HONIČKA

Následjící text je ukázka z NÁMOŘNÍHO ŽURNÁLU č. 6 "MALÁ VÍTĚZSTVÍ, VELKÉ PORÁŽKY" (viz NÁMOŘNÍ ŽURŘNÁLY na Úvodní stránce) - kapitoly "PĚT BITEV, K NIMŽ NEDOŠLO". Knížka je přepisem něklolika vybraných kapitol z knih francouzsklého spisovatele P. Chacka, které u nás vyšly ve třicátých letech 20. století, a byla by škoda na ně zapomenout. Ukázka líčí jedno marných úsilí soupeřů - britských lodí na jedné straně a německých na straně druhé - získat převahu nad nepřítelem... 

Ukázka:   

 

Bríza utichla, nastává krásný den. Zbytek zdlouhavého příboje ještě vlní hladinu; posádky křižníků a bitevních lodí si ho nevšímají, ale britské torpédoborce jím byly odneseny o devět mil od hlavního voje. Jejich velitelé nevědí nic, a jak by také mohli? Už po celou hodinu plují severně od středu Doggerské výspy (Dogger-Banku); moře, vzdouvající se na těchto mělčinách více než jinde, tlačí je zezadu svými neodolatelnými ranami, a naklánění až 30° na oba boky je téměř pokládá na hladinu.

Torpédoborců je šest, v kýlové formaci: LYNX, AMBUSCADE, UNITY, HARDY, SHARK, ACASTA a SPITFIRE. Každý z nich pluje podle záďového světla předcházející lodi, bláznivě tančícího podle toho, jak se loď‘ otáčí, naklání, propadá, zvedá…, takže je potřebí je stále hledat, jednou vpravo, podruhé vlevo, a objeví-li se, je jisté, že v příštím okamžiku se zase ztratí. A tak linie, místo aby plula v přímce, kroutí se ve tmě jako had. Ale všichni jsou na stráži, pozorujíce hlavně levý bok. Odtamtud se musí objevit nepřítel. Ale jak bude možno rozeznat něco na obzoru, černém jako smůla? Ani dreadnought nelze rozpoznat na půl kilometru vzdálenosti.

Je 5.15 hod. Počasí se vyjasňuje. Nahoře na obloze přižene bríza zadní skupinu černých obláčků, jejichž hlavní chumel se už rozutekl k východu. Ukazují se hvězdy - nejprve jednotlivě, pak souhvězdí. Na každém z torpédoborců počínají rozeznávat svoje sousedy. Linie, která odděluje moře od oblohy, se stále víc a víc jasní. A podívejme - tady na levém boku před lodí LYNX je tato obzorová čára přerušena jakousi černou hmotou... Snad je to rybářská loď. Jsou tvrdohlavci, zejména v Grimsby, kteří se odvažují lovit na Doggerské výspě, přestože je válka, přestože jsou tu miny… Zmíněný stín se pohybuje rychle, k západu, napravo od Angličanů. LYNX se tedy poněkud přitočí na levý bok, směrem k neznámému. Ostatní následují. Všude se ozývají poplašné signály. Na té lodi tam však také vidí, a proto rychle odbočují na pravý bok a směřují k severu. Světelné paprsky pronikají temnotou; je to heslový signál z LYNX: dlouhá, krátká, pak krátká, dlouhá, krátká[1] - KF, začáteční písmena denního hesla. Druhý odpoví ihned, ale – co nám to povídá?!! RB místo PS… Na LYNX váhají na loď vypálit, ale torpédoborec obrátí přímo k severu a jeho druhové jej následují.

Uprchlík - je to německý torpédoborec V155, nejnovějšího typu - by se z toho rád šťastně vyvlékl. Na jeho můstku se lidem zdá, že vidí snad šestnáct destroyerů... V166 proto prchá nejvyšší rychlostí; z komínů mu vystupují ohromné chvosty červených plamenů. Souběžně s ním, stále bez hlesu, spěchají Britové. Ano, už vědí, je to nepřítel!

V 5.25 hod. je Němec vzdálen už jen 500 m. Pal! Celá linie torpédoborců řítící se rychlostí 30 uzlů ve vzdutých vlnách, se ozařuje zábleskem dělových ran a oslnivých paprsků světlometů. Nepřítel odpovídá. Palba trvá šestnáct minut, je náhodná a rozptýlená, neboť kolísání lodí a drobný déšť vadí v míření. Němec chrlí dva oblaky hustého dýmu, který se koulí po hladině jako stěna, za níž torpédovka v sedmnácté minutě mění směr a uniká k východu.

Britské torpédoborce se obrátily k jihu; je jich teď jen šest. Na AMBUSCADE, jejíž příď byla protržena 10cm střelou, muži plnou silou svých čerpadel stěží zvládají proud vody, který se do předku lodi řítí – torpédoborec se musí vrátit domů…

 5.53 hod.: Vpředu se objevuje velká loď. A blíží se... Nová hra krátkých a dlouhých záblesků - opět špatný příhlas - zase Němec!! HARDY a SHARK zahajují palbu, a Němec ihned zuřivě a velmi účinně odpovídá. Je to křižník HAMBURG, jenž nese i děla hrubé ráže[2]; jeho zlořečené světlomety házejí paprsky, jež pronikají očima do mozku, oslepují... Čtyři tenké světelné dlouhatánské válce teď ozařují britskou linii; moře se stává kalnou černí, kterou vlnobití žíhá opálovými pruhy, a z níž vyskakují, jako štíhlé a zsinalé přeludy, s duhovými okraji, vodotrysky způsobené padajícími střelami. Jsou tak četné a tak husté, že gejzíry po dopadech, osvětlené prudkou září světlometů, tvoří jakoby stříbrnou záclonu, na níž se černé trupy torpédoborců odrážejí se zhoubnou ostrostí. Oslepení Britové odpovídají nazdařbůh, v mámivém oslnění ztrácejí pojem skutečnosti. Je nepřítel vzdálen sto nebo tisíc metrů? Pluje k východu nebo k západu? Aby jej bylo možné torpédovat, je třeba mít aspoň přibližnou představu o jeho směru plavby a rychlosti… Nicméně, když byl zpozorován, nebyl příliš vzdálen. Teď tedy nastal torpédoborcům onen okamžik, o němž sní všichni velitelé torpédových lodí - nepřítel je na dostřel!! Avšak jediný HARDY se pokusí o ránu a vypouští torpédo...

Hurá! Torpédo asi zasáhlo. Němec přestává střílet, zhasíná světlomety, mizí… Snese se opět noc, po předchozím oslnění mnohem temnější. Tma je jako utišujícím balzámem všem očím, které musily po celých dvanáct minut snášet řezavý účinek prudkého světla. Britové počítají své lodě; zbývají jim jen čtyři SHARK, ACASTA, SPITFIRE a daleko vzadu HARDY, s rozbitým kormidlem a rozstřílenými převody - nicméně vítězný?

Ne! Jeho torpédo chybilo cíl. A HAMBURG přerušil boj proto, že v 6.05 hod. dostal bezdrátovou telegrafií rozkaz, aby upláchl na jihovýchod; rozkaz však zachránil britské torpédoborce. LYNX s proděravělým trupem se nyní plouží k Leithu, doprovázen UNITY.

7 hod. Jitro je v tomto prosincovém dni na Severním moři neočekávaně zářivé. Vlnobití ustalo, vystřídáno lehkým šploucháním, které způsobuje severozápadní vítr. První sluneční paprsky ozařují hřbety vlnek, svítící zlatitou zelení. SHARK se svými průvodci směřuje k místu, kde má být při východu slunce Beatty… A skutečně! Mrak dýmů na jihovýchodě ve vzdálenosti tří mil. Torpédoborce míří k němu.

Jenže!! Milosrdný Bože…, jsou to zase Němci! Pět torpédoborců, a nyní je lze vidět jasně. Rychlostí 30 uzlů ženou se na čtyři britské lodě, a ty zahajují palbu... Němci neodpovídají. Tím lépe, neboť teď je jich už šest, a tím šestým je pancéřový křižník ROON, který se sice zjevil od bůhví odkud, ale kdyby se mu chtělo, všecky ty malé lovce by na kousky rozstřílel sám. Ale, ač je vzdálen asi 2 míle, britským torpédoborcům kupodivu nevěnuje pozornost, neboť – prchá!! Ano směřuje k severovýchodu, jako by ti komáří, kteří jej pronásledují, byli čtyřmi bitevními křižníky, anebo jakoby se bál dělat hluk. Britové tomu nerozumí... Ale korvetní kapitán L. Jones, velitel torpédoborce SHARK, se hádankou nezdržuje - útočí při plné rychlostí, a přitom se snaží poslat telegrafické hlášení admirálu Warrenderovi. Jenomže nepřítel vysílání ruší. Je to jediná odpověď, kterou si tohoto jitra Němci dovolují. Co se děje?

Celé německé Širomořské loďstvo je nyní v největší blízkosti Britů a pohromadě. A v 5.15 hod., kdy z lodi LYNX spatřili torpédoborec V155, byla německá vlajková loď FRIEDRICH DER GROSSE vzdálena jen 12 mil na jihovýchod. Čtrnáct dreadnoughtů, osm predreadnoughtú, devět křižníků, čtyřiačtyřicet torpédoborců…, celé Ingenohlovo loďstvo právě mohlo odříznout Beattyho a Warrendera od britského pobřeží. Nepoměr více než dvou proti jednomu[3]: dvaadvacet řadových lodi proti desíti. Jak snadné a zdrcující by to bylo vítězství; britské Velké loďstvo by ztratilo celou třetinu své síly a Německo by se rychle stalo vládcem oceánů!

A do toho zazní bezdrátové sdělení V155: „Vidím britské torpédoborce!... Zatlačují mne! Pronásledují mne!!... Zmizely mi z dohledu… Pluji na jih.“ Ano, to přece není nic, co by mohlo člověka poplašit. Jenže – Ingenohl přesto zpanikařil! Svému loďstvu nechal poslat signál: „Otočit na východ, všechny eskadry najednou vlevo!“ Kdyby však von Ingenohl tento rozkaz nevydal, Němci by ve svém kursu narazili na britské torpédoborce, pak bitevní křižníky a bitevní lodě…, odřízli by Beattyho a druhé tři britské eskadry od jejich základny. Ale obrat na východ? To znamenalo vracet se k Německu! Proč? Poněvadž Veliké loďstvo se mohlo objevit za britskými torpédoborci! A tak von Ingenohl dostal strach a obrátil se na útěk[4].


Poznámky:

[1] Rozpoznávací signály (hesla) se skládají z otázek (zvolání) a odpovědi (příhlasů), vysílaných Morseovými znaky; heslo se mění každé poledne, dle tajného kódu.

[2] Ve skutečnosti neměl malý křižník HAMBURG těžší děla než britské torpédoborce, nýbrž jen děla ráže 10 cm. Ale je rozdíl mezi střelbou torpédoborce a křižníku, který má vysoký bok a je mnohem stabilnější základnou pro děla, než nízký torpédoborec, stále zmítaný a polévaný vlnami. Proto 18 britských děl pořídilo tak málo proti 10 německým. (H)

[3] Německá bitevní flota měla v té době 1. bitevní eskadru (dreadnoughty Ostfriesland, Thüringen, Helgoland, Oldenburg, PosSEN, RheinlanD, Nassau, Westfalen); 3. bitevní eskadru (dreadnoughty Friedrich dER Grosse (admirálská loď), Prinz Regent Luitpold, KaiseriN, Kaiser, König Albert, GROSSER Kurfürst; 2. bitevní eskadru (predreadnoughty PreuSen, Schlesien, Schleswig-Holstein, Hannover, Hessen, Lothringen, Pommern, Deutschland), a tato síla byla chráněna 44 torpédoborci a pancéřovými křižníky (Prinz Heinrich a Roon), jakož lehkými křižníky (Stuttgart, MÜNCHEN, Danzig, Frauenlob, Rostock, Stettin).

[4] Ingenohl neuprchl proto, že by měl strach, nýbrž podle přísného rozkazu císaře, že se musí vyhnout srážce s nepřátelskou převahou. Nemohl vědět, že převahu má sám, a za časného jitra (bylo půl šesté ráno, kdy je v polovici prosince ještě trna) nechtěl riskovat nebezpečí torpédového útoku.- Ale ani vyhlídky na úspěch při srážce s britskými eskadrami, k níž by bylo došlo až za rozbřesku, nebyly valné, neboť Britové byli zajištěni a mohli vždy včas před přesilou ustoupit, neboť byli rychlejší. (H)