KRUPPOVO PRvNÍ PŘEKVAPENÍ

V r. 1869 německý korvetní kapitán R. Werner napsal: „Po deset let trvající souboj mezi lodním pancířem a lodním dělem cele zaujal námořnictva přímořských států. Ač tento souboj není ještě dokončen, bylo docíleno pozoruhodných výsledků, které ještě nedávno byly považovány za nemožné.“ Werner, ovšemže v technických poměrech své doby, mohl taková slova napsat, v naději, že lodní dělo konečně zvítězilo nad pancířem. Mýlil se, onen souboj – lze-li to tak říct – trval ještě tři čtvrtě století, a nebyl rozhodnut, to až letectvo a rakety… Ale ještě v polovině šedesátých let 19. století se jevilo, že i největší válečné lodě nebudou schopné nést těžší respektive silnější pancíře, než ony více o něco málo silnější než stomilietrové, jimiž byly osazeny první oceánské obrněnce světa - těžké fregaty L´GLOIRE (Francie, pancíř silný 120 mm) a WARRIOR (V. Británie, 115 mm). A když pak na britském centrálně-bateriovém obrněnci ROYAL ALFRED, který vešel do služby v r. 1867, byly už 152mm pancíře, chránící oblast vodní čáry a baterii, považovalo se to za další významný krok k utužení nadvlády pancíře nad dělem.

Pak pak přišlo velké překvapení! Severoněmecký spolek dostal 20. června 1869 do stavu svého válečného loďstva centrálně-bateriový pancéřník KÖNIG WILHELM, který udivoval vším – mohutností (výtlak 10 590 t), výzbrojí 18 děl ráže 240 mm a 5 děl ráže 210 mm a těžkými, až 305 mm(!!) silnými pancíři. Stavitel a dodavatel lodi, Thames Iron Works (Temžské železárny), se skutečně předvedl. Přehlédněme, že loď si původně objednalo Turecko, které ji hodlalo do svého válečného loďstva zařadit jako obrněnec FATIKH, ale pak nemělo finance na úhradu; loď koupili Němci, kteří ji - původně pod názvem WILHELM - chtěli mít jako vlajkovou a reprezentativní loď Severoněmeckého spolku. Ostatně vojenské námořnictvo toho politického svazku skutečně potřebovalo posílit, už proto, že se stále víc mluvilo o válce s Francií, až zvnějšku byly vztahy mezi obě státy poklidné; z významných lodí mělo Námořnictvo Severoněmeckého spolku (Norddeutsche Bundesmarine) jen maličké pancéřníky PRINZ ADALBERT (1540 t, klounový) a ARMINIUS (1800 t, věžník), mnohem větší bateriové pancéřníky FRIEDRICH CARL (6830 t) a KRONPRINZ (6200 t) – a teď tedy i centrálně-bateriováho obra 112 m zdéli (vč. čelenu) a nápadně vysokými stěžni… Pancíře tloušťky 305 mm (12“) v oblasti vodní čáry skutečně ohromovaly a bylo mimo diskusi, že by je soudobá těžká lodní děla překonala – standardem kapitálních jednotek byly 9- a 10palcovky (229, 254 mm), jejich účinnost vůči tak silný plotnám nepostačovala; avšak jako enormně silné se jevily 203m pancíře, které na lodi kryly - spolu se 152mm pláty - část středolodní baterie, neboť ani na ně soudobá těžká děla neměla stačit. Jenže!

Městečko Tegel, tehdy 15 km od Berlína, s asi 6000 obyvatel, bylo německé veřejnosti poměrně známé nejen krásným zámkem Humboldtů, ale i továrnou vzmáhající se zbrojní firmy Krupp, která tu měla též střelnici. Alfréd Krupp (1812-1887) vyráběl zbraně, mj. ocelová děla, jimiž si na mezinárodních výstavách v Berlíně (1847), Mnichově (1854), Paříži (1855 a 1867) a v Londýně (1862) vysloužil ocenění, a zato se Kruppovi dostalo i uznání Prusů či většiny Němců... Jedno z těchto děl, byl to docela nový 72liberní ocelový kus, 22. září 1868 na střelnici v Tegelu pálilo plnými ocelovými střelami na pancéřovou plotnu, tu, jakými měl být osazen KÖNIG WILHELM. Hmotnost střel činila 200 liber, byly vyrobeny v Grusonově muničce v Magdeburgu a Kruppův těžký kus je pálil na pláty od Temže ze vzdálenosti 650 koků, tj. asi 488 m, což odpovídalo tehdejší krátké střetné vzdálenosti v námořním boji. K údivu přihlížející komise střely tuto 203mm ocelovou plotnu nejen probily, ale ještě skončily 250 kroků (188 m) za ní. Krupp už tehdy ohrnoval nad anglickými pancíři nos a ujišťoval „brzy u nás dokážeme vyrobit lepší“.  

A Wener své pojednání uzavřel sdělením, že sice už existují pancíře tloušťky 380 mm, ale že zároveň byla vyrobena děla schopná pálit i 600liberní střely, které takové pancíř prorazí. „Z desetileté zkušenosti lze s téměř s jistotou tvrdit, že dělu konečně náleží vítězství nad pancířem, a tak alespoň na moři bud opět obnoven (vyvážen) někdejší poměr mezi tloušťkou stěny lodní a hmotností střely.“ Nu, víme o tom své… (JS)