SLAVNÁ FREGATA NOVARA

Rakousko nepatřilo mezi námořní velmoci – nemělo mnoho válečných lodí. Ale téměř každá je dodnes předmětem pozornosti námořních historiků, ba mnoho jich budí i zájem řady našich příznivců námořního vojenství respektive rakouského válečného námořnictva. Jednou z těchto lodí je legendární fregata NOVARA. Plula po Jadranu, Středozemním moři, ba i po světových oceánech na několika vědeckých a zdvořilostních plavbách, za účasti významných osobností na její palubě, v r. 1866 se zúčastnila památné bitvy u Visu… Už tehdy patřila mezi starší jednotky, přesto však se tato elegantní paroplachetní loď dožila konce 19. století a stala se jistě natrvalo předmětem pozornosti historiků a zvědavců. Samozřejmě, že tedy patří alespoň krátká zmínka o této lodi na naše stránky.

Loď realizoval státní arzenál v Benátkách. Založena byla původně jako dřevěná plachetní fregata 20. září 1843, na vodu ji spustili 4. listopadu 1850, v červnu r. 1851 ji dohotovili, ještě s názvem MINERVA, což se dnes už ví málo, a tak je v různých pojednáních vedena jen jako NOVARA. Pak se fregata plavila po Jadranu, Středozemním moři, mořích a oceánech až velmi vzdálených…, a nelze se nezastavit zejména u památné výzkumné plavby lodi kolem světa v l. 1857 – 1859. Výpravě velel komodor, později admirál a velitel rakousko-uherského válečného námořnictva Wűllerstorf-Urbaira (více o něm v práci „Památné události J. V. válečného námořnictva“) a mj. se jí účastnili učenci Ferdinand von Hochstetter a Karl von Scherzer.

Na tuto cestu vyplula MINERVA / NOVARA z Terstu 30. srpna 1857. Protáhla se Gibraltarem (neboť Suezský průplav tehdy ještě neexistoval) a podél břehu západní Afriky se vydala k mysu Dobré naděje, obtočila se kolem něj a ocitla se na Indickém oceáně a pokračovala k jižní Asii, aby se pak zastavila u Cejlonu (Šrí Lanká), Nikobarách, Andamanách, Jávy, Manily, v Hongkongu, Šanghaji a u Šalamounových ostrovů. Cesta se neobešla bez potíží, ale 5. listopadu 1858 se MNERVA / NOVARA objevila v Sydney!! Odtud pak vyplula k Aucklandu a na rajské Tahiti, odkud zamířila k Jižní Americe, aby zakotvila ve Valparaiso, načež pokračovala kolem divokého Hoornova mysu na Atlantický oceán, jímž potom opět mířila ke Gibraltaru… V Terstu MINERVA / NOVARA zakotvila 28. srpna 1859, za velké slávy. Veškeré sepsané poznatky z té cesty byly pak soustředěny do obsáhlé, třídílné práce „Reise der oesterreichische Fregatte Novara um die Erde“ vydané postupně v l. 1861 – 1862 a vzápětí znovu, redigované a rozšířené, v l. 1864 – 1866.  

A další osudy fregaty? Jeden čas jí velel arcivévoda Ferdinand Maxmilián, poté kapitán Wilhelm von Tegetthoff. Po rozsáhlé přestavbě na paroplachetní šroubovou fregatu v loděnici San Rocco v Terstu, dokončené 10. července 1862, dostala loď nový název NOVARA. Stalo se tak na žádost důstojnického sboru lodi, který si přál mít loď pojmenovanou podle některého místa, slavně zapsaného do rakouských dějin, a padl návrh opatřit fregatu názvem italského (piemontského) města Novara, u kterého generál J. Radecký (Radetzky) se svým rakousko-sardinským vojskem drtivě porazil voje krále Karla Albrechta. Návrh byl přijat… Při přestavbě byl trup lodi prodloužen a do něj ustaveny parní stroje z firmy Stabilimento Tecnico Triestino… NOVARA pak pod velením Tegetthoffa a s arcivévodou Ferdinandem Maxem a jeho ženou Charlottou na palubě vyplula na výzkumnou cestu do Brazílie… A tentýž pár odvážela v r. 1864 do Mexika, kde se z vůle francouzského císaře Napoleona III. stal Ferdinand Max hlavou tohoto občanskými válkami rozpolceného a zchudlého státu, jako císař Maxmilián I. Bohužel, v r. 1867 bylo smutnou ctí Tegetthoffa a posádky lodi NOVARA přivést zpět do Rakouska Maxmiliánovu mrtvolu – opuštěn téměř všemi byl císař ve městě Querétaro oblehnut nepřáteli, zatčen a popraven (více o tom v naší práci „Ferdinand Maxmilián  – tragické dobrodružství v Mexiku).

Mezitím však, v létě r. 1866, se přehnala prusko-rakouská válka, na moři se ve válce italsko-rakouské utkalo rakouské loďstvo pod velením kontradmirála Tegetthoffa s italským. NOVARA nezůstala stranou, i ona se připravovala do boje, ale krátce před vypuknutím války vlivem nešťastné náhody málem shořela v Pule. Podařilo se ji však opravit, dodatečně „opancéřovat“ kolejnicemi a kotevními řetězy a pak spolu s loďstvem vyslat do bitvy u Visu (Lissy). Tam se pak i ona podílela na překvapujícím rakouském vítězství (více o tom v naší práci „Slavné bitvy admirála Tegetthoffa“).

22. srpna 1876 byla NOVARA z válečného loďstva vyřazena, ale sloužila dál jako hulk. V r. 1881 nechala námořní správa pustnoucí loď renovovat. Trup se dočkal vyspravení, do lodi byl instalován nový stroj... 22. června téhož roku se stala fregata plavidlem pro výcvik dělostřelců. Sloužila pak až do 22. října 1898, kdy byla ze služby vyřazena a poté, v l. 1899 – 1900, rozebrána.

O fregatě NOVARA byla sepsána řada odborných statí, a také v Česku vyšlo několik statí zaměřených na tuto loď. Zájemci o rakousko-uherskou marínu je nepochybně znají a mají v archívech, takže tento článek je jen dalším jakýmsi upozorněním, že i staré Rakousko mělo lodě přinejmenším slavné.

NOVARA - data: Výtlak stand. 2615 t, max. 2865t, rozměry: 76,80 m max., 67,65 x 14,35 x 5,80 m. Pohon: válcový kotel, horizontální 2V stroj o výkonu 1200 iHP, rychlost 12 uzlů. Výzbroj v r. 1863: 2x 24liberní zadovky, 4x 60liberní Paixhansova pumová děla, 28x 30liberní předovky, 1x 12liberní a 1x 6liberní vyloďovací dělo. Výzbroj v r. 1868: 13x 24liberní zadovky systému Wahrendorf (zkušebně), 32x 30liberní předovky, 2x 4liberní předovky. Výzbroj v r. 1872: 20x 24liberní zadovky, 10x 24liberní zadovky, 2x 24liberní zadovky (pivotové) a 2x 3liberní vyloďovací děla. Posádka: 550 mužů, od r.1872 447 mužů, posádka školní lodi se měnila.