Typ ACHILLES (1864)

ACHILLES

- Bateriová pancéřová paroplachetní fregata. -

Po vzniku WARRIORU byl počátkem šedesátých let 19. století vývoj oceánských pancéřových lodí pro britské Královské námořnictvo velmi intenzivní a nezvratitelný, otázkou však bylo, jakým směrem se má tento vývoj ubírat. K hladkopalubovým bateriovým lodím už existoval pandán v podobě lodí věžových, avšak dominantním druhem kapitální lodě zůstávala bateriová fregata s bočním pancéřováním; řadová loď se dvěma či třemi dělovými palubami nad sebou zůstala minulostí, neboť nebylo možné tak velký počet děl ochránit pancířem, a i kdyby, bylo by potřeba mnohem silnějších, tedy i mnohem větších strojů, více kotlů, více uhlí…

Loď, která později dostala jméno ACHILLES, měla být třetí jednotkou v typové skupiny HECTOR (viz), avšak E. J. Reed, v té době, tj. na počátku šedesátých let, tajemník Společností námořních projektantů (Institute od Naval Architects; v r. 1863 stal novým šéfkonstruktérem Královského námořnictva), poukázal na nedostatečnou pancéřovou ochranu některých částí lodí typu HECTOR a doporučil plánovanou třetí loď této typové skupiny projektově přepracovat do větší, vyzbrojenější a chráněnější varianty. Návrh byl schválen. I. Watts pak koncepčně vyšel z konstrukce WARRIORU a vytvořil projekt lodi, která po realizaci byla vylepšenou, ba na svoji dobu vskutku povedenou, vynikající verzí prvního britského oceánského pancéřníku, jehož připomínala dlouhým, plíživým trupem s mnoha střílnami, ale od něhož se odlišovala např. bojovně vyklenutou přídí a (do úpravy) čtyřmi stožáry.

Otázkou bylo, zda si Královské námořnictvo buď bude nedále nechávat stavět takovéto drahé lodě v soukromých loděnicích, čímž realizace pancéřníků připraví státní pokladnu o obrovské sumy, anebo se v některých královských loděnicích vylepší pořizovací postupy stavby železných pancéřových natolik, že se jim technologicky stále složitějších realizace technicky stále komplikovanějších kapitálních válečných lodí bude moci svěřit. Admiralita vybrala druhou variantu, tedy hodlala stavby alespoň zhruba poloviny z počtu plánovaných kapitálních jednotek provozovat ve vlastních, tj. státních loděnicích. První z neprivátních loděnic, schopných realizovat tyto těžké železné námořní jednotky, byl „H. M. Dockyard“ (Loděnice Jeho Veličenstva) v Chathamu – městě východně od Londýna, v hrabství Kent, nad řekou Medway, s asi 40 000 obyvatel, z nichž čtvrtina pracovala právě v místních vojensko-námořnických zařízeních; totiž zdejší arzenál s loděnicí byl druhý největší ve Velké Británii (po Portsmouthu), odtud také vyplulo už mnoho excelentních válečných jednotek Královského námořnictva. Problém však nespočíval v kapacitě loděnice, nýbrž v její nedostatečné technologické zdatnosti a malé obeznalosti personálu. A tak bylo třeba mnohé teoretické návody a empirické poznatky odkoupit od soukromých loděnic, přizvat externí specialisty a naučit vlastní (státní) dělníky novým výrobním a stavebním postupům. V této věci sehrál zřejmě největší roli ředitel chathamské královské loděnice Olivier Lang (syn O. Langa, který dříve projektoval řadu dřevěných parních válečných lodí včetně obrovských paroplachetích korábů Královského námořnictva). Totiž když byl pověřen úkolem zavést v loděnici stavu železných lodí, mj. najal desítky dělníků znalých práce s plechy aj. železnými polotovary, a nově také rozhodl, že velké lodě se budou stavět nikoliv „na ploše“, nýbrž v suchém doku; tak vůkol rozpracovaných lodních trupů zvedajících se do výšky až patnácti metrů mohly zmizet pavučinové, obrovské konstrukce lešení, neboť v suchém doku stačily kýlové stolice a boční vzpěry, odpadly problémy se spouštěním lodí na vodu, protože stačilo dok prostě napustit atd. A tedy ACHILLES byl první železnou válečnou lodí, realizovanou v jednom státních loďařských podniků – právě v Královské loděnici v Chathamu.     

          

K provedení lodi: Trup, vyjma přídě a zádě, měl shodné proporce s proporcemi trupu WARRIORU, ale už skutečně jako mohutné bylo řešeno jeho pancéřování, dokonale chránící už i příď a záď, a na zádi rovněž hlavici kormidla a kormidlový systém. Příď byla nyní tětivová, tj. mírně vyklenutá vpřed, záď okrouhlá (jako na lodích typu HECTOR), vrchní palubu po hraně lemovalo brlení vysoké 2,1 m, v němž byly střílny pro stíhací, ústupová a náboční děla (celkem čtyři). Boční pancíř byl opět ve třech pásech – spodní, v oblasti vodní čáry, vysoký 3,97 m, spočíval na celé délce trupu a končil u zadního vazu, takže chránil i kormidlový systém na zádi, a jeho spodní okraj byl 1,68 m pod úrovní vodní hladiny; střední pás stejné výšky sahal rovněž od přídě k zádi, ale až nad lodní vrtuli a kormidlo; vrchní pás, kratší, délky 64,67 m, chránil jen baterii na dělové palubě ve středolodí. Boční pancéřování bylo doplněno příčným, tj. traverznicemi, které se přimykaly ke koncům vrchních bočních pásů (baterie) a sahaly od vršku pancířů baterie až k dolnímu okraji spodního pásu; tak Watts a jeho asistenti vytvořili mohutnou citadelu, jež chránila středolodí skutečně dobře. Pancéřové plotny ve středolodí měly standardní tloušťku 114 mm  a spočívaly na 457mm silném teakové podloží, slabší segmenty obou pásů na spodní části trupu v předo- a zadolodí měly tloušťku 64 mm a ležely na 254 mm silném teakovém podloží. Trup byl rozdělen na 106 protizátopových oddílů, přičemž 66 z nich bylo v dvojitém dně a v přilehlých outorových prostorech. Hmotnost trupu a pancířů dohromady činila 6670 lt, z toho pancířů 1259 lt, z čehož asi čtvrtina připadala na hmotnost dřevěného podloží (na WARRIORU vážilo pancéřování 1305 lt, z toho železné části sumárně 950 lt, podloží 355 t). 

Na dvoukomínové lodi byl opět jediný stroj a opět horizontální, ale výkonnější než stroj na WARRIORU – vnitřní průměr válce činil  284,5 cm, zdvih 132,2 cm, max 55 ot./min., kotle v porovnání s kotli na WARRIORU pracovaly s o pětinu vyššími tlaky, zásoba uhlí se zvýšila o 150 t, pro ekonomickou plavbu byla loď - jako vůbec kdy jediná válečná v Královském námořnictvu - osazena čtyřmi stěžni a čelenem, s mimořádně velkou plochou plného oplachtění (viz DATA). Lehký můstek byl před křížovým stěžněm (třetí odpředu) a kromě malé mapovny – kajuty pro dvě osoby nesl stojan strojního telegrafu a stojan s vyústěním dorozumívacích trubek vedoucích odtud do strojovny a na velitelská stanoviště nábočních baterií na dělové palubě, zatímco stojan s čtyřčitým kormidlovacím kolem a kompasem byl na stanovišti o asi 15 metrů dále, směrem k zádi, a příkazy velitele se tam z můstku buď volaly, anebo předávaly ručními signály. Kormidlovalo se ručně, pomocí lankového a řetězového systému vedoucího přes kladky na kormidelní páky upevněné na kormidelním pni s kormidlovou deskou. (Na každé tehdejší velké válečné lodi byla ještě záložní kormidlovací kola - dvojitá až čtyřčitá, a to zpravidla jedno na hlavní palubě, další na spodní palubě; všechna se tehdy ještě obsluhovala ručně, stejně jako třeba kotevní vratidlo k navíjení lana obsluhujícího těžký kotevní řetěz). Posádka se stravovala a přespávala v baterii, důstojnictvo mělo kabiny v zadolodí, většinou na spodní palubě za zadní traverznicí, zatímco důstojnická jídelna byla o palubu výš (na této palubě byly ve středolodí uloženy i technické a dělostřelecké potřeby), velitel měl své kabiny na hlavní palubě, na pravé straně lodi. Členění středolodí ve spodní části trupu bylo následující: vpředu se nacházel magacín, následovaly první kotelna, druhá kotelna (každá s pěti kotli), dále bylo skladiště dělostřeleckých granátů, za ním strojovna a následoval zadní magacín.  

Dělostřelectvo lodi ACHILLES bylo velmi silné, ale jeho složení se během projekce i stavby několikrát měnilo. Původně měl obrněnec nést 36 hladkých předovek, pak 44x 100lb zadovek, 4x 40lb zadovky a 2x 32lb předovky, v r. 1862 byl ACHILLES zprvu uváděn jako „50dělové fregata“ se 14x 110lb zadovkami od Armstronga, 10x 70lb zadovkami a 26x 68lb zadovkami, ale vzápětí jako „30dělová fregata“, už bez 70lb děl. Jenže když se pak Královské námořnictvo vrátilo k těžkým předovkám, výzbroj lodi se znovu změnila a základ lodní artilerie mělo tvořit 12x 100lb hladkých předovek systému Somerset (což byla děla navržená na Admiralitě v době, kdy byl Prvním lordem Admirality vévoda ze Somersetu – E. A. Seymour, ve funkci v l. 1859-1866; děla nahrazovala především nepodařené Armstrongovy 110lb zadovky)… A tedy při dokončení pancéřníku to bylo s jeho artilerií takto: na vrchní palubě stály čtyři 178mm tažené zadovky, na dělové palubě bylo uprostřed 16x 100liberních hladkých předovek Somerset (8+8), k nimž v r. 1865 přibylo na každý konec baterie 6x 68lb hladkých předovek (1+1 na předním konci, 2+2 na zadním); všechna děla měla standardní „staré“ dřevěné lafety s koly. V souhrnu to byla výzbroj překonávající výzbroj kterékoliv oceánské pancéřové lodi té doby (a to se očekávalo další přezbrojení lodi, neboť Armstrong už vyvíjel další velmi výkonná hrubá lodní děla). Takto byl ACHILLES tehdy nejlépe provedenou a nominálně nejvyzbrojenější kapitální jednotkou světa.

______________________________________________________________

DATA:

ACHILLES  

Výtlak (norm.) 9829 lt, rozměry: 115,82 (m.s.) x 17,77 x 8,31 m.

Pohon a výkony: ležatý 1V stroj – 5720 iHP, 10 skříňových kotlů (749/1000 lt uhlí), plné oplachtění s plochou 4100 m2, rychlost (při předávacích zkouškách) 14,32 uzle.

Pancéřování: baterie 114 mm / 457mm dřevěný podklad, pás na vodní čáře 114 mm, traverznice 114 mm.

Výzbroj v r. 1864: 4x 110lb/zadovky na vrchní palubě, 16x 100lb/předovky na bateriová palubě, od r. 1865 ještě 6x 68lb/předovek na bateriové palubě.

Posádka: (na začátku kariéry) 709 mužů. 

________________________________________________________________

ACHILLES, objednaný v lednu 1861, se stavěl v Královské loděnici v Chathamu, kde jej založili 1. srpna 1861, na vodu spustili 23. prosince 1863, loď dokončili 26. listopadu 1864. Službu ACHILLES započal v Kanálovém loďstvu… Už první delší zkušební plavba prokázala, že ačkoliv se vzhledem ke své délce hůře ovládá po ose (ale lépe než WARRIOR a BLACK PRINCE), jak pod plachtami, tak při strojním pohonu pluje velmi dobře, navíc byl se svými max. 14 uzly velmi rychlý. Nicméně po této zkušební plavbě, z níž se ACHILLES vrátil 14. prosince 1864, zkušební komise doporučila počet stožárů a oplachtění redukovat, neboť ono skutečně velké plachtoví s příslušnou takeláží na čtyřech stěžních bylo zbytečné, ba působilo problémy při silním bočním větru. A tak už ani ne rok po dokončení lodi byly přední stožár a čelen sejmuty a; tehdy, tj. rovněž  v r. 1865, ACHILLES dostal do baterie další děla, oněch šest 68liberek, neboť to umožnilo odlehčení trupu oním částečným odejmutím takeláže a plachtoví. Jenže při dalších testech se zjistilo, že absence čelenu a původní umístění druhého stěžně (nyní prvního) působí problémy, a tak v červenci 1866 byl přední stěžeň posunut o 7,6 m vpřed a znovu se instaloval čelen; pak plocha plachtoví činila 2800 m2 (oproti pův. 4100 m2). Po těchto úpravách loď dosahovala výtečných plavebních výkonů… V r. 1868 byl ACHILLES odstaven a došlo k přezbrojení lodi, i proto, že instalace děl Somerset způsobila zklamání. Tyto tehdy extrémně velké a těžké kusy ráže 234 mm a s hlavněmi o hmotnosti 6,5 lt pálily granáty a koule hmotnosti 0,45 kg, schopné prorazit na asi 730 m prorazit pancíř tloušťky 140 mm, ale pro námoří službu se ukázala jako příliš těžká, ostatně ani jejich rámové lafety s raperty na brzdných blocích nedokázaly unést 6,5tunové hlavně ráže 9,2“ (234 mm). Proto byla předová děla Somerset z lodi sejmuta a nahrazena lehčími – ráží 178 a 203 mm, takže ACHILLES pak nesl 4x 178 mm/předovky na vrchní palubě (2x náboční, 1x stíhací, 1x ústupové), 18x 178mm/předovky v baterii (9+9), a tamtéž – uprostřed baterie – stály i 4x 203mm/předovky (2+2); všechna děla měla už železné lafety. Po úpravách a přezbrojení sloužil ACHILLES jako obranná loď v Portlandu. V r. 1874 byl stažen a přezbrojen znovu - měl pak 2x 178mm/předovky (náboční) a 2x 229mm/předovky na vrchní palubě (1x stíhací, 1x ústupová) a v baterii 12x 229 mm/předovky; opět byla všechna děla s železnými lafetami…. Po návratu do služby byl ACHILLES převeden do Liverpoolu, kde byl obrannou lodí do r. 1878. Ve stejném roce jej zařadili do Zvláštní eskadry, která pak - za rusko-turecké války – od června do srpna křižovala u Dardanel, aby demonstrovala podporu Velké Británie Turecku. Po návratu sloužila znovu u domácích břehů, od r. 1880 v Kanálovém loďstvu.     V r. 1885 námořní správa vyřadila ACHILLESE z aktivní služby a pancéřník se stal obrannou jednotkou v Hamoaze. Při generální opravě lodi v r. 1889 došlo k další úpravě výzbroje - 178mm děla byla sejmuta a výzbroj pak tvořily jen 2x 152mm/zadovky, 8x 3lb/rychlopalná a 16x kulomet…. V Hamoaze ACHILLES kotvil do r. 1902; tehdy byl převeden do La Valetty na Maltě, kde pak novým názvem HIBERNIA sloužil jako skladištní hulk. V r. 1904 jej přejmenovali na EGMONT… V r. 1914 loď přeplula do Chathamu, kde však dál kotvila jako přístavní skladiště; v r. 1918 ji přezvali na EGREMONT a v r. 1919 na PEMBROKE. V r. 1925  námořní práva prodala hulk na rozebrání... Dodnes je ACHILLES uváděn jako nejlepší válečná loď poloviny šedesátých let 19. století a jako nejúspěšnější Wattsovo projektové dílo.

ACHILLES v r. 1864