V JIČÍNĚ O K.U.K.KRIEGSMARINE (vzpomínkla)

V létě 2008 uspořádalo Muzeum a zámecká galerie v Jičíně výstavu nazvanou „Rakousko-uherské námořnictvo 1866–1918“. Bylo a je až neuvěřitelné, že se této tématiky někdo chopil, dokázal pro realizaci výstavy získat podporu významných institucí jakými jsou Národní technické muzeum, Národní muzeum, Vojenský historický ústav, Rakouské kulturní fórum…, a přemluvit(?) naše špičkové tvůrce maket rakousko-uherských lodí, aby své artefakty v úžasné hodnotě zapůjčili až do srdce Českého ráje, načež vytvořil expozici, která - ač působila vcelku prostě - byla ojedinělá, velmi zajímavá a námi fandy mimořádně vítaná.

Bylo to tak, že se do jedné místnosti zámku na jičínském náměstí nanosily a umístily do vitrín modely lodí, uniformy, mapy…, na zem se položilo vzácné torzo 305mm granátu aj., na stěny se instalovaly panely s obrázky, kdesi visel kus plátna - a hotovo. Avšak! Pokud si pořadatelé výstavy kladli za cíl jen sdělit, že kdysi existoval a tak či onak asi vypadal a fungoval - v míru i za války - poměrně vyspělý a systémově složitý námořní branný útvar Rakouska-Uherska, v němž měli zastoupení i Češi a Moravané, pak se jim to podařilo. Znalce k. u. k. Kriegsmarine obsah výstava sice nepřekvapil, tím spíše, že šlo o vskutku jen štěrbinový průhled do minulosti, ale kdo sledoval laické návštěvníky a poslouchal jejich komentáře, zjistil, že jejich zaujetí je velké i opravdové a že jejich komentáře svědčí o příjemném zážitku… Bylo proč! Benešův legendární obrovský VIRIBUS UNITIS, ad hoc přestěhovaný z místa na skříni v patře jedné pardubické vily, byl/je prostě stále úžasný (a v Jičíně byla jedna z věru sporadických příležitostí jej vůbec vidět), a stejně stále ohromovala Tollarova úžasná díla, na výstavě ve velkém počtu, i malé napodobeniny letadel… Kdo má i jen menší empatickou schopnost procítit se do dávné doby, se zvláštním dojem pohlížel na klobouk parádní uniformy, který před léty kdosi nosil po Terstu či Pule, na díly námořnické výstroje, která taktéž pamatuje milieu na palubách lodí c. a k. maríny, autoři výstavy nezapomněli připomenout ani rakousko-uherské námořní letectvo… Poměrně bohatá byla i obrázková složka výstavy – dokumentární průhled na lodě a jejich bojové akce, případně tragédie, na mnohé o službě námořníků v čarokrásném prostředí pobřeží Jadranu ještě nepodupaném masivním rekreo-byznysem… Dominantami výstavy však vskutku byly ony absolutně skvělé makety rakousko-uherských válečných lodí a osobně jsem panu Ing. Benešovi (byť už není mezi námi) a panu Tollarovi nekonečně vděčný, že jsem mohl tato úžasně ciselovaná díla vidět.

Po této výstavě mnohým zůstala velmi pěkná vzpomínka, mnohým i velká otázka: Co mezerou, obarvenou nostalgií, která tu i dávno po skončení oné jičínské výstavy nepřestává být? Vždyť u nás stále expozice věnovaná rakousko-uherskému válečnému loďstvu neexistuje, nevznikl ani širší filmový dokument na to téma (1867-1918), a tak máme jen nepočetnou množinu knih o rakousko-uherském námořnictvu, vydanou u nás po r. 1990 a sem tam nějaký článeček v časopisech a na militárních webech… Přitom by jičínská výstava mohla tvořit základ mnohem větší, skutečně důstojné, stále expozice (ovšemže i mimo Prahu), avšak zde samozřejmě narážíme na problémy druhu, kde takovou výstavu umístit a za jaké peníze nájemného, kde sehnat exponáty včetně nejhodnotnějších maket lodí, které jejich autoři zapůjčují zřejmě s přetěžkým srdcem, kdo by se o výstavu staral, kdo by ji zabezpečoval… Jsou to bohužel problémy zřejmě neřešitelné, navíc podbarvené nejistým pomyšlením, jaká vlastně by asi byla celoroční návštěvnost expozice.

A tak aspoň tato malá připomínka oné v jistém smyslu památné a dodnes mnohými s úctou vzpomínané jičínské výstavy o rakousko-uherském válečném námořnictvu. Připomínku končím kolekcí snímků, kterou jsem onehdy v létě 2008 v přízemí jičínského zámku pořídil.

Milan Jelínek (18.8.2011)

KONEC