"TEXAS" - TRACENÝ OBRNĚNEC

Sledovat koprodukční film „Sahara“ (ne ten o cestě tanku a jeho posádky severoafrickou pouští) znamená nechat se unést dějem, který scénárista chytře prokalkuloval k jak se patří rafinovaným dějovým zápletkám, vrcholně napínavým, ale často i absurdním akčním scénám a samozřejmě strhujícím efektům, zejména v „elektrárně“ ekologických teroristů a ve finále, kdy hrdiny stíhá moderní bojový vrtulník… Typický, řemeslně zvládnutý béčkový produkt západní kinematografie, který svým dobrodružným dějem, exotickými výjevy a částečně tajemným laděním zaujme nenáročné diváky, zatímco ti nároční jej označí za slabý, plný klišé a nesmyslů.

Děj filmu je tento: V r. 1865, za americké občanské války (Sever proti Jihu, 1861 – 1865), opouští Richmond ve státě Virginia jižanský pancéřník TEXAS naložený mincemi státního pokladu, a ač v nočním boji těžce ostřelován z pobřeží, kamsi tajemně mizí (tato bojová sekvence je ve filmu zřejmě nejlepší)… Jeho stopu však sleduje člen oceánské expedice Dirk Pitt (dobrý Matthew McConaughey) a dochází k závěru, že TEXAS doplul až k západní Africe, do Guinejského zálivu, a odtud po Nigeru kamsi výš, snad do Mali, kde na něj domorodci vzpomínají jako na „loď smrti“. (Niger - v tom se scénář filmu nemýlí - měl tehdy podstatně vyšší hladinu a protékal i zelenou krajinou, z níž se až později stala poušť.) Do hledání pancéřníku TEXES se našemu hrdinovi připlete půvabná Eva (nudná Penélope Cruz) členka mise Světové zdravotnické organizace, třetím dohry je Pittův parťák Al Giordino (Steve Zahn)… Vyvrcholení nastává kdesi v Mali, v někdejším, teď už vyschlém původním řečištním korytě Nigeru, kde trojici našich hrdinů stíhá vojsko včetně tanků místního zlovolného diktátora. Sympaťáci se však ubrání v jako zázrakem v pravé chvíli objeveném, dávném příbřežním obrněnce, a to - světe, div se - výstřelem výbušné koule (granátu) ze 150 let starého námořního kanónu, kterým trefí diktátorův vrtulník na první pokus (což se může stát jedině v takovémto filmu). A když se pak objeví nazubatěné kohorty ozbrojených spřátelených Tuaregů, dobro vítězí na celé čáře.

Dobře, film je film a svým tvůrcům musel vydělat peníze. Co však ten pancéřník CSS TEXAS? (CSS – Confederate State Ships = Loď Konfederovaných států.) Nechme stranou otázku, zda vůbec by tato loď s nizoučkou přídí a zádí dokázala přeplout Atlantik od amerického Richmondu respektive Norfolku až k pobřeží Guinejského zálivu, zda by malorážní protipancéřové střely udělal s obrněním lodi to, co s ním udělaly v akčním závěru filmu, a pohleďme na osud pancéřníku (ang. ironclad) lodi. V úvodní bojové fázi jsou na loď (maketu) úžasné záběry, jako na pomalu a neohroženě se pohybující ponuré monstrum ostrých geometrických tvarů, odolné všem střelám, které jen brnknou do pancíře a za náležitých ohňových a kouřových, ale účelově přehnaných efektů odletí a nemohoucně plácnou do vody James River. Vymysleli si obrněnec tvůrci „Ztracené lodi“? Ano, ale – ač to vypadá divně - ne tak docela!

Bočně pancéřovaný obrněnec VIRGINIA (u nás je znám spíše jako MERRIMAC, což ale byl původní název seveřanské fregaty, na jejímž trupu byl VIRGINIA zbudován) měl začátkem března r. 1862 velký válečnický úspěch na Hampton Roads, kde s minimálními vlastními škodami zlikvidoval několik velkých dřevěných válečných lodí Seveřanů. Až MONITOR mu odolal… Povzbuzení tímto výsledkem obrněnce VIRGINIA, začali Jižané takovéto improvizovaně konstruované, ale na svoji dobu v podstatě moderní pancéřníky pro příbřežní a říční boj stavět ve větším množství. Moderní proto, že měly velmi jednoduché provedení, poháněl je jen parní stroj respektive lodní vrtule, tudíž se obešly bez stožárů, plachet a takeláže, a vše důležité v této lodi zakrýval jednak výtečně v oblasti vodní čáry pancéřovaný trup a neméně dobře pancéřovaný srub (kasemata), pod nímž byla nepočetná, ale těžká artilerie, kotle a stroj, velitelské stanoviště… Ze srubu vyčníval jen jednoduchý komín a ventilační trubky, na srubu byly zpravidla dva záchranné čluny a někdy signalizační stožárek. Tak vypadala i VIRGINIA II (původní VIRGINIA byla Jižany spálena, aby nepadla na James River do rukou protivníka) a následný TENNESSEE II (první TENNESSEE byla sice založena, ale nikdy nedokončena), takové byly i lodě navazující na TENNESSEE – ATLANTA, CHARLESTON, FREDERICKSBURG, ARKANSAS, RICHMOND, RALEIGH, NORTH CAROLINA, CHICORA, PALMETTO STATE, SAVANNAH, ALBEMARLE, NEUSE, HUNSVILLE a TUSCALOOSA, všechny dřevné, neboť založené na upraveném trupu běžných stěžňových lodí, a jen ATLANTA měl trup železný.

Ano, TEXAS ve výše uvedeném výčtu není, ale mohl být!! Podle projektu známého Johna L. Portera (podílel se i na konstrukci první VIRGINIE) se TEXAS a ještě také COLUMBIA měly realizovat jako sesterské jednotky ALBEMARLE, jako takové byly v r. 1864 i založeny, ale jelikož stavba kvůli válečným poměrům pokračovala pomalu, byly nakonec TEXAS a COLUMBIA, stejně jako jiná rozpracovaná plavidla přetažená z Gosportu do Richmondu, v dubnu r. 1865 spáleny, aby ani je nezískali Seveřané. Z tohoto důvodu se jižanský TEXAS z občanské války nemohl stát onou tajemnou lodí ve vzpomínaném filmu, protože TEXAS v takovéto podobě nikdy neexistoval!! 

TEXAS, příčný řez trupem lodi

Obecně vzato, jak lodě z kategorie, do níž by TEXAS býval patřil, vypadaly, ví se celkem dobře. Také filmový bojující TEXAS odplouvající z Richmondu a model téže lodi, ukazovaný v uvedeném filmu, byly vskutku věrnými napodobeninami těchto proslulých jižanských ironclads. Poměrně dost se ví také o uspořádání interiérů těchto lodí, ale horší je to s parametry nedokončených lodí. Pokud vycházíme z údajů o lodi ALBEMARLE, pak měl být TEXAS obrněncem poměrně malým – délka činila 42,5 m (MERRIMAC 83,8 m!!), šířka okolo 11 m a ponor asi 5,5 m. Výzbroj tvořily drážkované pivotové předovky ráže 6,4“ = 163 mm, z nichž jedno bylo ve střílně srubu vpředu (pod velitelským stanovištěm), jedno ve střílně vzadu a po dvou dělech stálo ve střílnách na každé straně šikmého srubu (stěny srubu byly šikmé proto, aby se projektily do nich odrážely vzhůru, též se mazaly olejem – efekt byl ovšem minimální, ne-li žádný). Pancíř trupu měl tloušťku okolo 100 mm, pancíř srubu okolo 120 mm, přičemž veškeré pancéřování spočívalo na asi 400mm dřevěném podloží. Kotle byly zřejmě dva (možná ale až čtyři!), stroj jeden, o neznámém výkonu, rychlost mohla činit až 10 uzlů, posádku mělo tvořit okolo 100 lidí.

Jak se v tomto pancéřníku žilo a bojovalo, film vcelku dobře naznačuje – detaily včetně uzávěrů střílen, děl, vnitřku komína… jsou vyvedeny přesně. Ctitel historie válečných lodí tedy jen zalituje, že film nebyl více o této lodi, ale že se po úvodních „válečných“ minutách změnil v běžný napínavý film, s fabulí nejednou přechýlenou do absurdity.

„Texas“ – koprodukční film USA, Velké Británie, Španělska a Německa, režie B. Eisner, 124 min., rok uvedení do kin 2005.

(Na titulním snímku: USS CAIRO.)