PRVNÍ ALL-BIG-GUN-BATTLESHIPS

PRVNÍ ALL-BIG-GUN-BATTLESHIPS

(posun o čtyřicet let zpět)

 

Když v r. 1903 ve světoznámé a respektované ročence „Janes´Fighting Ships“ zveřejnil italský lodní projektant V. Cuniberti v článku "An Ideal Battleship for the British Fleet" svoji vizi bitevní lodi vyzbrojené jen těžkými děly, považovalo se to - a dodnes považuje - za převratnou záležitost. Východiskem Cunibertovy vize byla skutečnost, že hlavní pancíře kapitálních obrněnců – pásy na vodní čáře, spodní pancéřové paluby včetně slopů a traverznice – byly ohroženy toliko kanóny nejhrubší ráže, zatímco střední dělostřelectvo na ně nestačilo, a na boj s torpédovkami či torpédoborci zase bylo zbytečně těžké, zvláště ráže nad 120 mm. Skutečně, bylo důležité, aby bitevní loď nesla co nejvíce těžkých děl, a nedůležité, kolik měla středních děl, zatímco lehká děla proti torpédovým lodím se na počátku 20. století samozřejmě uznávala… O podobném řešení výzbroje bitevní lodi smýšleli v té době i Britové (skupina dělostřeleckých odborníků a námořních důstojníků kolem adm. J. Fishera) a Američané (W. L. Capps…). Ostatně už i vrcholné predreadnoughty – např. britská typová skupina KING EDWARD VII – měly posílenou primární výzbroj, takže ke 4 kanónům ráže 305 mm přibyla 4 děla tzv. přechodové (intermediate) ráže 9,2“ (234 mm), japonský typ KAŠIMA nesl 4x 305 mm, 4x 254 mm…, nemluvě o semi-dreadnoughech, které měly takovýchto přechodových děl mnohem více - např. rovněž britský typ LORD NELSON měl 4 děla ráže 305 a 10 děl ráže 234, (a 12x 152 mm), japonský typ SACUMA 4x 305 mm a 12x 254 mm, francouzský typ DANTON 4 x 305 mm a 12 x 240 mm…, což je čtenářům těchto stránek známo. 

 

ALBEMARLE (do služby v r. 1903), britský predreadnought z typové skupiny DUNCAN

 

Ale k oněm bitevním lodím „jen s těžkými děly“: Britové je zatřídili jako „all-big-gun-battleship“ a v r. 1906, po rekordně krátké době asi jednoho roku stavby, v Portsmouthu uvedli na svět údajně první exemplář této kategorie – proslulý DREADNOUGHT (NEBOJÁCNÝ). Měl výtlak 17 900 t, poháněly jej už nikoliv parní stroje, ale parní turbíny, takže v porovnání se standardními bitevními loděmi dosahoval vskutku úžasné rychlost 21 uzlů, chránil jej pancíř silný až 350 mm, a co hlavně – nesl 10(!!) děl ráže 305 mm (5 věží po 2 primárkách v každé). Kromě nich však měl i 27 malorážních kanónků, takže až takovou „all-big-gun…“ DREADNOUGHT nebyl. Ale dobrá, sekundární dělostřelectvo vskutku chybělo, ostatně standardem byla v té době bitevní loď se 4 děly ráže 305 mm, 12 děly ráže 152 mm…s rychlostí něco přes 18 uzlů atd. (obeznalejším čtenářům se omlouvám za obligátní údaje).

Vracíme se však k původnímu tématu aneb kvůli čemu vzniklo toto pojednání: V žádném zahraničním ani českém textu na téma „all-big-gun-battleship“ jsem nenašel zmínku, že tyto „první lodě s děly pouze těžkými respektive bez střední artilerie“ měly už o několik desetiletí dříve své předchůdce. Ano, „all-big-gun-battleships“ logicky odvozeno, existovaly dávno před publikováním Cunibertiho stati, natož před první novodobou superlodí DREADNOUGHT. Mám teď na mysli britské věžové lodě a americké monitory z dob občanské války Jihu proti Severu v l. 1861 – 1865 a jejich napodobeniny v jiných státech. Nesly pouze těžká děla, tj. ani střední, ani malorážní (samozřejmě, plavidla vyzbrojená automobilními torpédy umožňujícími útok touto zbraní z větší vzdálenosti než torpédy žerďovými či vlečenými potřebné se objevila v r. 1877, takže do té doby se malorážních děl na lodích používalo jen ke specifickým účelům nenámořního boje). Ale zůstaňme u těch britských:

K úvaze o prvenství Cunibertovy „all-big-gun-battleship“ mě vede skutečnost, že první věžová loď (tj. loď s hlavním dělostřelectvem v dělových věžích) uvedená v r. 1864 do služby v Royal Navy, ROYAL SOVEREIGN (5100 t) měl ve výzbroji 5 předovek ráže 10,5“ (267 mm) – a nic víc. Ano, jen hrubé kusy, jak se tehdy psalo!!

PRINCE ADALBERT (3700 t), v Royal Navy první věžová loď s železnou konstrukcí, zařazená do služby v r. 1866, měla rovněž jen děla těžké ráže - 4 předové 9palcovky (229 mm)

Stejnou výzbroj nesly sesterské, oplachtěné věžovníky SCORPION a WIVERN, oba v činnosti od r. 1865.

Monitor pobřežní obrany CERBERUS (3350 t) z r.1870 a jeho menší následník ABYSSINIA (2900 t) měly jen děla hrubé ráže - 4x 10“ (254mm), a ani jedno střední či malorážní.

Přejděme monitor GLATTON a pancéřový klounovec HOTSPUR a zastavme se u proslaveného velkého obrněnce DEVASTATION (9330 t) z r. 1873, který se (s jeho sesterskou lodí THUNDERER) z r. 1877 stal předobrazem predreadnoughtu z devadesátých let 19. století – i on nesl jen hrubá děla, 4x 12“ (305 mm), ve věžích, a žádné středorážní a malorážní.

Jeho větší následovník DREADNOUGHT (10 890 t) z r. 1879 a čtyři monitory typové skupiny CYCLOPS ze sedmdesátých let 19. století měly jen 4 děla ráže 10“ (254 mm), a rovněž ani jedno středo- a malorážní dělo…

DREADNOUGHT (dokončen v r. 1879)  britský věžový obrněnec

Ano, už tohle přece byly „all-big-gun-battleships“! Ale podobně však i v kategorii centrálně-bateriových respektive kasematních lodí (tj. hlavní děla stále ve společné, těžce pancéřované kasematě ve středolodí) – vždyť třeba malá kasematní pancéřová korveta ENTERPRISE (1350 t) z r. 1864 měla pouze 4 předové 100liberky a její větší následník FAVORITE (3240 t) z r. 1866 rovněž!!

Ostatně i proslulé centrálně-bateriové paroplachetní obrněnce SULTAN (9540 t), dokončený v r. 1871, a ALEXANDRA (9500 t), dokončený v r. 1877, nesly jen těžká děla (jejich 7 respektive 6 20liberek, bylo toliko salutních!)…

Tak bychom našli další příklady.

Relevantní pro tento text tedy je, že všechny uvedené pancéřníky byly opatřeny v podstatě jen hrubou artilerií, a tato skutečnost byla vyvolána stejnými důvody, jaké pak byly zdrojem Cunibertiho teze – na těžké pancíře stačila jen těžká děla, zatímco střední artilerie byla na pancéřových obrněncích zbytečná!! Ano, zbytečná, neboť křižníky by se do boje s těmito plujícími pevnostmi nepouštěly a o výzbroji proti malým torpédovým lodím jsme se už zmínili – řadové obrněnce tedy byly určeny jen k boji se sobě rovnými případně k ostřelování masivních fortifikačních pobřežních objektů, a k tomu nesly jen bojové prostředky k tomu postačující či nutné – nejtěžší děla. Není tedy správnější posunout původ lodí s jednotnou těžkou výzbrojí až někam do let šedesátých?

Ale asi těžko očekávat, že by se pojem „all-big-gun-battleship“ jaksi přečasoval, tedy že by vztahoval nejen k jednotkám na bázi bitevní lodi DREADNOUGHT, ale i k většině věžových lodí ze šedesátých a sedmdesátých let 19. století - už by se tak dávno stalo. Nicméně určitě neuškodí si uvědomit, že „bitevní lodě jen s velkými děly“ byly i jiné, než ty, o nichž se takto hovoří a píše.

FK