TYP "BOUCLIER"- DVANÁCT BRATRŮ PRO STŘEDOZEMÍ

BOUCLIER, BOUTEFEU, CASQUE, CIMETERRE, DAGUE, FAULX, FOURCHE, CAPITAINE MEHL, COMMANDANT BORY, COMMANDANT RIVIÉRE, DEHORTER, FRANCIS GARNIER

 

Z denních služeb za první světové války na Jadranu je rakousko-uherští námořníci znali velmi dobře – robustní torpédoborce pod francouzskými vlajkami, které se pokaždé přikradly bůhví odkud, zaútočily, zmizely… Mořští psi pro plnění denních i nočních úkolů. Tyto lodě měly významný podíl na celkové demonstraci námořní síly Dohody na Jadranu zvlášť, a co víc – Francouzi na nich bojovali dobře!

 

Když se koncem první dekády 20. století francouzské námořní velení rozhodlo objednat pro službu na Středozemním moři vhodný typ torpédoborce, lepší jak po taktické stránce (výzbroj), tak z technického hlediska (stroje, nautické atributy) než italské a rakousko-uherské lodě stejné třídy, nemělo přesnou představu, jak by měl být nový typ řešen. Přitom bylo evidentní, že v konstrukčních kancelářích loďařských firem, zabývajících se stavbou válečných lodí existuje schopný inženýrský potenciál, jehož invence se zatím využívala málo, neboť firemní konstruktéři se v podstatě zabývali jen zaváděním centrálně vyprojektovaných plavidel do výroby. Proto byly vypracovány jen základní specifikace typu - lodě měly mít kotle s naftovým vytápěním, turbínový pohon, určenou výzbroj, požadovanou rychlost, požadovaný akční rádius…, a tato zadání pak dostalo několik soukromých loděnic, které byly připraveny se stavby lodí ujmout.

Realizace lodí se financovala z peněz přidělených na program výstavby loďstva na r. 1908 a r. 1910 (cena jedné lodi se pohybovala mezi 2,95 a 3 milióny franků). Všechny jednotky uvedeného typu byly založeny v l. 1909 -1910, ale jejich stavba neproběhla nijak rychle – vstupovaly do služby postupně v l. 1911, 1912 a 1913. Jelikož však loďařské firmy sice respektovaly zadané specifikace, ale mimo jejich rámec si počínaly invenčně - samostatně, vzniklo v rámci jednoho typu několik subtypových skupin lodí. Ty se vzájemně technicky i opticky poměrně lišily - měly pouze stejnou výzbroj a – až na výjimky – také stejný druh pohonu. Tento typ však nebyl ve výsledku povedený - pozoruhodný zůstal vlastně kvůli své početnosti a také aktivitou jednotek k němu náležejících za Velké války, a např. rakousko-uherské torpédoborce typu TÁTRA tzv. 1. skupiny (koncem války byla realizována 2. skupina o něco větších lodí), které přicházely do služby o trochu později, byly určitě lepší, i když bohužel málo početné (6 jednotek).

 

název lodi

stavitel (fa - místo)

na vodu

turbína.

BOUCLIER

Normand – Le Havre

29. 6. 1911

Parsons

BOUTEFEU

Dyle et Bacalan – Bordeaux

2. 5. 1911

Zoelly

CASQUE

Forges et Chantiers… - Le Havre

25. 8. 1910

Parsons

CIMETEREE

Forges et Chantiers… - Bordeaux

13. 4. 1911

Bréguet

DAGUE

Forges et Chantiers…- Bordeaux

13. 4. 1911

Bréguet

FAULX

De la Brosse et Fouché - Nantes

2. 2. 1911

Rateau

FOURCHE

De la Brosse et Fouché - Nantes

21.10. 1910

Rateau

CAPITAINE MEHL

Arsenal et Chantiers… - St. Nazaire

20. 4. 1912

Parsons

CAPITAINE BORY

Dyle et Bacalan – Bordeaux

14. 9. 1912

Rateau

COMMAND. RIVIERE

Forges et Chantiers… - Bordeaux

2. 10. 1912

Bréguet

DEHORTER

Penhoët – St. Nazaire

18. 4. 1912

Parsons

FRANCIS GARNIER

Normand – Le Havre

1. 10. 1912

Parsons

 

Výtlak torpédoborců typu BOUCLIER činil: konstrukční 800 t (BOUCLIER a FRANCIS GARNIER 692 t), normální 720 - 756 t a rozměry byly následující: délka 74,0 - 78,3 m (BOUCLIER a FRANCIS GARNIER 72,3 m), šířka 7,6 - 8 m a ponor 2,9 - 3,3 m. Měly výrazně zvýšenou předolodní část s jedním z primárních děl, jednoduché přední nástavby s velitelským můstkem, nízkou zadní nástavbu s druhým primárním dělem, nesly čtyři komíny (CASQUE však měl tři) a tyto byly většinou rozmístěny po dvou párech před úrovní strojovny (pouze BOUTEFEU a COMMANDANT BORY je měly rozestavené rovnoměrně), dále měly vysoký přední stožár s anténami a těsným pozorovacím košem pro jednoho muže… a samozřejmě, jako téměř všechny torpédoborce, přeplněnou palubu. Vcelku vzato, ač byly realizovány podle shodných specifikací, ve výsledku vznikla množina 12 lodí v několika konstrukčních i vizuálních variantách… Výzbroj však shodně tvořila 2 děla ráže 100 mm (model 1893), 4 děla ráže 65 mm (model 1902) a 2 otočné lafety se sdruženými torpédomety - po 2 torpédometech ráže 450 mm na každé. Za první světové války k této výzbroji přibylo ještě 1 dělo ráže buď 45 mm, nebo 75 mm – obě protiletadlová, 2 kulomety ráže 8 mm a 8 – 10 hlubinných pum typu Guiraud.

Kotle byly po čtyřech na každé lodi, ale typově různé: na některý torpédoborcích byly systému Normand, jinde byly kotle Normand-Sigaudy, na dalších Du Temple nebo Dyle et Bacalan (zásoba nafty činila 120 – 160 t). Pohon byl turbínový, jednotliví stavitelé si však sami volili, jaké turbíny použít (viz tabulka výše). Ale zatímco většina těchto jednotek měla 2 turbíny, a tedy i 2 vrtule, BOUCLIER a CASQUE byly vybaveny 3 turbínami, tedy i 3 propellery. Dvě posledně jmenované lodě byly také nejrychlejší jednotky typu, vždyť při přejímacích zkouškách BOUCLIER vyvinul rychlost dokonce 35,5 uzle a CASQUE 34,9 uzle (paradoxem je, že tyto dvě jednotky měly i nejnižší spotřebu paliva!). To ale byly výjimky, ke všemu těchto 12 lodí prošlo do války ještě několika konstrukčními modifikacemi - zahrnovaly i úpravy trupů, které se začaly jevit jako málo pevné vůči vlnám, a též stroje se ukazovaly jako nespolehlivé - byly s postupující službou stále poruchovější, rychle se opotřebovávaly a jejich výkon klesal, takže průměrná maximální rychlost těchto lodí v posledních letech války nepřesahovala 26 uzlů, ba byla i o dost nižší (COMMANDANT BORY, nejpomalejší loď typu, dokázal vyvinout rychlost jen 24 uzlů). Doplavba činila 1.200 až 1.600 námořních mil při 14 až 12 uzlech… Posádku tvořilo 80 – 83 mužů.

___________________________________________________________________________ 

Porovnání některých parametrů

typu Bouclier (Francie) a TÁTRA (Rakousko-Uhersko)

název            výtlak                    výzbroj                                 výkon str.           rychlost

BOUCLIER     cca  850 t max.    2 x 100, 4 x 65, 4T                13 000 HP          30,2 uzle

TÁTRA           cca 1000 t max.   2 x 100, 6 x 66, 4 x 45, 4T     20 640 HP          32,6 uzle

Uvedeny jsu průměrné hodnoty pro rok 1912

____________________________________________________________________________

 

V průběhu války bylo zřejmé, že výzbroj lodí typu BOUCLIER je slabá, že můstky neměly potřebnou pevnost, že lodě jsou pomalé… Zkraje r. 1918 už v podstatě většina z nich byla na konci své životnosti, ale jelikož Německu, Rakousko-Uhersku a jejich satelitům už hrozila porážka, do konce války na důkladné opravy a úpravy jednotek, které válku přečkaly, nedošlo.    

BOUCLER, též na obrázku v záhlaví

Torpédoborce typu BOUCLIER sloužily většinou – kromě 3 lodí – na Středozemním moři a Jadranu. Stručně si jejich osudy připomeneme:

BOUCLIER byl v prosinci r. 1916 převeden do Dunkerque a 20. května 1917 jej v boji těžce poškodily německé torpédoborce. Podařilo se jej opravit, takže BOUCLIER už 17. října 1917 bombardoval Ostende. Poté, po několika menších akcích zaútočil na německou ponorku, jenomže vlastní mina svržena na nepřítele, utrhla torpédoborci záď, loď se tak tak udržela na vodě – a musela znovu do doků. I tentokrát byl BOUCLIER opraven a torpédoborec znovu vyplul do boje. 21. března 1918 zničil on a jeho sesterská loď CAPITAINE MEHL německý torpédoborec A7, nato se podílel na slavných nájezdech starých britských barážních křižníků na Zeebrugge a Ostende. Vyřazen byl až 15. února 1933.

BOUTEFEU byl v asi největším střetnutí r. 1916 na Jadranu, to když se 22. - 23. prosince dva oddíly francouzských torpédoborců plujících z Brindisi do Tarentu střetly s rakousko-uherskými torpédoborci. BOUTEFEU byl poškozen a z místa boje odplul, ale podařilo se jej opravit. Ovšem 15. května 1917 už vzal za své na mině položené německou UC 25 u Brindisi.

CASQUE 29. prosince 1915 se po boji dvou nepřátelských formací pokoušel dorazit poškozený rakousko-uherský torpédoborec TRIGLAV, ale nepodařilo se mu to, nicméně TRIGLAV šel i tak ke dnu. 22. prosince 1915 v Otrantském průlivu utrpěl CASQUE těžkým nárazem italského torpédoborce GIUSEPPE ABBA, který se v té chvíli pohyboval rychlostí asi 31 uzlů. Opravy trvaly až do jara následujícího roku, a v květnu r. 1917 už byl CASQUE zase na moři. Za své kariéry utrpěl však ještě jednu, stejnou nehodu – 29. srpna 1918 do něj u Dardanel najela minonoska PLUTON. Znovu byl opraven, aby se pak v poklidu „dožil“ 26. března 1926, kdy byl vyřazen.

CIMETEREE se za první světové války zúčastnil např. boje lehkých hladinových sil spojenců s rakousko-uherskými křižníky a torpédoborci v Otrantské úžině 15. května 1917. Vyřazen byl 10. července 1926.

Válku nepřečkaly:

DAGUE, pokusně vybavený třínožkovým stožárem (byl zničen 24. února 1915 minou u Antivari),

FAULX (zničen po nárazu torpédoborce MANGINI 18. dubna 1918),

FOURCHE (zničen 23. června 1916 rakousko-uherskou ponorkou U15) – jejich příběhy by vydaly na samostatnou kapitolu.

Všechny ostatní torpédoborce typu BOUCLIER byly vyřazeny buď v r. 1926 (CAPITAINE MEHL, COMMANDANT BORY, FRANCIS GARNIER), nebo v r. 1933 (COMMANDANT RIVIERE, DEHORTER). O jejich válečné účasti lze jednotlivě kupř. uvést, že COMMANDANT RIVIERE 22. prosince 1916 úspěšně bojoval s rakousko-uherským torpédoborcem DINARA, ale v téže akci jeho kotelna vzala za své, že FRANCIS GARNIER 1. prosince 1914 bombardoval flanderské pobřeží, aby pomohl pozemním jednotkám, že 2. března 1916 u Ostende zajala jeho posádka společně s posádkou lodi ORIFLAMME německý hydroplán, ale že byl 27. října 1917 těžce poškozen německými torpédoborci.