bohužel nepodařilo získat.) 

 

JEHO VELIČENSTVA BRIGA "HUSSAR" A GOELETTA "ARTEMISIA" SE PŘIPRAVUJÍ K BOJI S AMERICKOU KORVETOU "ST. LOUIS"

 

 

1853 

Na počátku padesátých let byly přístavy v Levantě útočištěm z Evropy uniklých politických pro­vinilců, ano i zločinců, kteří díky netečnosti tureckých úřadů a takřka jim na očích, tropili neplechy, ba beztrestně se dopouštěli též závažných provinění. Stejné poměry byly i ve Smyrně, když se tam v létě r. 1853 po delší dobu zdržovala Jeho Veličenstva briga HUSSAR, na které velel c. k. poručík řadové lodi August Schwarz. Dbaje ve městě stávající nejistoty, obmezil velitel co možno styky s pobřežím; mužstvu nebylo dovoleno choditi na zem, kdežto důstojnictvo smělo k zotavení pobývati až do západu slunce v evrop­ském, tj. francouzském dílu městském. Přitom byla přísně nakázána nejvyšší opatrnost, a nedovoleno zacházeti do vnitřního města.

23. června o 5. hod. odpolední jeli od HUSSARA na zem fregatní poručík z Auernhammerů, námořní kadet Otto svobodný pán z Hackelbergů a lodní lékař dr. Hubna; první dva oblečeni v uniformu, Dr. Hubna v civilní šat. Všichni zašli do kavárny Bonifacia, stojící na „anglickém nábřeží“, která byla v tuto hodinu navštěvována lepší evropskou společností smyrenskou.

Krátce před západem slunce vniklo do kavárny asi 30 mužů ozbrojených pistolemi, dýkami, noži a obušky - byli to ponejvíce političtí uprchlíci - a přepadli oba svou uniformou znatelné důstojníky. Dvě z pistole vy­pálené rány na fregatního poručíka Auemhammera sice šťastnou náhodou minuly cíle, ale hned nato, zasažen obuškem do hlavy, sklesl přepadený důstojník na zem. Současně byl námořní kadet baron Hackelberg bodnut dýkou do života a vyvlečen od zástupu z kavárny ven. Dr. Hubna nebyl pro svůj civilní šat od útočníků poznán, i zůstal ušetřen. Angličané pánové Osvald Werry a Bedřich Turrel - řiditel anglické školy ve Smyrné, kteří seděli u stolu s rakouskými důstojníky, bránili se velmi židlemi proti násilníkům a hájili s nasazením vlastních životů na zemi ležícího poručíka Auernhammera; pan Werry byl při tom raněn na hlavě. Za podpory ka­várních zřízenců podařilo se násilníky zahnati, takže, dík jejich chrabrému přispění, byl důstojníku tomuto obhájen život. Jmenovaní dva páni odvezli potom zraněného důstojníka na brigu Hussar, a vrátili se do města, aby pátrali po kadetovi Hackelbergovi. 

Vetitel Hussara, který byl za přepadu na lodi, rozkázal ihned připraviti loď k boji, dal válečně vyzbrojiti čluny a vyslal pod velením jednoho námořního kadeta oddíl mužstva k rakouskému jenerálnímu konsulátu oznámiti případ konsulovi a na ochranu konsulárního úřadu. Dále vyslal ozbrojený člun na místo zločinu, aby tam pátral po zmizelém kadetovi… Tento člun se vrátil o jedenácté hodině v noci, ale přivezl jen kadetovu čepici, kterou mu kavárník odevzdal, a kabát, který byl nalezen na mořském břehu. Ten byl úplně promočen a měl na levém šose velikou, od bodnutí dýkou pocházející díru. Poručík řadové lodi Schwarz podle toho soudil, že těžce raněný kadet Hackelberg byl zločinci hozen do moře. Toto domnění bylo bohužel správné, a byla mrtvola za svítání vytažena poblíž kavárny z moře a dopravena na HUSSARA.

C. k. jenerální konsul z Weckbeckerů, srozuměv se s velitelem brigy, důtklivě vyzval jenerálního vladaře smyrenského Aliho pašu, aby dal vrahy vypátrati, zatk­nouti a podle zákona potrestati. Avšak tento svých povinností nedbalý hodnostář se k tomu neměl a vyvolalo to všeobecné pohoršení, že se vrahové už den po přepadnutí v ulicích smyrenských nejen svým činem honosili, ale i pronášeli hrozby proti c. k. jenerálnímu konsulovi; následkem toho musela býti budova jenerálního konsulátu střežena mužstvem brigy.

Jenerální konsul tedy vyslal konsulárního kancléře dr. Walchera do Cařihradu, aby oznámil případ tamněj­šímu c. k. internuntiovi, svobodnému pánu z Brucků. Ten pak žádal od turecké vlády plného zadostiučinění, a žádosti jeho bylo bez odkladu vyhověno. Turecká vláda sesadila smyrenského vladaře Aliho pašu a vyslala do Smyrny tajemníka ministerstva zahraničních zále­žitostí Kabouli effendiho, aby dal provinilce zajmouti a potrestati. Zároveň bylo internuntiovi přislíbeno, že se učiní přísná opatření proti politickým uprchlíkům v tureckých přístavech, a že též budou vydáni c. k. vládě všichni oni rakouští poddaní, kteří se zúčastnili přepadu.

Mezi osobami zatčenými pro tuto vraždu byl i jeden rakouský příslušník jménem Martin Kószta, jenž, vydán jenerálnímu konsulátu, byl pro nejistotu ve městě panující odveden na HUSSARA, kde měl býti až do převezení do Rakouska střežen. Kószta zdržoval se poslední léta v Americe a pře­plavil se před vraždou po americké bárce MIMOSE z Bostonu do Smyrny.

Den před vraždou přijela do Smyrny korveta Spojených států severoamerických ST. LOUIS a za­kotvila na rejdě; velel na ní komodor Ingraham.

Soudruzi zatčeného zločince využitkovali této okolnosti na jeho prospěch a obrátili se o pomoc k americkému konsulovi. Vybídnut jsa konsulem, poslal komodor Ingraham poručíkovi Schwarzovi list, v němž protestoval proti věznění Kószty jako amerického občana a požádal, aby mu byl vydán. Velitel Hussara dovolil, aby americký konsul i komodor Ingraham jednali v jeho přítomnosti s Kósztou, ale dorozuměv se s konsulem z Weckbeckerů, odřekl jej vydati, poněvadž Kószta nemá průvodního listu ani jiných listin, jimiž mohl prokázati, že jest občanem Spojených států. Američtí hodnostáři ale nebyli s touto odpovědí spo­kojeni. Ráno příštího dne zakotvila se korveta ST. LOUIS asi na 200 m poblíž HUSSARA po jeho levé straně a Ingraham dal nabíti děla na ostro. Toto vyzývavé jednání, navíc provedené před očima města, bylo hrubou demonstrací proti c. k. vlajce, a velitel HUSSARA učinil bez meškání k odporu potřebná opatření, jsa odhodlán netrpěti žádných přehmatů a konati až do krajnosti, co mu jako c. k. důstojníku kázala jeho povinnost.

Když se dovědělo vrchní námořní velitelství v Terstu o vražedném útoku, vyslalo bez meškání do Smyrny eskádru složenou z plachetních fregat NOVARA a BELLONA a korvely MINERVA. Trvalo ale týdny, než tam eskádra dojela, a mezitím byl poručík řadové lodi Schwarz v obtížném postavení.

Soudruzi Kósztovi veřejně prohlásili, že nejen za noci HUSSARA přepadnou, aby vysvobodili vězně, ale že zavraždí i jenerálního konsula z Weckbeckrů a zapálí konsulární budovu; bylo tedy zapotřebí největší ostražitosti, bdělosti a příprav nejen na lodi, ale též v konsulátu, střeženém lodním mužstvem. Tyto už tak dost nepříznivé poměry byly ještě zhoršeny bezohledným jednáním amerického velitele, který maje pod sebou loď co se týče výzbroje a velikosti HUSSARA daleko mocnější, připravoval se k násilí, takže se zdálo, že nebude možno vyhnouti se zápasu. Časně ráno 2. července přijel Ingraham na HUSSARA, aby oznámil jeho veliteli, že obdržel od amerického vyslance v Cařihradě rozkaz zmocniti se Kószty násilím, nebude-li mu po dobrém vydán, a že tedy, nestane-li se tak do 4. hodiny odpolední, od té chvíle počne nepřátelství. Schwarz, jsa stran Kószty závislý na rozhodnutí kon­sulárního úřadu, odkázal jej na rakouského konsula a odepřel dále vyjednávati, řka, že na násilí odpoví též násilím.

Na to připravila se americká korveta k boji. Měla 700 tun nosnosti a byla ozbrojena 20 30liberními děly, kdežto HUSSAR měl toliko 462 tun nosnosti a 16 14libernich děl. Přes tento nepříznivý poměr velikosti a výzbroje nebylo na HUSSARU malomyslných, a každý, od velitele po posledního plavce, byl hotov rozhodně a v jednotě hájiti cti své vlajky do poslední krůpěje krve.

Schwarz by se mohl vyhnouti boji, kdyby se byl dal do ochrany tureckých batterií a válečných lodí ukotvených před tureckou čtvrtí, jichž velitelé stejně jako turecký paša, lhostejně pohlíželi na počí­nání americké korvety, příčící se mezinárodnímu právu. Ale udatný ten rakouský důstojník, jsa si náležitě vědom práva i povinnosti, nepomýšlel na ústup, nýbrž dále připravoval svou loď k boji. Krom toho nařídil, že kdyby boj pro HUSSARA nepříznivě dopadl, mají Kósztu zastřeliti.

V tomto kritickém čase přišla HUSSARU na pomoc Jeho Veličenstva goeleta ARTEMISIA. Tato loď o 182 tunách nosnosti a ozbrojená 10 6liberními děly, stojící pod velením poručíka řadové lodi Richarda z Barry, měla svou stanici v Syře. Tam také se její velitel 26. června dozvěděl ze smyrenského časo­pisu „Impartial“ o kruté vraždě nešťastného kadeta barona Hackelberga a též o nesnázích pro zatčení jednoho z vrahů mezi brigou HUSSAR a americkou korvetou. Ačkoli neměl dovolení opustiti obvodu přikázaného mu na křižování, rozhodl se Barry plouti bez odkladu do Smyrny a postaviti svou loď pod rozkazy velitele HUSSARA.

ARTEMISIA připlula včas, takže byla HUSSAROVI podporou, které měl nanejvýš zapotřebí; lodi dohromady byly ale přec slabší nežli jejich protivník.

Poručík řadové lodi Schwarz povolal hned k sobě vetilele ARTEMISIE, aby se vespolek umluvili, jak si budou počínati. Aby goeleta nebyla jednak přespříliš vy­sazena zkázonosné střelbě nepřátelských 30liberek, a nepřítel byl přece jen nucen obou lodí dbáti, obdržel Barry rozkaz křižovati na dostřel z bambitky před přídou americké korvety, avšak na počátku zápasu vypáliti na protivníka děla obou lodních stran, a po několika hro­madných výstřelech z ručnic pokusiti se zlézti jej na přídi nebo na zádi. Takto si počínajíc, byla by měla hojně mužstvem osazená goeleta nejvíce vyhlídek na zdar a zároveň by byla oslabila útok na HUSSARA.

O 8. hod. ranní na obou lodích trouben poplach k boji. ARTEMISIA rozpiala plachty a při­pravovala se, neohroženě křižujíc před přídou nepřítele, jej slézti. Americká korveta, aby mohla na HUSSARA lépe po jeho délce páliti, navinula tolik svého řetězu, že stála nyní svou přídou nad kotvou; Schwarz si stejně počínal a dal HUSSARA připraviti, aby mohl popřípadě rozepnouti plachty. Tak ostaly všecky ty lodě po několik hodin, bedlivě se pozorujíce; naše c. k. lodi stále hotovy okamžitě co nej­rázněji na útok odpovědíti.

Blížila se hodina, na kterou byl povězen začátek nepřátelství; poručík řadové Iodi Schwarz krátce oslovil své důstojníky a mužstvo. Každý s důvěrou očekával počátek boje. Ale v poslední chvíli se konsulové dorozuměli, jak by bylo možno zameziti hrozícímu boji.

Krátce před 4. hodinou přijeli na korvetu americký konsul Mr. Ofeley a na HUSSARA jenerální konsul Weckbecker a odevzdali velitelům od nich obou podepsanou písemnou smlouvu, podle níž se byli shodli dočasně odevzdati zatčeného do opatro­vání francouzskému jenerálnímu konsulátu, až by bylo zjištěno, kterého státu jest Kószta příslušníkem. Před západem slunce rozpiala korvela ST. LOUIS plachty, vrátila se na místo, kde byla dříve zakotvena, vzdálené od HUSSARA 600 - 700 m, načež vzdaly se též c. k. lodě hotovosti k boji; ARTEMISIA pokojně zakotvila poblíž HUSSARA.

Martin Kószta byl ještě téhož dne večer odevzdán fran­couzskému jenerálnímu konsulátu. Záležitost ta, pokud se týkala válečného námořnictva, byla tím vyřízena; jenerální konsul Weckbecker předal ještě veliteli HUSSARA list, kterým byl tento zproštěn povinnosti dbáti Kószty.

13. července o půl noci zakotvily na rejdě smyrenské Jeho Veličenstva fregaty BELLONA a NOVARA, jimž velel kapitán řadové lodi Antonín svobodný pán Bour­guignon. Velitel korvety ST. LOUIS vyslal k němu ráno svého prvního důstojníka, aby jej uvítal a zároveň oznámil, že jest mu pro chorobu nemožno sám na loď přijíti. Bourguignon odpověděl důstojníkovi, že lituje, že mu není možno s jeho velitelem mluviti.

Před polednem toho dne odplula americká korveta ST. LOUIS z přístavu.

21. července sloužena na fregatě NOVARA zádušní mše za zavražděného kadeta svob. pána Hackelberga, které se zúčastnila valná část cizích konsulárních úředníků a ve Smyrně sídlící rakouští poddaní. Za mše vlály na konsulátech, jichž členové se jí účastnili, vlajky v půl žerdi. Mrtvola byla potom převezena do Rakouska a pohřbena v rodinné hrobce v Bisambergu.

Ve zprávách o tomto příběhu chválí poručík řadové lodi Schwarz pravé vojenské chování a výtečné smýšlení důstojníků i mužstva, jež opravňovalo jej k milé naději, že s mnohem silnějším protivníkem možný nastávající boj skončí pro naši vlajku čestně a jí nové slávy dodá.

Jeho c. k. Apoštolské Veličenslvo poté ráčilo naříditi, aby velitelům brigy HUSSAR, který byl mezitím povýšen na hodnost korvetního kapitána, a goelety ARTEMISIA byla vyslovena jeho spokojenost s jejich statečným chováním, prokázaným při hájení cti c. k. vlajky.

V následném výnosu vrchního námořního velitelství, kterým bylo ohlášeno toto Nejvyšší vyznamenání, byl Schwarz ještě zvláště pochválen za rázné počínání si za nejobtížnějších poměrů, které mohou překvapiti námořního důstojníka. Dále byl v něm pochválen také Barry za samostatné rozhodnutí pospíšiti na pomoc veliteli brigy HUSSAR.

Stejně čestná byla i pochvala polního maršálka hraběte Radetzkého, který psal vrchnímu velitelství námořnímu: „Se skutečným potěšením jsem četl ony zprávy, a poznávám v rylířském a ctném chování se tak malého dílu c. k. námořnictva v daleké cizině plod pravého, vojenského ducha, který nechť vždy pojí pozemní i námořní moc rakouskou.“

 

 

(V záhlaví je vyobrazena briga HUSSAR)