Typ ZEALOUS (1864)

ZEALOUS

- Centrálně-kasematní dřevěná šroubová paroplachetní korveta. –

Počátkem šedesátých let 19. století pokračovala stavba pancéřových lodí ve francouzských loděnicích velkým tempem, a hned po čtyřech jednotkách typové skupiny L´GLOIRE dokončených v l. 1860-1862 vstoupily do služby dva pancéřníky s etážovými bateriemi MAGENTA a SOLFERINO, avšak už od r. 1861 byla rozpracovaná série deseti(!) menších pancéřníků typu PROVENCE a realizoval se osm menších pancéřových fregat. To bylo pro londýnskou Admiralitu a vládu velmi znepokojující. Totiž na toto tempo nedokázala Velká Británie reagovat, neboť do r. 1865 uvedla do služby jen deset pancéřových lodí včetně konvertovaných a včetně dvou pancéřových šalup s malou bojovou hodnotou. Naštěstí byly do stavby schváleny další významné pancéřníky, od projektu s železnou konstrukcí, a další původně dřevěné řadové lodě a fregaty, které se měly konvertovat na obrněnce. A tak vzápětí poté, co byla schválena konverze lodi ROYAL OAK (viz) a čtyř lodí typové skupiny PRINCE CONSORT (viz) na pancéřové fregaty, došlo i na další rozestavený šroubový koráb - ZEALOUS. Původně to měl být 91dělový paroplachetní dvoupalubník (loď II. třídy), a jako takový byl i v Královské loděnici v Pembroke založen, ale v r. 1861 byla schválena jeho přestavba, ještě když loď spočívala na slipu; totožná konverze se týkala ještě REPULSE (viz) a ROYAL ALFRED (viz). Když však přestavba začala a už byl prodloužen trup, začaly spory vyvolané zejména admiralitním Odborem pro stavbu lodí („Construction Department“), týkající se konstrukčního řešení právě konvertovaných dřevěných lodí. Tudíž se přestavba rozpracovaného obrněnce ZEALOUS začala opožďovat. A pak přišlo nové rozhodnutí: Z bateriové lodi učinit centrálně-kasematní, jak se stalo i v případě „půl-sester“ ROYAL ALFRED a REPULSE, jejichž přestavba se rovně začala opožďovat, respektive pancéřníků „další generace“ BELLEROPOHON (viz). Ostatně právě podle vzoru BELLEROPHONU měl být ROYAL ALFRED vyzbrojen, tj. novými 9palcovými děly rovněž „další generace“, která se měla stát standardem britských oceánských bateriových obrněnců; jejich dodávky začaly v r. 1866 a jako první dostal tyto mohutné 229mm předovky BELLEROPHON, dokončený ve stejném roce jako ZEALOUS, FAVORITE a LORD CLYDE. Jenže lodě s dřevěnou konstrukcí musely dostat ještě starší zbraně, neboť nových děl byl nedostatek a Admiralita s nimi počítala jen na prvotřídní, železné pancéřníky, navíc ne na každou loď byly nové těžké kusy vhodné…

I v případě lodi ZEALOUS (REPULSE, ROYAL ALFRED) se mělo přihlížet ke zkušenostem s realizací lodi ROYAL OAK a jednotek skupiny PRINCE CONSORT, jejíchž konverze započala dříve. První takovou zkušeností se stal poznatek, že dodatečně prodloužené trupy nejenže zvyšovaly hmotnost lodí, ale také snižovaly jejich podélnou pevnost, proto ZEALOUS zůstal původní, jen snížený trup, i za cenu, že loď ponese méně děl, méně pancířů a bude se do ní instalovat slabší stroj. Takto přestavba ZEALOUS vyšla na menší peníze, než jiné konverze „dřeváků“ na „pancéřáky“, např. srovnatelných consortů (viz „Typ PRINCE CONSORT“), ale jak se později, ve službě, ukázalo, ZEALOUS to příliš nepříznivě nepoznamenalo, až na to, že byl asi o téměř uzel pomalejší.

A tak tedy. Podle plánů, které přepracoval nový šéfkonstruktér Královského námořnictva E. J. Reed (od r. 1863), byl trup ZEALOUS snížen, ale ve středolodí přibyla pancéřová kasemata a pak i předolodní a zadolodní nástavba. Příď byla rovná, bez klounu, záď okrouhlá, bez galerie. Trup byl po celé jeho délce na každém boku opatřen bočním pancéřovým pásem, sahajícím od hrany vrchní paluby do hloubky 1,84 m pod vodní čáru, přičemž ve středolodí měl standardní tloušťku 114 mm, ale na předo- a zadolodí, kvůli úspoře hmotnosti, jen 64 mm. Kasemata byla na vnějšku dlouhá 31,4 m a přes celou šířku trupu (17,8 m); její boční pancíře byly silné rovněž 114 mm, příčné, kryjící vnitřek kasematy zpředu a zezadu, jen 76 mm. Teakové podloží mělo tloušťku 770 mm. Zajímavé byly dvě pilotní věžičky, každá na jedné straně trupu, vedle komína respektive nad přední hranou kasematy – takové se sice objevily už na WARRIORU, ale zde je chránil pancíř tloušťky 76“; z věžiček se rozkazy volaly ke kormidlovému kolu, ale důstojníci považovali věžičky za nepraktické a brzy je přestali využívat… Hmotnost pancéřování obrněnce činila 790 t (srovnejme: na lodích typu PRINCE CONSORT to bylo 935 t). Na hraně vrchní paluby mezi kasematou a kraji přední a zadní nástavby bylo přes dva metry vysoké brlení.

Jelikož námořní správa nezařadila ZEALOUS mezi prvotřídní pancéřníky, počítalo se pro něj pouze se 7palcovkami. Tato 178mm/16 děla měla hmotnost 6,5 lt a pálila plné i výbušné střely hmotnosti okolo 50,8 kg, které při úsťové rychlosti 350 m/s dokázaly probít pancíř silný asi 190 mm… A tak v kasematě stálo šestnáct těchto předovek (8+8), další čtyři taková děla byla po dvou na vrchní palubě předo- a zadolodí, v oněch nástavbách, přičemž vpředu mělo každé dělo k dispozici tři střílny, vzadu dvě střílny, avšak z těchto žádné nemělo pancéřovou ochranu. Tato výzbroj zůstala na lodi po celou její kariéru, což bylo neobvyklé, neboť stejným případem bylo setrvání původní výzbroje už jen na REPULSE.  

Stroj byl jeden, jednoválcový (průměr pístu 2,083 m, zdvih 1,22 m, 60 ot./min.), přesně uprostřed trupu, a poháněl lodní 4lopatkovou vrtuli o průměru 5,8 m. Ovšem rychlostní maximum, kterého kdy ZEALOUS dosáhl, činilo jen 11,7 uzle, a takto plula loď jen při předávacích zkouškách v listopadu 1866, zatímco na počátku kariéry byla loď o nejméně půl uzle pomalejší. Oplachtění bylo plné, ale jelikož vrtuli nebylo možné odpojit od lodní hřídele, loď při plavbě pod plachtami nedosahovala vyšší rychlosti než 10,5 uzle. Kotle byly skříňové, komín teleskopický. Potíž byla, že i v tomto případě procházel kasematou, což bylo na pováženou. V této nízké prostoře se za (případného) tísnilo přes 200 lidí – v akci byli toto muži rozpálení bojem, děla byla rozpálená palbou, komín byl rozpálený zplodinami ze žhavých topenišť…

ZEALOUS podle Parkese

_________________________________________________________________

DATA:

ZEALOUS

Výtlak (norm.) 6096 lt, rozměry: 76,81 (m.s.) x 17,83 x 7,6 (vpředu)/7,75 (vzadu) m.

Pohon a výkony: ležatý 2V stroj Maudslay – 3263 iHP, 6 skříňových kotlů (660 t uhlí), plné oplachtění (tři stožáry a čelen), rychlost strojní plavby 11,7 uzle, rychlost jen pod plachtami činila 10,5 uzle.

Pancéřování: pás měl ve středolodí tloušťku 114 mm/770mm dřevěný podklad, v předo- a zadolodí 64 mm, baterie na bocích 114 mm/770mm dřevěný podklad, příčně 76 mm, pilotní věžičky kryl 76mm pancíř.   

Výzbroj: 20x 178mm/tažené předovky.

Posádka: 510 mužů.  

________________________________________________________________

ZEALOUS koncem šeesátých let 19. století

ZEALOUS byl jako řadová loď založen II. třídy v Pembroke 24. října 1859, o změně stavby se na Admiralitě rozhodlo 2. července 1862, na vodu byla loď spuštěna jako dřevěná, bočně pancéřovaná centrálně-kasematní paroplachetní fregata, a to 7. března 1864, komise Královského námořnictva převzala loď v září 1866, dokončena (už vystrojena a vyzbrojena) byla 4. října 1866. Brzy pak vyplul ZERALOUS na oceán, aby dosáhl západního pobřeží Kanady, kam byl určen a kde pak sloužil jako vlajková loď místních britské námořní síly – jeho základnou se v červenci 1867 stal Esquimalt u přístavu Victoria v Dubovém zálivu (Oak Bay, leží v něm Vancouver). Tam ZEALOUS zůstal, ukotven na místě, kde končil britský telegrafní kabel, ale vždy jednou za čtvrtletí vyplouval na dělostřelecké cvičení. Poté, co se na něm v lednu 1870 vyměnila posádka (stará se vracela domů), přeplul ZEALOUS do Panamy. Tam setrval do konce r. 1872, načež se – s opotřebovanými kotli a stroji a s obrostlým dnem – pět měsíců vracel domů, neboť tehdy nebyl schopen vyšší rychlosti než 7 uzlů, měl neustálé technické potíže, navíc si loď při proplouvání Magellanovým průlivem poškodila spodek trupu… ZEALOUS dorazil do Plymouthu v dubnu 1873, opravili jej, načež se stal obrannou lodí v Southamptonu. Ale už v r. 1875 byl ZEALOUS v Portsmouthu odzbrojen a odstrojen a kvůli chátrající dřevění konstrukci z aktivní služby vyřazen; dosluhoval jako pomocné plavidlo. V září 1886 jej námořní správa odprodala na rozebrání.