Typ SULTAN

SULTAN

- Centrálně-bateriový paroplachtní vrtulový obrněnec. -

Na konci šedesátých let 19. století v britském Královském námořnictvu stále nepadlo rozhodnutí, který druh kapitálního pancéřníku je pro operace na vodách v okolí Spojeného království vhodnější - bateriový, nebo věžový? Už v monografii věnované čtyřem lodím typu AUDACIOUS jsem toto dilema rozvedl, lze v něm však pokračovat.

Totiž věžové lodě sice mohly nést primární děla podstatně těžší než bateriové obrněnce, ale k ochraně těchto děl potřebovaly velmi silné pancéřování, otáčející se s věží, a k manipulaci s těmito obrovsky hmotnými objekty (jedno dělo s příslušenstvím mělo hmotnost okolo 25 t, opancéřování věže okolo 35 t) bylo třeba instalace komplikovaných ovládacích systémů…, co však hlavně – palbě děl z věží na oceánském obrněnci překážely nástavby a stěžně, takže vyhlašovaná schopnost věžových lodí „pálit všemi směry“ byla ve skutečnosti mnohem menší, tj. rozhodně ne „všemi směry“.

Naproti tomu bateriové pancéřníky dokázaly dát silnou, koncentrovanou salvu z jednoho boku, což se považovalo za výhodu, kterou nesnižovala ani skutečnost, že zatímco na stávajících věžových lodích PRINCE ALBERT a ROYAL SOVEREIGN mohla veškerá artilerie vést boční palbu, takže využita bylo každé těžké dělo, na bateriových lodích byla artilerie na boku odvráceném od bojové situace v nečinnosti, tudíž přítěží.

Byly i jiné důvody k preferování staveb bateriových lodí (osvědčenost, zažitá taktika boje, jednodušší konstrukce…, a žádné zkušenosti s věžovými oceánskými pancéřníky), proto i v r. 1867, kdy se v Admiralitě připravovala stavba dalších obrněnců - jednoho velkého (SULTAN) a dvou středně velkých (SWIFTSURE a TRIUMPH) - a čekalo se na výsledky stavby a služby dvou prvních velkých britských oceánských pancéřových „věžníků“ (Reedův MONARCH a Colesův CAPTAIN), padlo rozhodnutí, že ony další obrněnce k realizaci budou bateriové respektive centrálně-kasematní.

První z nich byla loď, která v r. 1869, už rok před spuštěním na vodu, dostala pojmenování SULTAN, na počest tureckého sultána Abd-ül-Azíze (Azizieh), který - jako vůbec první nejvyšší turecký hodnostář - byl tehdy ve Velké Británii na státnické návštěvě a Londýn si potřeboval podržet jeho náklonnost k Albionu; sultán byl dokonce na velké námořní přehlídce… Měl vzniknout obrněnec, vyzbrojený novými 10palcovkami a 9palcovkami v etážové baterii, a stabilní, vysoce pevné a odolné konstrukce, přičemž východiskem byla koncepce centrálně-kasematního obrněnce HERCULES, doplněná etážovou baterií, a s trupem s co nejnižší metacentrickou výškou. Výsledkem projekčního úsilí šéfkonstruktéra britského Královského námořnictva, E. J. Reeda (ve funkci v l. 1863-1870) byla loď dvoukomínovou verzí jednokomínového HERCULESU, ale větší a vyzbrojenější (o dvě 229mm děla), ostatně nejen konstrukční, ale i vizuální podobnost byla značná.

SULTAN po dokončení, v r. 1871 

Novou loď Reed navrhl tak, jak bylo příznačné pro britské centrálně-bateriové či centrálně kasematní řadové obrněnce přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století - měla vysoký, oceánský trup chráněný v oblasti vodní čáry pancéřovým pásem, na koncích zeslabeným, na úrovni dělové (hlavní) paluby byla velká etážová kasemata, Jelikož tento obrněnec neměl operovat u pobřeží, v mělkých vodách, loď neměla ploché, nýbrž dospodu vyoblené dno a značný ponor, dostala i plné oplachtění. A tak stejně jako v případě čtyř obrněnců typu AUDACIOUS konstrukční propočty vyjevily, že i SULTAN bude labilní a že rozhodujícím řešením bude přidání 600 t balastu (betonu a železa) do lodního dna. Což se pak stalo, takže honosný SULTAN vláčel tento jinak naprosto nepotřebný materiál, který přetěžoval jeho dnový konstrukční systém a činil jej křehčím, po celou svoji kariéru, byť i on díky jemu dosáhl mimořádné stability…

To byl povšechný popis, a tak nyní podrobněji k jednotlivým lodním faktorům a částem:

Hlavní výzbroj byla soustředěna do středolodí, etážové kasematy:

- ve spodní etáži kasematy stálo osm 18tunových 10palcovek (4+4), s hlavněmi oproti původnímu modelu delšími o 3,66 m; přední dělo na každé straně baterie se přesouvalo od boční střílny k nárožní, umožňující palbu šikmo vpřed (nárožní střílnu pro palbu vzad v této etáži SULTAN neměl); výklenek v trupu před přední střílnou umožňoval palbu od úhlu 25° vzhledem k lodní ose; stěny výklenku chránily před prvotními účinky výstřelů silné plechy; střílny pro palbu po traverze umožňovaly odměr v úhlu až 70°, náměr činil od +10° po -5° - spodní okraje střílen ležely 3,4 m nad hladinou;

- ve vrchní etáži kasematy byly úhrnem toliko dvě 9palcovky, přesouvatelné od boční střílny k zadní (zde chyběla střílna pro palbu vpřed); zúžený trup a převis umožnily dělu na každé straně pálit podél brlení téměř přímo vzad (povinný odklon děla v odměru o několik stupňů byl vynucen rovněž prvotními účinky výstřelu), na každé straně kasematy byla i střílna pro palbu po traverze; odměr při palbě zadní střílnou činil max. 45°, odměr při palbě boční střílnou 70°. Jelikož byly střílny poměrně daleko od sebe, musela se děla přesouvat po komplikovaném systému pojezdových plechových oblouků, a u střílen se ukotvovala k vnějším pivotům…

Zajímavé je, že munice pro děla v této baterii - v horní a spodní etáži - se skladovala v této kasematě, chráněna pouze pancířem baterie, tedy chyběly magacíny pod úrovní vodní čáry. Je pravda, že takto byla munice v boji okamžitě dostupná, nicméně její uskladnění v tomto prostoru, byť hned za silným pancířem, bylo velmi nebezpečné.  

Další dvě 9palcovky byly na vrchní palubě zcela vpředu, jaké stíhací, umístěné tak, že pálily skrze střílny ve výklencích, umožňujících odměr 45° (ústupová děla na zádi chyběla, neboť je suplovala děla ve vrchní etáži kasematy). Děla chránila zpředu pancéřová stěna (viz níže).

Kromě této výzbroje bylo na vrchní palubě a nástavbě SULTANU ještě sedm salutních 20liberních zadovek, kterých ale si netřeba dále všímat.

Pancéřování nebylo vůči předchozím britským lodím této kategorie nestandardní – tvořil je opět vysoký pás z válcovaného železa (asi dvojnásobně vyšší než na lodích typu AUDACIOUS), složený z ploten, pokladených v oblasti vodní čáry, přičemž ve středolodí byly nejsilnější plotny, následovaly slabší a nejslabší segmenty (viz DATA). Složení pancíře byl následující: vespod byl 38mm plech obšívky (rovněž fungoval jako protistřepinový komponent), na něm spočívaly dvě vrstvy dřevěného podloží, a na něm pancíř (viz DATA)… Ve středolodí se k pásu pojily podélné, nejsilnější pancíře spodní etáže kasematy – ty příčné byly slabší. Malá vrchní etáž kasematy měla rovněž nejsilnější pancíře na bocích (viz DATA). Pancéřové hráz vpředu se pojila k hlavní palubě, procházela jí a končila pod stropem přídní palubní nástavby, v níž byla obě ústupová, takto ochráněná děla. Všechny výklenky před střílnami byly ochráněny silným plechem, ten spočíval i na spodku převisu vrchní etáže kasematy. Pancéřovou věž loď neměla, ale pod kormidelnou mezi prostředním a zadním stěžněm byl na vrchní palubě pancíři rovněž ochráněný prostor, vybíhající vzad z vrchní etáže kasematy, v němž bylo bojové stanoviště. Celková hmotnost pancéřování včetně dřevěného podloží činila 1481 lt.   

Pohon obstarával jediný, zato obrovský 2V stroj (vnitřní průměr každého válce 2,995 m, zdvih 1,372 m), pohánějící jedinou dvoulopatkovou vrtuli. Loď byla vystrojena plným oplachtěním, které však se už po prvních plavbách ukázalo jako příliš těžké, se záporným vlivem na stabilitu lodi, navíc pod plachtami plula loď zoufale pomalu, jistě i vlivem lodní vrtule, kterou nebylo možné vyzvednout (později došlo na redukci oplachtění, než bylo nakonec sejmuto).

_________________________________________________________________

DATA:

SULTAN

Výtlak 9290 lt / 9540 lt, rozměry: 99,06 (m.s.) x 17,98 x 7,77/8,76 m.

Pohon a výkony: horizontální 2V stroj J. Penn – (při předávacích zkouškách) 7720 iHP, plné oplachtění (4590 m2), rychlost při strojní plavbě 14,13 uzle, pod plachtami 6 uzlů.

Pancéřování: hlavní pás měl ve středolodí tloušťku 229 mm/254mm dřevěný podklad, na něj navazovaly směrem k přídi a zádi segmenty tloušťky 203 mm/305mm dřevěný podklad, a zcela vpředu a zcela vzadu je zakončoval segmenty silné 152 mm/305mm dřevěný podklad; spodní kasemata měla 229mm boční pancíř/254mm dřevěný podklad, přední příčnou přepážku kasematy tvořil 152 mm pancíř/305mm dřevěný podklad, zadní přepážku 127mm pancíř/305mm dřevěný podklad; vrchní kasemata měla boční pancíře silné 203 mm/254mm dřevěný podklad, příčné stěny kasematy byly tloušťky 102 mm/254mm silný dřevěný podklad, pancéřová stěna kryjící zpředu obě stíhací děla na přídi, byla silná 152 mm.        

Výzbroj r. 1871: 8x 254mm/tažené předovky, 4x 229mm/tažené předovky a 7x 20lb zadovky.

Posádka: (na začátku kariéry) 633 mužů.

__________________________________________________________________

SULTAN v polovině sedmdesátých let 19. století 

SULTAN se stavěl v Královské loděnici v Chathamu, kde byl založen 29. února 1868, spuštěn na vodu 31. května 1870, válečné námořnictvo loď převzalo 10. října 1871 a zařadilo do Kanálové flotily. Ve službě se obrněnec projevil jako velmi stabilní dělostřelecká platforma, jen pomalá při plavbě toliko pod plachtami, a když v r. 1876 bylo plachtoví obrněnce redukováno na barkové, loď pod ním plula ještě pomaleji... Sloužila pak na Středozemním moři. V r. 1878 byl SULTAN v eskadře, která za tehdejší rusko-turecké války demonstrovala u Dardanel podporu Velké Británie Turecku. V r. 1879 byla loď dozbrojena a zlepšilo se její vybavení – dostala navíc 7x 102mm/zadovek, 4x 6lb/rychlopalná děla a na hlavní palubu 4 torpédomety ráže 356 mm, přibyly i dvě parní torpédové barkasy s malými torpédomety; na můstcích se objevily dva pátrací světlomety, byl vylepšen odvětrávací systém a v lodi vyměnili kotle (což znamenalo otevřít paluby), což se vyplatilo, neboť ač se výkon stroje příliš nezvýšil (činil při předávacích testech 7360 iHP), maximální rychlost lodi stoupla na 15 uzlů. Po těchto úpravách však loď přešla do rezervy Kanálového loďstva. Až v r. 1882 byl SULTAN převeden na Středozemní moře a jeho základnou se stala La Valetta na Maltě, odkud mj. vyplul v eskadře, která t. r. bombardovala egyptskou Alexandrii (SULTAN měl po jediném zásahu 2 mrtvé a 8 zraněných)… V r. 1884 se srazil s francouzskou lodí, která se potopila. V červnu a červenci 1885 byl obrněnec v eskadře adm. Hornbyho, připravenou zasáhnout, kdyby napětí mezi Vekou Británií a Ruskem přerostlo ve válku… Poté se vrátil do Kanálového loďstva, ale pak znovu odplul k Maltě... 6. března 1889 ztroskotal u Malty, ale byl v srpnu t. r. ze skaliska zdvižen, na Maltě nouzově opraven a poslán do Anglie – 22. prosince se objevil před Portsmouthem, kde opravu dokončili...

SULTAN při ztroskotání v Jižním průlivu Comino u Malty v březnu 1889, na skalisku nezakresleném v mapě. Pokus vyprostit obrněnec pancéřníkem TEMERAIRE nevyšel, a v následné bouři 14. března byl SULTAN téměř zničen. Avšak 27. srpna jej specializovaná italská fa Baghino vyzvedla, a loď byla odvlečena do nedaleké základny...  

Pak byl obrněnec v rezervě… V l. 1893-1896 prošel SULTAN v Královské loděnici v Portsmouthu rekonstrukcí a částečným přezbrojením – na loď se instalovaly nový stroj, nové kotle a nové, vyšší a štíhlejší komíny, z vrchní paluby čněly větrací roury opatřené deflektory, můstkový komplex byl přenesen před přední komín, opatřen vrchní plošinou a velitelskou věží a podstatně zvětšen, stěžně zmizely a nahradily je bojové stožáry s jeřábovými výložníky a nápadně velkými marsy (na předním stožáru byly dva), 4palcovky (102mm) byly odebrány a nahradila je 4x 120 mm/rychlopalná děla – 2x na každém boku, před vrchní kasematou, přibylo 31(!!) malorážních děl a kulometů jako výzbroj proti torpédovkám, na bocích se objevily protitorpédové sítě a vzhledem k tomu, že vzrostl výtlak, byl obrněnec na vodní čáře zvnějšku osazen dřevěným pásem tloušťky 229 mm, zajišťujícím lodi větší stabilitu; při této přestavbě SULTAN dostal také nový stroj (od bří Thompsonů z Clydebanku), jehož výkon činil 6531 iHP - loď pak dosáhla 14,6 uzle, ale při silných vibracích hlavní lodní hřídele...

Dva snímky ze srpna r. 1896 - obrněnec SULTAN po přestavbě.

V r. 1906 byl SULTAN převeden do přístavní služby jako školní jednotka pro lodní řemeslníky, přejmenován na FISGARD IV. A až v r. 1931 mu vrátili původní jméno, a dosluhoval jako dílenská loď. V l. 1940-1945 byl v Portsmouthu využíván jako depotní loď minolovek. V r. 1947 jej námořní správa odprodala na rozebrání.