O NÁMOŘNÍM ŽURNÁLU HISTORICKÉM

V 19. století a v prvních dvou desetiletích 20. věku se na oceánech a mořích odehrálo velké množství významných a dramatických událostí, v onom období také lodě plachetní téměř úplně nahradily lodě hnané parními stroji (pak i turbínami) respektive lodními kolesy a vrtulemi, lodě dřevěné byly postupně vystřídány loděmi ze železa respektive oceli, na válečných jednotkách se zkraje šedesátých let 19. století objevily novodobé pancíře, lodní děla-předovky nahradily zadovky, a to i nevídaných ráží, od sedmdesátých let se ujímala torpédová výzbroj, nemluvě o dalších novinkách, jakými byly např. světlomety, telegrafie, rychlopalné zbraně, dálkoměry… Těmto velmi zajímavým, u nás bohužel už zapomínaným tématům je zasvěcena ediční řada publikací NÁMOŘNÍ ŽURNÁL HISTORICKÝ. Obsahují mnoho až unikátních podrobností, z nichž mnohé ještě nebyly v české maritimní literatuře publikovány, a většinu z nich nenajdeme ani na českém internetu, ba ani na internetech zahraničních.

S vydáváním těchto prací jsem začal někdy v r. 2003. Byly formátu A5, jako ediční řada „Válečné lodě v dějinách“, ale s touto malou verzí byly u dodavatele potíže (zpřeházené či vypadlé stránky, špatný tisk…) a tak jsem přešel na A4 a je to jistě lepší. Zájemců o uvedené téma ovšem u nás není mnoho, takže si nedělám iluze o nekonečně vzrůstajícím nákladu, a tomu také je třeba uzpůsobit ceny. Ze stejného důvodu nelze dávat texty k přečtení profesionálním korektorům, kteří žádají nemalé honoráře (v tomto případě by byly větší než autorské!), což by publikace neúnosně prodražovalo. Hledám i jiné způsoby, jimiž lze udržet cenu na snad přijatelném nivó, i když v českém světě s neustálým zdražováním všeho je to obtížné. Ale zatím NÁMOŘNÍ ŽURNÁLY HISTORICKÉ žijí. Zajímavé ovšem je, že jaksi nezabrala nabízená možnost velmi levného prodeje nematerializovaných publikací ve formátu .pdf. Zato jsem velmi příjemně překvapen odbytem v pražském Krakatitu – jediné kamenné prodejně, kam NÁMOŘNÍ ŽURNÁLY HISTORICKÉ dodáváme.  

Mojí snahou je prostřednictvím NÁMOŘNÍCH ŽURNÁLŮ HISTORICKÝCH poskytnout zájemci o historii námořního vojenství podrobný přehled o technickém a dějovém vývoji vojenského námořnictví v 19. století respektive do r. 1905 (případně pak do r. 1918), zejména v Evropě. Tuto řadu doplňují samostatné knižní práce "Slavné bitvy admirála Tegetthoffa - Helgoland 1864 a Vis 1866" o posledních bojích paroplachetních pancéřníků a nástupu evropských "věžníků" a velmi obsáhlá, třídílná "Port Artur 1904-1905", která obsahuje i líčení námořní fáze rusko-japonské války, v níž jedinkrát v historii se v dominantní roli maritimních válečníků projevily pre-dreadnoughty a pancéřové křižníky (obě práce jsou v péči nakladatelství Akcent). Kniha "Port Artur 1904-1905" podává dokonalý, do detailů propracovaný obraz ruského a japonského pozemního i námořního vojenství dané doby, ba zčásti tehdejšího vojenství obecně.

NÁMOŘNÍ ŽURNÁLY HISTORICKÉ připravujeme takřka výhradně podle cenných zahraničních knižních zdrojů. Práce je to nesmírně zajímavá, což potvrdí každý historik, jenž tisíckrát poznal, co je to nikoliv opisovat prameny, nýbrž se virtuálně nořit do hluboké studny historie, objevovat v nich fakta a vynášet je na povrch současnosti. Každý průnik do 19. století a jeho časových přesahů tak připomíná návštěvu značně tajemného, už podivně ztichlého a nehybného světa, v němž se lze pohybovat od místa k místu, od lodi k lodi, od osobnosti k osobnosti… a nahlížet na celky i detaily, prohlížet si je, vmýšlet se do vědomí postav, vcítit se do prostředí přístavů či bojišť…, v době, hodině či vteřině, která nás zajímá. Ano, je to úžasné. Satisfakcí pak je, když vše, co se podaří o tématu zjistit a zpracovat do podoby publikace, její čtenář přijme a je za to vděčný, neboť sám k těmto hlubokým vhledů do minulosti příležitost.

Jenomže napsat publikaci v rozsahu silné knihy trvá – když nenastanou vnější potíže – okolo půl roku. Proto chápu čtenáře, kteří mi píší „kdy už zase něco bude“ či „kdy vyjde to či ono“ a jsou nedočkaví, ale má-li být publikace v obsahu dobrá, nelze její tvorbu uspěchat (např. „Port Artur“ jsem psal, samozřejmě s přestávkami, asi deset let, „Než vypluly obrněnce“ cca dva roky...) a je jen málo takových, které vznikaly snadněji.

Ale aby se dostupnost jednotlivých zpracovaných tématu urychlila, je tu od r. 2014 realizačně daleko jednodušší série BULLETIN, což jsou číslované tenké sešity, jež vznikají značně věru bystře, jsou levné a snadno rozesílatelé.

A tak to už zůstane  

Vážení přátelé – „námořníci“, velmi Vám děkuji za přízeň i za zájem o staré lodě i NÁMOŘNÍ ŽURNÁLY HISTORICKÉ a velmi uvítám každý další kontakt s Vámi.

Milan Jelínek