Typ PALLAS (1866)

PALLAS

- Centrálně-kasematní šroubová paroplachetní korveta. -

Tehdejší nový šéfkonstruktér britského Královského námořnictva, E. J. Reed tuto loď v prvním roce své funkce (1863) projektoval z vlastní iniciativy a dle osobní představy o dobře provedené železné, opancéřované korzárské korvetě, tj. určené k „osamělým“ útokům na nepřátelské lodě, avšak ve vzdálenosti jen do 100 mil od pobřeží, neboť víc zásoba uhlí na tak malé lodi nedovolovala; Reed si tedy  počínal si nezávisle na zadání a specifikacích Admirality. Projektové studie svým kolegům předložil, ale jako ke všem dosavadním Reedovým projektům konverzí malých dřevených lodí na pancéřníky (RESEARCH, ENTERPRISE, FAVORITE) měl i tentokrát výhrady admiralitní Odbor pro stavbu lodí („Constructor´s Department“), ba projekt odmítl, protože opakoval některé nedostatky koncepce a nízké parametry oněch malých jednotek (pomalost, dispozice dělostřelectva…) a navíc si jeho členové nedovedli představit korzárské fungování takové lodi, pohříchu s malou zásobou paliva. Ale Admiralita projekt v r. 1863 přijala, neboť trval její zájem snížit náskok Francie ve stavbě pancéřníků. Podmínkou bylo, že Reed musí projekt přepracovat na korvetu nikoliv s železnou, nýbrž s dřevěnou konstrukcí, protože  jednak bylo nutné zužitkovat válečným námořnictvem nakoupené a dosud ještě nespotřebované zásoby lodního stavebního dřeva z padesátých let, jednak se měl pancéřník realizovat v právě volné Královské loděnici ve Woolwichi, kde však neměli ani zkušenosti se stavbou železných lodí, ani potřebnou technologii, zejména pro kovářské práce; rovněž měl Reed přihlédnout k výhradám Odboru pro stavbu lodí a respektovat je.

Reedovým záměrem bylo vytvořit malou, jednoúčelovou, dobře pancéřovanou, dostatečně rychlou (14 uzlů) a velmi obratnou útočnou loď, schopnou provést rozhodný útok klounem, neboť jedině kloun tehdy dokázal zmoci pancéřování řadových obrněnců. Proto Reed dřevěnou konstrukci odmítal, tím spíše, že už na počátku šedesátých let 19. století bylo jisté, že dubové skelety válečných lodí jsou neperspektivní, ale nakonec i tuto jednotku pojal jako experimentální řešení, a poznatky z něho vzešlé hodlal přenést na lodě železné a mnohem větší.

Vše na malé lodi podřídil dosažení co nejvyšší rychlosti při strojním pohonu a dokonání klounového nájezdu, tedy trup byl sice krátký, ale široký, aby pojal silný stroj (byl přislíben kompaundní), artilerie redukována na nezbytnou, zato na příď přibylo těžké útočné dělo pro palbu vpřed, tj. pro přímou palebnou přípravu klounového útoku, plachtoví bylo jen takové, aby pomáhalo šetřit uhlí při přesunové plavbě, zatímco v boji (při útoku) mělo být podružné, dále Reed zvětšil plochu pancéřování, ba nechal pancéřovat celou příď. Vznikla jednokomínová loď s konstrukcí obdobnou konstrukci lodi FAVORIT (viz), ale s vyšším bokem, nad nímž ještě bylo po obvodu vrchní paluby sice jen 1,2 m vysoké brlení, ale nastavené schránami, do nichž se ukládala do plachtových obalů smotaná námořnická lůžka – hamaky; výška boku vpředu, počítaná od hladiny po vršek této hamakové bariéry, činila 5,95 m, vzadu byla o asi půl metru nižší (nelze zaměňovat s výškou volného boku).

Na úrovni vrchní paluby stála středolodní kasemata, kterou už neprocházel komín, jak to bylo na předchozích malých pancéřových šalupách RESEARCH a ENTERPRISE a korvetě FAVORITE, neboť kasemata stála dále ve středolodí, a komín blíže předku. PALLAS by dokázala nést i velmi těžká děla (229mm), jenže účelu, kterým Reed loď obdařil, tyto masivní zbraně právě pro svoji hmotnost nevyhovovaly, navíc střílny byly od sebe vzdálené 4,9 m, zatímco ona těžká děla vyžadovala střílny vzdálené nejméně 6,1 m, což by vedlo k prodloužení kasematy a ke zvětšení její hmotnosti, nehledě k tomu, že stísněnost postů v nárožních pozicích - pro palbu vpřed/vzad - by byla už neúnosná; navíc manipulace s tak těžkými děly na značně vratké lodi by byla krajně bezpečná, což ostatně se Reedovi vyčítalo v případě výzbroje lodí RESEARCH a ENTERPRISE. A tak nakonec ve středolodní kasematě spočinuly čtyři 178mm tažené předovky (2+2), avšak každé přesouvatelné od boční střílny ke střílně pro palbu vpřed respektive vzad. Ono “vpřed“ a „vzad“ je třeba brát s rezervou, protože vzhledem k výklenkům, učiněným v boku nad dělovou palubou, mohla děla pálit v úhlu nanejvýš 30° vzhledem lodní ose, takže o axiální palbě se nedalo hovořit, navíc odměr děl u střílen v přední/zadní stěně kasematy činil max. 12°, a odměr děl u boční střílny 45°. Útočné dělo na dělové palubě vpředu, přidané dodatečně, byla 178mm zadovka, která pálila skrze jedinou střílnu v pancéřové stěně pod čelenem, a její max. odměr byl dokonce jen 10°; a co víc – jelikož spodní okraj střílny byl 2,75 m nad vodní čárou, při i jen trochu rychlejší plavbě zvednutá přídní vlna okraje střílny dosahovala a přes něj zaplavovala post i celou dělovou palubu až po kasematu. Zadní, ústupové dělo, rovněž na dělové palubě a rovněž přidané dodatečně, mělo k dispozici čtyři střílny, všechny mimo lodní osu, přičemž ze střílen blíže k ní mohlo dělo při odměru 45° pálit i za loď a z vnějších střílen až do úhlu 60° vzhledem k lodní ose.

Pancíř tehdy standardní tloušťky 114 mm na obou bocích chránil oblast vodní čáry po celé délce lodi, přičemž sahal od vrchní paluby do hloubky 1,38 m pod hladinou. Od něj se zvedal pancíř téže tloušťky, chránící středolodní kasematu a dělový post v předolodí, zatímco zadní post ústupového děla chráněn nebyl; pancéřování doplňovaly příčné pancéřové stěny rovněž tloušťky 114 mm, chránící kasematu zpředu i zezadu; všechny náboční pancíře byly na 559 mm silném dřevěném podkladě. Nechyběla ani pancéřová velitelská věž, umístěná těsně za hlavním stožárem. Celková hmotnost pancéřování včetně dřevěného podloží činila 560 t (pro srovnání: mnohem menší RESEARCH 352 t, maličký ENTERPRISE 195 t, srovnatelný FAVORITE 560 t). 

Víme už z úvodu tohoto pojednání, že jako první jednotka Královského námořnictva dostala PALLAS kompaundní stroj (tehdy jej sice dostala už i dřevěná nepancéřovaná fregata CONSTANCE, o níž píšeme jinde, ale technicky zklamal); byl woolfický (s tandemovým uspořádáním vysoko- a nízkotlakých válců, pracujících tedy na stejné hřídeli, ale s klikami pootočenými o 90°); dva vysokotlaké válce měly vnitřní průměr 1,295 m, dva nízkotlaké 2,655 m, 68 ot./min.), napájen ze čtyř kotlů s přehříváky páry (rovněž novinka) a poháněl lodní vrtuli systému Griffith průměru 5,45 m. Reed si od něj hodně sliboval a věřil, že PALLAS s ním dosáhne nejméně 14 uzlů… Jinak ovšem zůstávalo plné oplachtění na třech stěžních a čelenu, jenž však překážel palbě předního děla. Reed také původně plánoval odpojitelnou lodní vrtuli, v posuvném rámu, s možností ji před delší plavbou pod plachtami manuálně vyzvednout, ale to bylo při stavbě lodi zamítnuto.

 

A zajímavost na závěr: Posádka obývala spodní palubu, kde měla vcelku pohodlné prostory a mužstvo navíc k dispozici - poprvé na lodích Královského námořnictva - prádelnu a koupelnu (což tehdy byla skutečně velká vymoženost), zvláštní koupelnu měli i důstojníci; velitel lodi byl ubytován vzadu na hlavní palubě.

________________________________________________________________

DATA:

PALLAS

Výtlak 3661 / 3794 t, rozměry: 68,58 (m.s.) x 15,24 x 5,80/7,39 m.

Pohon a výkony: ležatý 4V stroj Humphreys and Tennant – (při zkouškách) 3580 iHP, 4 skříňové kotle (269 t uhlí), při strojní plavbě rychlost 12,5 uzle, po úpravě 13 uzlů, pod plachtami 9,5 uzle.

Pancéřování: pás 114 mm/560 mm silný dřevěný podklad, kasemata 114 mm/560 mm silný dřevěný podklad, traverznice 114 mm. 

Výzbroj v r. 1866: ve středolodní kasematě 4x 178mm/předovky, na přídi 1x 178mm/zadovka, na zádi 1x 178mm/zadovka.

Posádka: (na začátku kariéry) 253 mužů.   

__________________________________________________________

PALLAS se stavěla v Královské loděnici ve Woolwichi, kde ji založili 19. října 1863 a spustil na vodu 14. března 1865; bylo však nepříjemné překvapením, že oproti projektovaným 14 uzlům PALLAS dosáhla jen 12,5 uzle, a to ještě bez výzbroje a zásob, a tak korveta musela znovu na slip, ku přestavbě přídě, přibyl spardek (vysutá paloubka), takže s předek lodi poněkud zvedl… I pak však loď dosáhla jen 13 uzlů, a toliko pod plachtami jen 9,5 uzle. PALLAS se dostrojovala a zbrojila v Portsmouthu, kde také 6. března 1866 vstoupila do služby, zařazena do Kanálového loďstva. Projevila se jako sice nepříliš rychlá, ale zato dobře manévrovatelná, a jen přechyl při „rollování“ byl poněkud větší, až 12°. V r. 1866 byla původní 178mm děla nahrazena 203mm předovkami  a přibyly dvě zadovky ráže 127 mm. V l. 1870-1872 korveta přešla přestavbou (pancéřová věž se přesunula před hlavní stožár, tedy ve výhledu nyní překážel komín, který se zasouval jen při plavbě pod plachtami) a dalším přezbrojením – všechny zadovky byly odebrány a nahrazeny čtyřmi předovými děly ráže 152 mm. V l. 1872-1879 sloužila PALLAS na Středozemním moři, načež byla loď stažena z aktivní služby, neboť se ukázalo, že dřevěná konstrukce je v dezolátním stavu, kotle prorezivělé… Ostrojená a odzbrojená loď bez posádky pak kotvila v Devonportu, až ji 20. dubna 1886  námořní správa odprodala k rozebrání.  

PALLAS v r. 1866