Typ DEFENCE (1862)

DEFENCE,

RESISTANCE

- Bateriové železné pancéřové fregaty. (V záhlaví DEFENCE) -

Tyto dvě jednotky, jejichž stavba se financovala z rozpočtu na program rozvoje válečného námořnictva v r. 1859, měly původně vzniknout jako železné fregaty bez pancéřování. Avšak poté, co byl v červnu 1859 objednán WARRIOR a co se Prvním lordem Admirality stal vévoda ze Somersetu a do funkce Prvního (politického) tajemníka Admirality nastoupil C. Paget, se tato intence změnila a lodě se měly  projektovat jako menší pancéřníky, k obraně pobřeží. Důvodem k pořízení těchto „polovičních warriorů“ (ve skutečnosti asi dvoutřetinových) nebyla ani tak cena (WARRIORU stál 377 292 liber, později cena DEFENCE činila 252 422 liber), jako skutečnost, že Královské námořnictvo mělo pouze dva doky, schopné přijmout WARRIOR a BLACK PRINCE. Realizace obou nových jednotek se živě diskutovala v Admiralitě i Parlamentu, a pokud by byla jejich stavba schválena, znamenalo by to konec původnímu strategickému záměru pořizovat pro plnění úkolů Královského námořnictva až jen velké pancéřníky, neboť k obraně pobřeží ovšemže postačovaly i menší.

Propozice lodí nového typu opět vypracoval vrchní inspektor Královského námořnictva kontradm. B. Wake-Walker; předložil je 24. listopadu 1859. Jenomže postavit menší obrněnce samozřejmě znamenalo mít je nejen zbrojně slabší a méně pancéřované, ale i značně pomalejší, neboť do jejich trupů se velké stroje o výkonu nad 5000 iHP prostě nevešly. Proto Walker pro nové pancéřníky kalkuloval s maximální rychlostí 10,75 uzle, což bylo věru málo, ba dokonce později vyšlo najevo znepokojující zjištění, že jsou o asi uzel pomalejší než francouzská pancéřová fregata L´GLOIRE, ba pomalejší než zastarávající řadové dvoj- a třípalubní paroplachetní řadové koráby Královského námořnictva. Walker také ujišťoval, že menší lodě než WARRIOR a BLACK PRINCE a s nižšími výkony dokáží lépe manévrovat, navíc ponesou relativně dobrou výzbroj doplněnou o kloun – diluviální zbraň, která v tomto případě ovšem proti rychlejším nepřátelským lodím (nad 11 uzlů) mohla fungovat skutečně jen v mimořádně výjimečných situacích. K ochraně lodí měly posloužit tytéž pancéřové plotny, jaké byly na warriorech, tedy dodané z Thames Iron Works and Shipbulding, které při testech, instalovány na dělové čluny (bývalé “krymské baterie“) TRUSTY a UNDAUNTED, prokázaly, že jsou odolné proti nejtěžším soudobým lodním dělům respektive jejich střelám včetně výbušných… Vcelku byl Walker uvnitř i zvenčí Královského námořnictva kritizován, ba vysmíván, např. známým loďařem J. Scottem Russellem, spolutvůrcem např. (s Brunelem) obrovského GREAT EASTERNU. Jenomže Walker se jen držel zadání a musel respektovat, Královské námořnictvo nebude mít prostředky – finanční a technologické – jen na stavbu nakohoutěných pancéřových fregat. Byla tu i záruka rychlé stavby těchto menších lodí, ba když už byla kvalita obětována kvantitě, byl Walker pro pořízení dokonce šesti takových lodí, neboť tak by se podařilo vyrovnat náskok největšího námořního rivala Velké Británie ve stavbě pancéřníků (vědělo se, že ve Francii se po L´GLOIRE staví další nejméně tři pancéřové jednotky, třebaže dvě z nich jen s dřevěnou konstrukcí; z prvních francouzských pancéřových fregat měla železný skelet pouze L´COURONNE, avšak v Lorientu dokončená až v r. 1862).

Nakonec byla schválena stavba skutečně jen dvou „cheaper ships“ (levných lodí) – DEFENCE a RESISTANCE, financovaná z námořního rozpočtu přijatého v r. 1859, a nové pancéřníky měly jako WARRIOR a BLACK PRINCE operovat sice v rámci Kanálového loďstva, ale jako jednotky pro defenzivní účely.

Šéfkonstruktér Královského námořnictva I. Watts svěřil projekt svému asistentu, N. Barnabymu; ten pak sice učinil některá vylepšení (např. příď už byla klounová, záď ale zůstala fregatní, s galerií), ale jinak nový typ koncepčně jen zmenšil. Trup byl ve středolodí opatřen dvojitým dnem délky 39,2 m a přepážky jej dělily na 92 protizátopových úseků. Také pojetí pancéřování z válcovaného železa na teakovém podloží tloušťky 457 mm zůstalo zachováno, takže toliko 42,8 m dlouhý boční pancíř (ani ne polovina z celkové délky lodí), sahající od vrchní paluby do hloubky 1,8 m pod vodní čáru, kryl - spolu s traverznicemi téže tloušťky - především baterii a částečně magacíny a vitální části lodi, ale ani tentokrát nikoliv kormidlový systém na zádi; celková hmotnost pancéřování činila 950 lt.

Rozložení hlavních oddílů v trupu bylo následující: pod předním koncem byl přední magacín, následovala kotelna se čtyřmi kotli, strojovna a zadní magacín. Vrchní paluba byla opět opatřena přes 2 m vysokým brlením. Za povšimnutí stojí, že zatímco plavci byli ubytovaní na dělové palubě, důstojnictvo mělo příbytky o palubu níže, takže v těchto kabinách nejen nebylo přirozené venkovní světlo, ale ani dobrý vzduch, neboť větrací systémy byl tehdy ještě málo účinné a spočívaly v otevírání/přivírání různých větracích luk, trubek a světlíků.    

Každý z obou obrněnců byl poháněn jedním ležatým strojem, opět - jako v případě warriorů -  dodaným firmou J. Penn a sons, měly však i barkové oplachtění (tři stěžně a čelen). Lodní vrtule o dvou lopatkách měla průměr 5,49 m a na obou lodích byla zvedací, tj. bylo možné je odpojit od lodních hřídelí a prostřednictvím zvláštního rámu je manuálně - lany a s pomocí kladkostrojů - zvednout do šachty v zádi, takže při plavbě toliko pod plachtami vrtule nepřekážela v plavbě. Jak víme, projektovaná strojová rychlost měla vzhledem k použití menších, tj. méně výkonných jednotek činit 10,75 uzle (WARRIOR 14,3 uzle), při společné propulzi okolo 14 uzlů (v prvních letech služby lodě obě hodnoty překonávaly, ale 17 uzlů WARRIORU samozřejmě nemohl dosáhnout).

Výzbroj byla v původním projektu tvořena osmnácti 68liberními hladkými předovkami (z toho šestnáct bylo v baterii, dvě na vrchní palubě jako stíhací respektive ústupové) a čtyřmi 40liberními salutními zadovkami, ale před dokončením lodi byla posílena (viz DATA). Totiž stejně jako v případě WARRIORU a BLACK PRINCE až dodatečně rozhodla námořní správa, že artilerií těchto lodí posílí nové, 110liberní drážkované zadovky vyvinuté a vyrobené ve firmě W. Armstronga v Elswicku, a tak počet 68liberek byl umenšen a šest nových 110liberek stálo v baterii a dvě na vrchní palubě jako stíhací respektive ústupové dělo. Avšak už v kapitole o typu WARRIOR jsme uzvedli, že původní 68lb předovky byly výkonnější, spolehlivější a hlavně bezpečnější, takže v dalších letech byly i obě lodě typu DEFENCE přezbrojeny na předovky… 68liberky měly ráži 7,9“, tj. 201 mm, a při úsťové rychlosti 481 m/s a elevaci 12° dostřelovaly plné i výbušné projektily hmotnosti 30,8 kg na distanci okolo 2900 m; 110liberky měly ráži 7“ (178 mm) a při úsťové rychlosti 350 m/s a elevaci 11,25° pálily jak plné svéfrické, tak výbušné projektily hmotnosti okolo 49,9 kg až na výtečných 3700 m… Další zbraní byl - víme - kloun, který v kombinaci s vrchním, kliprovým tvarem klounovce dával přídi bizardní tvar pluhové radlice, a aby čelen vydržel náraz lodi při dokonání klounovém útoku, byl železný. Instalace klounu však vyvolala řadu debat, a to nejen stran taktického využití této zbraně (ke zdárnému dokonání útoku klounem mohlo dojít ve velmi specifické situaci), ale i hrozbě klounu vlastním lodím, neboť v dobách, kdy zejména v blízkosti často zamlžených námořních základen na britském domácím pobřeží docházelo k častým srážkám lodí, a při takové by kloun sehrál fatální roli… Kloun okamžitě převzali Francouzi, kteří jím opatřili dva další bateriové obrněnce – MAGENTA a SOLVERINY (do služby vešly v r. 1862). A právě lodím typu DEFENCE se poprvé dostalo označení „steam rams“ - parní beranidla či parní klounovce, ba tento druh lodí menších hmotnostních tříd byl dále rozvíjen, tím spíše, že po rakousko-italské bitvě u jadranského Visu v r. 1866 se kloun stal vysoce uznávaným bojovým prostředkem.

_______________________________________________________________

DATA:  

DEFENCE

Výtlak 6070 lt (norm.), rozměry: 85,3 celk. (85,3 m.s.) x 16,51 x 7,62/8,00 m.

Pohon a výkony: ležatý 2V stroj - 2343 iHP, 4 skříňová kotle (450 lt uhlí), barkové plachtoví s plochou 2,276 m2 , rychlost (při předáv. zkouškách) 11,62 uzle, pod plachtami 10,5 uzle; operační dosah činil 1650 n.m. / 10 uzlů.

Pancéřování: boční 114 mm / dřevěný podklad 457mm, traverznice 114 mm.

Výzbroj v r. 1861: 8x 110lb/zadovky, 10 68lb/hladké předovky, 4x 127mm/zadovky (pancířem bylo kryto 10x 68lb děl a 4x 110lb děla) / v r. 1868: 2x 203mm/předovky, 14x 178mm/předovky. Po přestavbě bylo chráněno pancířem 8x 178mm děl a 2x 203mm děla.

Posádka: 460 mužů.

DEFENCE po svém dokončení, bez zdvojených košovek

RESISTANCE

Výtlak 6070 lt (norm.), rozměry: 85,3 celk. (85,3 m.s.) x 16,51 x 7,62/8,00 m.

Pohon a výkony: ležatý 1V stroj - 2430 iHP, 4 skříňová kotle (460 t uhlí), barkové plachtoví s plochou 2276 m2, rychlost (při předáv. zkouškách) 11,83 uzle.

Pancéřování: boční 114 mm / dřevěný podklad 457mm, traverznice 114 mm.

Výzbroj v r. 1861: 6x 110lb/zadovky, 10x 68lb/hladké předovky, 2x 32lb/předovky / v r. 1869: 2x 203mm/předovky, 14x 178mm/předovky. Po přestavbě bylo chráněno pancířem 8x 178mm děl a obě 203mm děla.

Posádka: (na začátku kariéry) 460 mužů.   

RESISTANCE

__________________________________________________________________________________

 

DEFENCE realizovala soukromá Palmers Shipbuilding a Iron Comp. v Jarrow (hr. Durham, na ř. Tyne), kde byl založen v prosinci 1859, spuštěn na vodu 24. dubna 1861, válečné námořnictvo jej převzalo 4. prosince 1861 a do služby obrněnec vstoupil až 12. února 1862, jako jednotka Kanálového loďstva. V r. 1864 dostal plné oplachtění, ba experimentovalo se i se zdvojenými košovkami, obvyklými na dopravních lodích, ty se však neosvědčily, ostatně zatěžovaly každou loď dalšími 6 tunami. V l. 1866-1868 byl při přestavbě v Plymouthu přezbrojen (viz DATA) - jeho výzbroj pak byla menší než původní, ale 8palcovky (203mm/15) pálily granáty hmotnosti 79,4 kg a při úsťové rychlosti 430 m/s dokázaly před ústím prorazit železný pancíř tloušťky 244 mm (v tehdejší praxi se takové ovšem nevyskytovaly), a 7palcovky (178mm/16) pálily střely hmotnosti 50.8 kg, schopné prorazit 196mm pancíř (ani takové tehdy ještě nebyly zavedeny); jelikož plné plachtoví bylo příliš těžké a zdvojené košovky nebyly přínosem, v r. 1868 byly odstraněny a plachtoví bylo opět umenšeno na barkové - rychlost pod plachtami pak činila 10,5 uzle. Po úpravách se vrátil do kanálového loďstva, ale v r. 1869 jej poslali Severoamerické eskadry (North America station), v níž nahradil obrněnec ROYAL ALFRED. V l. 1871-1872 byl jednotkou Středomořského loďstva, ale v r. 1872 najel na pobřeží a musel do opravy v Plymouthu. Ta trvala až do r. 1874. Poté DEFENCE byl převeden do Shannonu, kde sloužil jako obranná jednotka, a to až do r. 1876. Pak se znovu připojil ke Kanálovému loďstvu, v němž byl do r. 1879, ale s několika jednotkami tohoto loďstva, tvořícími Zvláštní eskadru (Particular Service Squadron), byl v r. 1878 převeden na Středozemní moře, aby za rusko-turecké války i on křižoval u Dardanel; pak se vrátil na Kanál. V r. 1879 byl převeden do zálohy, ale nahradil sesterskou RESISTANCE v roli obranné lodi při ústí Mersey (Liverpool, Birkenhead…). 20. července 1884 se DEFENCE na Lough Swilly srazil s pancéřníkem VALIANT, ale udržel se na vodě a byl opraven. V r. 1885 byl DEFENCE odstaven a postupně odzbrojen a odstrojen. V r. 1890 sloužil jako dílenská loď v Devonportu, tam také jej v r, 1898 přejmenovali na INDUS. Jako hulk byl v Devonportu až do srpna 1935, kdy jej námořní správa prodala na rozebrání.

RESISTANCE v Gibraltaru, v dobách své slávy, v pozadí ROYAL OAK (viz dále)

RESISTANCE se stavěl v loděnici fy Westwood and Baillie v londýnském Millwallu, kde byl spuštěn na vodu 11. dubna 1861, do služby vstoupil 2. července 1862, jako jednotka Kanálového loďstva. V r. 1864  byl převeden do Středomořského loďstva, jako vůbec první pancéřník této strategicky velmi důležité formace s hlavní základnou v La Valettě na Maltě. V Portsmouthu v l. 1867-1869 RESISTANCE následovala nejen menší přestavba (mj. byla upravena takeláž, čelen přemístili z úrovně vrchní paluby do přídě, loď dostala ventilační trubky s deflektory, tehdy ještě plátěnými…), ale i významné přezbrojení (viz DATA a kariéra DEFENCE). Po těchto úpravách se vrátil do služby, ale jako obranná jednotka v ústí řeky Persey. Tam jej v r. 1873 vystřídala sesterská DEFENCE, zatímco RESISTANCE se po menších opravách vrátil do Kanálového loďstva, v němž setrval do r. 1877. V dalším roce byl zařazen do oné Zvláštní eskadry (Particular Service Squadron), která měla křižovat u Dardanel a demonstrovat tak podporu Turecku v jeho válce s Ruskem. Po návratu sloužil znovu jako obranná jednotka v ústí Persey. Z aktivní služby byl RESISTANCE stažen už v r. 1880 a dosluhoval jako odstrojená a odzbrojená pomocná jednotka v Devoportu. Při zkouškách nových děl a torpéd v r. 1885 posloužil jako terčová loď… V 11. listopadu 1898 jej vrchní námořní správa odprodala, ale v dalším roce ztroskotal při vlečení v zálivu Holyhead (ostrov Holy, záp. Anglie). Byl vyzvednut, dopraven k pobřeží, a v Liverpoolu v r. 1900 začalo jeho rozebírání.

Odstrojená a odzbrojená RESISTANCE jako terčová lo%d při dělostřeleckých testech v r. 1885.