PULA

Z námořně-strategického hlediska nebylo v polovině 19. století vhodnějšího místa pro zřízení hlavní základny rakousko-uherského válečného námořnic-tva - z iniciativy tehdejšího (nakrátko) nového velitele válečného loďstva, polního maršálka L. Nugenta (1772 – 1862) - než toho na západním pobřeží jižní části Istrie, na kterém už od antických dob ležel v hluboké, bezpečné zátoce nevelký rybářský a obchodní přístav. Rozhodnutí o etablování nové základny padlo na sklonku čtyřicátých let 19. století (nejspíš v létě r. 1848), za potlačování protirakouského povstání v Benátkách. Záměr byl vytvořit natolik disponovanou základnu, jaká by válečnému loďstvu jednak poskytla dokonalé zásobovací a opravářské služby, jednak je ochránila, jednak by v operačním dosahu plavidel v této základně byly hlavní obchodní přístavy monarchie s loděnicemi - Terst (už zavedený) a Rijeka (pod uherskou sprá-vou, rozvíjející se tehdy ve významnou obchodní bázi). Plavba odtud k nej-jižněji položenému opěrnému pobřežnímu bodu maríny, boce Kotorské, netrvala déle než půldruhého dne. V kooperaci s Pulou měly být malé ope-rační základny pro hlídkové jednotky, později pro torpédové lodě k obraně pobřeží – Zadar, Split, Šibenik a Gjenovič (v boce Kotorské). Výhodou rov-něž bylo, že nová základna ležela poblíž významných italských přístavů na Jadranu – Benátky, Rimini, Ancona.
Všimněme si ale nejdříve dějin Puly. Podle pověsti založili na tom místě osadu Kolchiďané, ale v r. 177 př. n. l. stala se – s okolním územím – částí území dobytého Římany. Ti dali osadě název (Colonia) Julia Pollentia Her-culanea. Pak byla osada pobořena, ale postupně opět obnovena a po dceři císaře Augusta nazvána Julia Pietas. Tehdy už význam osady, měnící se pozvolna v město, stoupal, takže vzkvétala, až za císaře Septima Severa, tj. na přelomu 1. s 2. stolení n. l., kdy ostatně říše římská se rozrostla na nej-větší území ve svém trvání, dosáhla svého prvního vrcholu. Potom město, ovládané postupně Góty, Byzantinci, Franky…, upadalo, na čemž měly vinu i časté pozdější boje o ně, zejména mezi Benátčany (drželi město od r. 1148) a Janovany. V r. 1379 při blízké námořní bitvě, po bombardování a požáru město podlehlo zkáze docela – zůstalo opět jen městečko…
Až za vlády Habsburků, pod níž ostatně se dostala v r. 1797 celá Istrie, přešla obec Polla z majetku Benátčanů do područí Rakouska, a po fran-couzském intermezzu v l. 1805 – 1814, kdy se i toto město stalo částí illyr-ské provincie, začal nový rozvoj města. To, dlouhodobě demograficky deci-mováno vysokou nemocností (malárie, cholera), sice mělo jen asi 500 oby-vatel, avšak za sto dalších let se počet obyvatelstva zestonásobil – v r. 1890 měla Pula téměř 32.000 obyvatel, patnáct let nato asi 48.000 obyvatel včet-ně úřednictva, nepočítáme-li však okolo 20.000 námořníků a vojáků. V ob-čanstvu města byli více než polovinou zastoupeni Italové, asi 6.000 duší čitala srbochorvatská komunita, dále tam žilo kolem 5.000 rakouských Něm-ců, přes 2.000 Slovinců, málo byli zastoupeni Řekové, minimálně Britové, Francouzi…
Pohleďme na Pulu, jak vypadala okolo r. 1905. Město má jednak starší část u samotného přístavu, jižně od antického amfiteátru (zřejmě z přelomu 1. a 2. století, s kapacitou asi 20.000 diváků). Centrálním místem obce je pahorek s výraznou benátskou citadelou ze 17. století – pevnostní stavbou zřízenou tu dle francouzských plánů (A. de Ville) na místě někdejšího řím-ského kapitolu, už rozpadlého. Z jiných zdejších památek je třeba připome-nout Augustův chrám z posledních let 1. století př. n. l., bránu Porta Aurea, zbytky hradeb… Město se zvedá k okolním pahorkům, na nichž vyrůstají jeho nové části. Nás zaujme zejména čtvrť pahorku San Policarpo, v níž jsou rozsáhlá námořnická kasárna s nemocnicí a Maxmiliánův park. Pahorek Borgo Zaro, nalézající se blíže k městu, nese kromě dalšího městského parku i budovy hydrografického úřadu, lze tu – na straně obrácené k moři, nalézt Tegetthoffův památník z r. 1877 (aut. Kudmann)... Mnohé další pa-horky v okolí města a přístavu nesou fortifikační stavby… Z vrcholku Monte Zarra s nádherným Tegetthoffparkem je na město a loďstvo hezký pohled. Novější části města oplývají skvělými obytnými i úředními budovami, z nichž mnohé náležejí námořní správě, velitelství pozemní obrany...

Pula - objekty válečného námořnictva v r. 1905

Nás však nyní zajímá na Pole hlavně přístav. Obecně vzato, ten má dvě části, s hloubkou 9 – 35 metrů:
VNĚJŠÍ REJDA je ve Fažanském kanále (dříve, dle it., Fasana), jenž rozkládá se mezi pobřežím a (patnácti) malebnými Brijunskými ostrovy (Bri-oni), známými mj. svými lázněmi. Z ostrovů největší je Velký Brion (6,9 km2), následuje Malý Brion. Na ostrovech najdeme i pevnosti, neboť lodě kotvící ve Fažanském kanále bylo třeba chránit - největším fortifikačním objektem je Fort Tegetthoff.
VNITŘNÍ PŘÍSTAV (hlavní) s rejdou se rozkládá ve směru od jihovýcho-du k severozápadu, v oblouku dlouhém téměř 6 km, a má plochu necelých 9 km2. Je rozčleněn na tři části, jejichž polohu určují čtyři hlavní vnitřní ostrovy – malé San Catharina a San Pietro, větší San Andrea a největší Olivy (něm. Olivy Insel, it. Scoglio Olivy - Olivový ostrov). Těmi částmi jsou Vnější přístav (na západě) – spíše jen kotviště, mezi mysem Fisella a ostrůvkem San Piet-ro, Válečný přístav mezi ostrovy San Pietro, San Andrea a Olivy a „militární“ čtvrtí města. Na severu, za Olivovým ostrovem, s nábřežím náležejícím ke starší části města, je pak obchodní přístav.
Obchodní přístav je zařízen pro nakládání a vykládání zejména uhlí, dříví a kamení (mimochodem, na Brijunských ostrovech se těží výtečný mramor), cihel, obilí, vína, mouky…, je tu i nábřeží pro osobní parníky, nedaleko také nádraží, v němž byla nová trať - odbočka Jižní dráhy od terstské trati - slav-nostně otevřena koncem srpna r. 1876.


Pula v r. 1915

Válečný přístav je tvořen jednak kotvištěm válečných lodí, jednak loděnicemi a doky na Olivovém ostrově, jednak rozsáhlým námořním arzenálem na pobřeží, jehož charakteristické, výrazné, bílé objekty, postavené po r. 1850 do urbanistického útvaru s přísně pravoúhlými, pohodlnými ulicemi, se rozkládají od staré části města až po dílny naproti ostrovu San Pietro. V tomto „městě ve městě“ je i budova admiralátu - v míru i za válečného stavu sídla velitele válečného loďstva (jde tedy o nejvyšší výkonné řídící centrum c. a k. rakousko-uherské maríny na Jadranu), námořní kasárna, námořní nemocnice…

Co se týče válečných lodí postavených v Pule, je třeba se na prvním místě zmínit o jediné rakouské řadové paroplachetní lodi KAISER, která tu byla založena na jaře r. 1856 a pak – začátkem sedmdesátých let, rovněž zde – přestavěna na pancéřník. V sedmdesátých letech v Pule vznikl také bateriový obrněnec PRINZ EUGEN, o deset let později barbetový obrněnec KRONPRINZ ERZHERZOG RUDOLF, v r. 1898 tady dokončili malou bitevní loď pobřežní obrany MONARCH a o sedm let později pancéřový křižník SANKT GEORG. Od té doby však loděnice pulského arzenálu realizovala už toliko malé jednotky, neboť hlavní zakázky z Vídně řešila převážně terstská Stabilimento Tecnico Triestino, později – v souvislosti s novými nároky Uher – též rijecká, maďarská firma Ganz & Danubius… Řada oněch menších jednotek z Puly ovšem také není dlouhá: korveta HELGOLAND dokončená v r. 1869, chráněné křižníky KAISERIN ELISABETH a ADMIRAL SPAUN, torpédovky…   

Malé bitevní lodě typové skupiny HABSBURG v Pule

Pojednáváme-li o Pole jako o válečné základně, pak tedy alespoň několik slov o jeho pevninské obraně na straně přímořské. Jejími hlavními články byly velké forty rozmístěné ba pahorcích a osazené těžkými děly, z nichž některá stála v pancéřových věžích. Tyto věžové pevnosti byly: na severozápadě, chráníce vjezd do vnitřního přístavu, Fort Monte Grosso a blíže k městu Fort Munide, na severu města Fort San Giorgio, na východě Fort Monvidal a Fort San Michele, od jihu chránily zejména arzenál Fort Casonivecchi a Fort Bourguignon. Pak tu ležely pevnostní stavby s pancéřovými segmenty, rovněž velmi významné: u vjezdu do přístavu Fort Punta Christo, naproti němu – přes vjezdový průliv – byl Fort Maria Louise, níže k jihu Fort Mussil a Fort Stoja, dále, jižně od Poly, Fort Verudella… V centru přístavu se na ostrůvku San Andrea vyjímal Fort Kaiser Franz. Na linii pobřežní obrany stály kanónové a moždířové baterie… Také Brijunské ostrovy byly fortifikovány: na Velkém Brioni střežil Fažanský kanál i přístupy k němu Fort Tegetthoff a jižně od něho menší Fort Peneda, na Malém Brioni Fort Brioni-Minor a několik pobřežních baterií.       

V současnosti má chorvatská Pula už všechny znaky moderního města. Není velká (asi 65 000 obyvatel), ale je nadále významným obchodním a námořně-vojenským přístavem s objekty, mezi nimiž nadále existují ty, o kterých jsme výše psali. Také historické památky tu stojí – z dálky viditelný, světloučký římský amfiteátr, chrámy, muzeum… Průmysl je loďařský, chemický, potravinářský, konzervárenský…, nedaleko leží mezinárodní letiště, po ulicích města jezdí západní auta, večer tu místo zpěvu z námořnických hospod dunivě znějí diskotéky. Tam, kde kdysi kotvily nejmodernější rakousko-uherské bitevníky a vůbec hlavní síly císařského námořnictva, však stojí i dnes jednotky mnohem menší, s chorvatskými vlajkami na stožárech, ale i ty nám do jisté míry připomínají někdejší válečný význam této báze.