TEXAS - ZTRACENÝ OBRNĚNEC

Sledovat americký film „Sahara“ (ne ten o cestě tanku a jeho posádky severoafrickou pouští, nýbrž koprodukční film USA, Velké Británie, Španělska a Německa, režiséra B. Eisnera z r. 2005) znamená nechat se unést dějem, který scénárista chytře prokalkuloval k jak se patří rafinovaným dějovým zápletkám, vrcholně napínavým, ale často i absurdním akčním scénám a samozřejmě strhujícím efektům, zejména v „elektrárně“ ekologických teroristů a ve finále, kdy hrdiny stíhá moderní bojový vrtulník… Typický béčkový produkt západní kinematografie, který svým dobrodružným dějem, exotickými výjevy a částečně tajemným laděním skutečně dokáže zaujmout.

Krátce připomenu děj: V r. 1865, za americké občanské války (Sever proti Jihu, 1861 – 1865), opouští Richmond ve státě Virginia jižanský srubový pancéřník TEXAS naložený mincemi státního pokladu, a ač v nočním boji těžce ostřelován z pobřeží, kamsi tajemně mizí (tato bojová sekvence je ve filmu zřejmě nejlepší)… Jeho stopu v současnosti, po sto čtyřiceti letech, sleduje člen oceánské expedice Dirk Pitt (Matthew McConaughey) a dochází k závěru, že TEXAS doplul až k západní Africe, do Guinejského zálivu, a odtud po Nigeru kamsi výš, snad do Mali, kde na něj vzpomínají jako na „loď smrti“. (Niger – a v tom se scénář filmu nemýlí - měl tehdy podstatně vyšší hladinu a protékal i zelenou krajinou, z níž se až později stala poušť.) Do hledání pancéřníku TEXES se našemu hrdinovi připlete půvabná Eva (Penélope Cruz) - členka mise Světové zdravotnické organizace… Vyvrcholení nastává kdesi v Mali, v někdejším, teď už vyschlém původním řečištním korytě Nigeru, kde trojici našich hrdinů stíhá vojsko včetně tanků místního diktátora. Naši sympatičtí hrdinové se však ubrání v jako zázrakem v pravé chvíli objeveného vraku příbřežního obrněnce TEXAS, a to - světe, div se - výstřelem výbušné koule (granátu?) z asi 140 let starého námořního kanónu, kterým trefí diktátorův vrtulník přímo do kabiny (což se může stát jedině v takovémto filmu). A když se pak objeví kohorty ozbrojených spřátelených Tuaregů, dobro vítězí na celé čáře.

No ale, film je film a svým tvůrcům musel vydělat peníze. Co však onen pancéřník CSS TEXAS? (CSS – Confederate State Ships = Loď Konfederovaných států.) V úvodní bojové fázi jsou na něj úžasné záběry, jako na pomalu a neohroženě se pohybující ponuré monstrum přísně geometrických tvarů, odolné všem střelám, které jen brnknou do pancíře a za náležitých ohňových a kouřových, ale účelově přehnaných efektů odletí a nemohoucně plácnou do vody James River. Ptejme se: Tvůrci filmu si tento pancéřník vymysleli? Ano, ale – ač to vypadá divně - ne tak docela!

Vraťme se ke známé události na Hampton Road, při zátoce Chesapeake na východním pobřeží USA 9. března 1862. Nový, bočně pancéřovaný obrněnec VIRGINIA (u nás je znám spíše jako MERRIMAC či MERRIMACK, tam několik dnů předtím dosáhl velkého válečnického úspěchu, když při minimálních vlastních škodách zlikvidoval několik velkých dřevěných válečných lodí Seveřanů; pak však připlul seveřanský MONITOR a situace se změnila na těžkou remízu… Povzbuzení tímto bojovým výsledkem obrněnce VIRGINIA, začali Jižané takovéto improvizovaně konstruované, ale na svoji dobu v podstatě moderní pancéřníky pro příbřežní a říční boj stavět ve větším počtu. Měly velmi jednoduché provedení včetně dřeveného skeletu (jen ATLANTA měl trup železný), každý poháněla jediná lodní vrtule, tudíž se obešly bez stožárů, plachet a takeláže, a vše důležité v této lodi zakrýval dobře pancéřovaný srub (reduta s funkcí kasematy) skrývající nepočetnou, ale těžkou artilerii, kotle a stroj, velitelské stanoviště s průzory… Ze srubu vyčníval jen jednoduchý komín a ventilační trubky s deflektory, na srubu byly zpravidla jen záchranné čluny, zábradlí, luky a víc nic. Tak vypadala i VIRGINIA II (původní VIRGINIA byla Jižany spálena, aby nepadla na James River do rukou protivníka) a následný TENNENESSEE II (první TENNESSEE byla sice založena, ale nikdy nedokončena), takové byly i lodě navazující na TENNESSEE – ATLANTA, CHARLESTON, FREDERICKSBURG, ARKANSAS, RICHMOND, RALEIGH, NORTH CAROLINA, CHICORA, PALMETTO STATE, SAVANNAH, ALBEMARLE, NEUSE, HUNSVILLE a TUSCALOOSA, všechny na upraveném trupu běžných stěžňových lodí.

TEXAS ve výše uvedeném výčtu není, ale mohl být!! Podle projektu známého Johna L. Portera (podílel se i na konstrukci první VIRGINIE) se TEXAS a ještě také COLUMBIA měly realizovat jako sesterské jednotky ALBEMARLE, jako takové byly v loděnici v Richmondu v r. 1864 i založeny, a TEXAS byl v lednu 1865 spuštěn na vodu. Ale jelikož stavba kvůli válečným poměrům pokračovala pomalu, byly nakonec TEXAS a COLUMBIA, stejně jako jiná rozpracovaná plavidla přetažená z Gosportu do Richmondu, v dubnu r. 1865 částečně demontovány, částečně spáleny, aby ani je nezískali Seveřané. Z tohoto důvodu se jižanský TEXAS z občanské války nemohl stát onou tajemnou lodí ve vzpomínaném filmu, protože TEXAS v takovéto podobě nikdy neexistoval – zůstal nedokončen. Při obsazení Richmondu Seveřany začátkem dubna 1865 sice unikl zničení, ba Seveřané, kteří loď odvlekli do Norfolku, zvažovali jeho uvedení do služby pod vlastní vlajkou. Jenže pak válka skončila, rozestavěný TEXAS zůstal opuštěn! 15. října 1867 je odkoupila firma J. N. Leonard & Co v New Havenu (Connecticut), která loď demontovala… Ve filmové akci, jak jsme ji viděli ve filmu „Sahara“, tedy TEXAS figurovat nemohl.

Ale když už jsme u této lodi, můžeme aspoň sdělit, jak mohla tato loď vypadat:

Přestože Jižané zkušenosti se stavbou pancéřových lodí po vzniku MERRIMACU v r. 1862 nabývali ve válečných podmínkách obtížně, mohly být jednotky typové skupiny TENNESSEE (TENNESSEE II, TEXAS a COLUMBIA) respektive od ní odvozené pancéřníky už relativně moderní konstrukční počiny – pancéřový srub přesahoval přes boky lodi, takže skýtal jeho ochranu před dopady pod velkým úhlem, pancéřování srubu bylo co nejvíce jednolité, aby odpadly švy mezi jednotlivými plotnami – se střílnami nejcitlivější místa ochranného systému; lepší byl také stroj… Sruby těchto lodí měl stěny šikmé proto, aby se projektily do nich odrážely vzhůru, též se mazaly olejem – efekt byl ovšem minimální, ne-li žádný…

Výzbroj podle všeho měla sestávat z pivotových zbraní - 4 předovek ráže 163 mm a 2 předovek ráže 178 mm (všechny systému Broke, s jedním prstencem v oblasti nábojové komory resp. před ní), posádka měla k dispozici i ruční zbraně.

Délka lodi TEXAS činila 66 m (MERRIMAC 83,8 m!!), šířka okolo 14,5 m a ponor 5,5 – 6 m. Konstrukce lodi byla sice masivní, ale toliko dřevěná. Pancéřovou ochranu trupu tvořily tři vrstvy ploten z válcovaného železa, přičemž každé měla tloušťku 50 mm, přičemž veškeré pancéřování spočívalo na asi 400mm dřevěném podloží. Kotle byly zřejmě dva (možná ale až čtyři!), stroj jeden, o neznámém výkonu, rychlost mohla činit až 10 uzlů, posádku mělo tvořit 133 lidí. Ti se tísnili na poměrně malé prostoru, vertikálně rozděleném vnitřní palubou na dvě části – v horní bylo děloviště (baterie) sloužící i jako obytná paluba, ve spodní kotle, stroj, magacín a uhelna. Poměry v těchto chabě větraných prostorách byly věru spartánské, ba v kotelně a strojovně za boje téměř vražedné, zejména v porovnání s MONITOREM, kde měla naopak posádka pobyt téměř komfortní… Jak se v tomto pancéřníku žilo a bojovalo, film vcelku dobře naznačuje – detaily včetně uzávěrů střílen, děl, vnitřku komína… jsou vyvedeny přesně.

Ctitel historie válečných lodí tedy jen zalituje, že když už může existovat dobrodružný, hodně fabulovaný film „Sahara“, mohl by být natočen i dokument o skutečných srubových (redutových) jižanských pancéřnících z dob americké občanské války v l. 1861 – 1865. Byl by nejen pravdivý, ale také mnohem levnější – a pro nás zajímavější. 

MJ

(ilustrace: WIKIPEDIA, fotografie v záhlaví: jižanský redutový obrněnec CAIRO)