Typ REPULSE (1870)

REPULSE

- Paroplachetní vrtulová pancéřová fregata. -

Zatímco korveta PENELOPE, dokončená v r. 1868, byla poslední dřevěnou pancéřovou korvetou britského Královského námořnictva, poslední britskou pancéřovou fregatou s dřevěnou konstrukcí byla centrálně-kasematní loď REPULSE, která ostatně se v Královském námořnictvu stala poslední dokončenou kapitální lodí s dřevěnou konstrukcí vůbec. Také ona se původně začala stavět jako 91dělová řadová loď II. třídy (dvoupalubník) typové skupiny BULWARK, ale v r. 1861 Admiralita schválila i její konverzi. Pak však začaly spory vyvolané Odborem pro stavbu lodí („Construction Department“), o to, jak vlastně má loď po přestavbě vypadat – má-li to být bateriový, centrálně-kasematní nebo věžový pancéřník, což se týkalo i soudobě konvertovaných lodí ROYAL ALFRED a ZEALOUS; tyto spory přinutily Výbor Admirality projekční práce v hlavní konstrukční kanceláři Královského námořnictva, vedené tehdy I. Wattsem, pozastavit; zpomalily se i konverze jednotek ROYAL ALFRED a ZEALOUS… Až v r. 1864 plány revidoval - s povinným přihlédnutím ke stanoviskům Odboru pro stavbu lodí a ke zkušenostem z konverze dříve takto rozpracovaných jednotek - šéfkonstruktér Královského námořnictva E. J. Reed; byl ve funkci od r. 1863 a ač se neustále potýkal s připomínkami ze strany (nejen) Odboru pro konstrukce, podařilo se mu projektově vytvořit řadu pozoruhodných lodí (BELLEROPHON, HERCULES, MONARCH…), a ni na tom nemění, že přepracování REPULSE bylo – jako v případě všech konvertovaných „dřeváků“ – jen nouzovým a nijak pozoruhodným řešením.

Ač byly nové plány konverze REPULSE hotové koncem r. 1864, ještě dva roky trvalo, než se přestavba REPULSE obnovila, a za tu dobu konstruktérství válečných lodí samozřejmě učinilo nové pokroky, které musel Reed respektovat. Především zbrojovky nabídly nová 9palcová (229mm) a pak dokonce 10palcová (254mm) děla, tedy adekvátní těm, jakými disponovalo francouzské válečné loďstvo – největší rival Královského námořnictva, vždyť císařské pancéřníky velké série typu PROVENCE (deset jednotek), uvedené do služby v l. 1865-1867, nesly 240mm primárky, a právě rozestavená skupina barbetových lodí typu OCÉAN (tři jednotky) byla vyzbrojena mj. 275mm primárními zadovkami… Zároveň železárny a válcovny (Thames Iron Works aj.) nabízely silnější pancíře, vůči takovým dělům odolné – už nestačily 114 mm tlusté železné plotny, bylo třeba mnohem silnějších, ba uspořádaných kompozitně, zvyšoval se i výkon strojů, zlepšovala se jejich technická kvalita, snižovala se spotřeba uhlí, plachtoví, zejména na kapitálních lodích, se začínalo jevit jako příliš těžké, neefektivní, a na „věžnících“ překáželo palbě děl vlastní lodi… Reed ovšem musel respektovat, že dřevěné lodě, konvertované na pancéřníky, nehodlá vrchní námořní správa klasifikovat jako prvotřídní, najmě s nejmodernějším dělostřelectvem, a tak i REPULSE představovala tehdejší konstrukční horší standard centrálně-kasematní jednotky. Znamenalo to, že už v projektu byl REPULSE velmi podobný fregatě ZEALOUS - stejně jako ona nenesl kloun, avšak měl o asi 10 m kratší středolodní kasematu – délky 21,4 m, disponoval ne tak početnou, ale zato těžší výzbrojí, nesl i silnější pancéřování a teakem chráněnou palubu, a díky menšímu ponoru byl o asi 0,75 uzle rychlejší… Nicméně umenšení kasematy způsobilo, že na této lodi zůstala nad úrovní hlavní paluby značná plocha boků nechráněná, neboť byly dřevěné, jen se silným železným pokrytím, což se stalo hlavním důvodem rozhodnutí Admirality tuto loď nenasadit v oblastech, kde hrozila válečná námořní střetnutí pancéřových lodí (Baltické moře, Severní moře, Atlantik, Středozemní moře), nýbrž jako staniční jednotku na poklidném Středním či Dalekém Východě, anebo na Tichém oceáně, kde se měla stát vůdčí lodí, s náležitým vybavením pro velitele místní flotily a jeho štáb. Celkově se REPULSE nezamlouval ani ctitelům ladných křivek lodí s kliprovými příděmi a plochými prosklenými záděmi, ani zastáncům bojového designu soudobých pancéřových fregat, jimž konkrétně na této lodi vadila např. staromódní podpěra čelenu, vyklenutá vpřed.

Posuďme konkrétně:  

Oproti ZEALOUS byl trup při totožné délce širší, což vedlo ke zmenšení ponoru lodi, která měla o asi 100 tun větší normální výtlak než ZEALOUS. Můstkový komplex tu vůbec poprvé na britských velkých válečných lodích stál už před komínem, chyběla však velitelská pancéřová věž, kterou suplovaly opět náboční pilotní věžičky na úrovni vrchní palby, po stranách můstku; z věžiček se volaly (tj. foneticky předávaly) údaje na můstek respektive do uzavřené kormidelny. Komín byl jediný, teleskopický, a procházel kasematou, stejně jako hlavní stěžeň. Osm děl jednotné výzbroje (8palcové předovky) bylo v kasematě (4+4), přičemž  obě krajní děla na každé straně bylo možné přesouvat od bočních střílen ke střílnám pro palbu vpřed respektive vzad. Další čtyři děla stála na vrchní palubě – dvě byla stíhací, v nízké nástavbě sahající k přednímu stožáru, a každé mělo k dispozici dvě střílny; dvě byla ústupová a stála v nástavbě na zádi, o rovněž každé pálilo skrze jednu ze dvou střílen ve vysokém brlení; pancéřování těchto palpostů však, stejně jako na ZEALOUS, chybělo. Původně měly být v záďové nástavbě prostory velitele lodi, tam však byl pak ubytován vyšší, vlajkový velitel, takže se prostory pro velitele lodi přesunuly na hlavní palubu, zatímco prostory blíže ke kasematě byly důstojnické – takto zabíraly celou zadní vrchní část trupu kabiny s lůžky, takže REPULSE si získala reputaci „nejozbrojenějšího a nejpancéřovanějšího hotelu“ ve Velké Británii. Ovšem díky mnoha okénkům se daly tyto prostory dobře odvětrávat, což bylo významné zejména za služby v teplých, ba tropických pásmech.       

Obrnění lodi bylo podobné tomu, jaké nesl ROYAL ALFRED – pancéřování středolodí (kasemata, pás) bylo 6palcové, příčené stěny kasematy 4,5palcové, REPULSE však měl silnější pásy v předolodí a zadolodí - 4,5palcové oproti 4palcovým na ALFREDU.

Loď měla stroj, původně určený pro jednu z nerealizovaných velkých třípalubních řadových lodí typu PRINCE OF WALES. Stroj byl 1válcový (průměr pístu 2,261 m, zdvih 1,22 m, 56 ot./min.), malého výkonu, avšak příliš se nelišil od velikosti a výkonnosti strojů lodí PRINCE ALFRED a ZEALOUS, a také lodní vrtule byla malá, průměru jen 0,483 m (2lopatková; měla být 4lopatková). Tomu odpovídala o nejvyšší dosažená rychlost lodi – činila jen 12,5 uzle, ale jelikož byla vrtule odpojitelná od lodní hřídele a dala se prostřednictvím rámu zvednout z vody, pod plným oplachtěním na třech stožárech a čelenu dosahovala REPULSE při toliko plachetní propulzi obstojné rychlosti okolo 10,5 uzle.

REPULSE nebyl zajímavou lodí a vlastně posloužil jen k vyrovnání ztráty v počtu realizovaných pancéřových lodích v šedesátých 19. století, kterou dočasně měla Velká Británie za Francií a která byla z hlediska světové politiky pro Londýn nepřípustná.

REPULSE v r. 1870

_________________________________________________________________

DATA:
REPULSE

Výtlak (norm.) 6190 t, rozměry: 76,81 (m.s.) x 17,98 x 6,7/7,9 m.

Pohon a výkony: ležatý stroj J. Penn – 3350 iHP, 6 skříňových kotlů (460 t uhlí); plné oplachtění (2710 m2), rychlost při strojní plavbě 12,56 uzle, pod plachtami 12,5 uzle; operační dosah 1800 nám.mil/5 uzlů.

Pancéřování: hlavní pás měl ve středolodí tloušťku 152 mm/254mm dubový podklad, na koncích 114 mm/254mm dubový podklad; pod podkladem bočních pancířů byla ještě železná obšívka trupu, tloušťky 19 mm; kasematu bočně tvořily pancíře tloušťky 152 mm, příčné stěny kasematy měly tloušťku 114mm (rovněž pancíře kasematy byly na dřevěném podkladě).

Výzbroj v r. 1870: 12x 203mm/předovky (8x na dělové palubě v baterii, 2x na vrchní palubě vpředu, 2x na vrchní palubě vzadu).

Posádka: (na začátku kariéry) 515 mužů.

________________________________________________________________

REPULSE se v původní podobě začal stavět 29. dubna 1859 v Královské loděnici ve Woolwichi, tam také se začal upravovat na pancéřník, ale ač byla konverze schválena v r. 1861, přestavba lodi začala až v říjnu 1866. Jenže těsně po spuštění obrněnce na vodu 25. dubna 1868 byla loděnice ve Woolwichi uzavřena, a REPULSE byl odtažen do základny Sheerness, kde jej dokončili. Do služby vstoupil 31. ledna 1870, avšak námořní správa jej neposlala do Kanálového loďstva, jak bylo obvyklé, nýbrž do Queensferry, kde plnila úkoly obranné jednotky... Byla to stabilní loď, dobře ovladatelná jak při strojní plavbě, tak při plavbě jen pod plachtami. V r. 1872 vystřídala na místě vlajkové lodi Pacifického loďstva ZEALOUS, a její služba spočívala v plavbách podél západního pobřeží Severní, Střední a Jižní Ameriky – od Britské Columbie (Vancouver) až po Patagonii; v této roli ji v r. 1877 vystřídal obrněnec SHAH. Při návratu domů plul REPULSE kolem Hornova mysu pod plachtami, a jako jediný britský pancéřník při této propulzi zdolal tento nebezpečný, bouřlivý úsek úspěšně. V l. 1877-1880 dostala fregata 4x torpédomety ráže 406 mm (s 12 torpédy) a protitorpédové sítě, načež přeplula do Hullu, kde pak znovu konala službu obranné lodi, ale bylo možné ji vídat i v jiných britských přístavech a základnách.

REPULSE v r. 1870

V červnu a červenci r. 1885 byl REPULSE začleněn do Zvláštní eskadry („Evolutionary Squadron“, adm. G. P. Hornby), ale pak, ještě téhož roku, jej vrchní námořní správa přeřadila do zálohy. V r. 1889 už odzbrojenou a odstrojenou loď válečné námořnictvo odprodalo na rozebrání.