INTRÁDA

CUŠIMA – dvojostrov (severní Kaminošima, jižní Šimonošima) v Korejském průlivu mezi jižním pobřežím Koreje a japonským západním pobřežím ostrova Kjúšů a jihozápadním pobřeží ostrova Honšů. Náleží k němu dalších více než sto malých ostrovů. U Cušimy se ve dnech 27. a 28. května 1905 odehrála jedna z největších námořních bitev v historie, svedená mezi ruskou 2. Tichooceánskou eskadrou (Rožestvenskij) a japonským Spojeným loďstvem (Tógó). Na japonské straně bojovaly 4 bitevní lodě, 27 pancéřových a chráněných křižníků, 21 torpédoborců a 37 torpédovek, na ruské 8 bitevních lodí, 3 pancéřové lodě pobřežní obrany, 8 pancéřových a chráněných křižníků a 9 torpédoborců, přičemž mnoho carských kapitálních jednotek a křižníků bylo zastaralých. Přestože po zkáze 1. Tichooceánské eskadry v Port Arturu (pevnost se zbytkem eskadry kapitulovala 2. ledna 1905) už nebyla naděje na ovládnutí moří kolem Koreje, tedy na zamezení přísunu posil a materiálu japonské armádě v Mandžusku, vrchní velení v Petrohradě eskadru z obdivuhodné cesty kolem „půlky světa“ nepovolalo zpět a štvalo ji dál, v bláhové víře, že 2. Tichooceánská zvrátí pro Rusko nepříznivý průběh války s Japonskem. Nikdy v dějinách tak dlouhou trajektorii tak velké loďstvo nezdolávalo, takže celý svět tuto úžasnou anabázi půl sta lodí sledoval s nesmírným napětím. Jenže na konci této nevídané plavby byla nikoliv bitva, nýbrž poprava carské eskadry - utrpěla katastrofální porážku strategického významu, neboť nejenže se bitvou u Cušimy Rusku nepodařilo zvrátit vývoj války s Japonskem, ale rázem přestalo existovat jako námořní velmoc! - V bitvě na japonské straně zahynulo 117 mužů, 583 bylo zraněných, loďstvo přišlo o 3 torpédovky, ztráty na ruské straně byly strašné: 4380 mrtvých, 5917 zajatých, 21 lodí bylo potopeno (z toho 7 bitevních), 7 se jich vzdalo Japonců, 6 se nechalo internovat v neutrálních přístavech; pouze 3 lodě pronikly do Vladivostoku, kam původně mířila celá eskadra. Myslím, že teď víte, o čem tato sekce OLDSHIPS bude…  

_________

 

Pan Mgr. Jiří Kovářík (viz též níže "Cušima Jiřího Kovaříka") napsal knihu „Cušima – poslední bitva rusko-japonské války na moři“. Dostalo se mi cti číst předfinální verzi jejího rukopisu – a „smekám sto klobouků“. Jde o suverénně daleko nejlepší práci, která u nás na to téma vznikla a bude publikována (knihu vydá v r. 2012 třebíčský AKCENT), ba je to jedna z nejlepších českých námořně-historických prací vůbec, ostatně v kvalitě poplatné celému Kovaříkově rozsáhlému dílu; i Kovaříkův „Trafalgar“ se čte „jedním dechem“… Nového díla o Cušimě bylo i třeba, neboť u nás od rusko-japonské války byly vydány jen dvě relevantní knižní práce na to téma: v r. 1932 dokumentaristická „Cušima“ německého autora F. Thiesse a v r. 1954 memoárová „Cušima“ sovětského autora – účastníka bitvy, A. S. Novikova-Priboje, jehož ideologická předpojatost ovšem je v knize znát (obě zároveň trpí i některými nepřesnostmi, které však laskavě přehlédněme)… Původně jsem se na sepsání knihy o námořní bitvě u Cušimy (27. a 28. května 1905) připravoval také, ba po dokončení „Port Arturu“ jsem chtěl začít „naostro“, ale Jiří mě předešel. Ani v nejmenším mi to nevadí, téma se dostalo do nejlepších rukou - na knize je znát rukopis svědomitého literárního rutinéra, a dílo se stane ozdobou bibilitéky každého fandy historie námořního vojenství, který o ně projeví zájem (a prohloupí, pokud neprojeví). Přitom si Jiří nehraje na znalce tématu, nýbrž soustřeďuje se na v podstatě kronikářské vylíčení plavby a bitvy, a jako kompoziční instrumenty používá převzaté memoárové fragmenty, aniž kniha ztrácí na původnosti. Výsledkem je – jako např. v „Trafalgaru“ – nesmírně živoucí narativní linka, neboť kromě autora tu prostřednictvím hemživých výňatků promlouvají ke čtenáři především osoby, které se onoho podniku s tragickým vyvrcholením v Korejském průlivu koncem května 1905 zúčastnily a jejichž autentické slovo je výtečnou, praktickou stafáží historiografického výkladu. Osobně bych zvolil bych jinou metodu líčení a popisu, tedy nepoužíval bych tolik citací z dobových pramenů jako Jiří, a pracoval na vlastním postoji k matérii, ale opět – neznamená to (na rozdíl od obsahu názorů jakéhosi anonyma Honzy C.), že bych tento Kovaříkův implikační či už kompilační přístup k látce neuznával! Naopak, jsem Jiřímu vděčný, že si při značném heuristickém úsilí do svého počítače a do své knihovny dokázal shromáždit velké množství nosných pramenných materiálů a z nich pak načerpal a předal čtenáři ona nesmírně cenná osobní svědectví, pospojovaná vlastním textem, jehož „chromatika“ je tak ke vděku čtenáře obohacena o lidský, psychologický rozměr, jaký vyhraněně faktografické knihy nemají… Stavba díla je provedena velmi konzistentně, se špičkovou řemeslnou dovedností, pečlivým citem pro kořeníčko detailů, takže Kovaříkovo vyprávění je nejen mimořádně čistě podané, ale i pikantní - to i kvůli mnoha naturalisticky brutálně reprodukovaným bitevním scénám, jejichž vylíčení jaksi zjemňovat by ovšem bylo falšováním někdejší otřesné reality cušimské hekatomby. Skutečně. Mimořádně poutavé dílo!

Ale nyní - v návaznosti na Kovaříkovu brilantní práci - k rubrice „Cušima“ na tomto webu:

Tyto stránky nikdy nebudou tím, co čtenářstvu odevzdal Jiří - v obsahu se ani nemohou, ani nechtějí vůči Kovaříkově „Cušimě“ vymezovat. Budou koexistovat, stát stranou, jako doplňující segment, apendix, poznámkový aparát, tematická paralela…, jak libo jest. Zde se budeme snažit obsah Kovaříkovy knihy (a knihy Thiesse a Novikova) rozkošatit – poskytnout zájemcům další fakta o lodích a lidech od Cušimy, o okolnostech bitvy…, takže snad konečně, spolu s Kovaříkovou „Cušimou“, obrátíme zájem soudobých příznivců maritimní historie i k jedné z největších námořních události v dějinách, která u nás doposud kupodivu velkou pozornost nebudila. Předem děkujeme za pozornost. 

(25. června 2011)