DÍKY, PANE LHOTÁKU!

ANEB VZPOMÍNKA NA JEDNU STAROU KNIHU

Nejednomu soudobému padesátníkovi a šedesátníkovi, fandovi námořnictví, nastavila šipku jeho zájmu poměrně velká kniha, která se na pultech knihkupectví v bývalém Československu objevila v r. 1956. Její titul byl „Z dějin ponorky, torpéda a potápěcího skafandru“, sepsal ji a obrázky vybavil Kamil Lhoták a především k malým čtenářům ji vyslalo pražské Státní nakladatelství dětské knihy. Způsobila velký, příznivý rozruch, a to mezi jak dětmi, tak mezi – jak dnes říkáme – dospěláky, byla totiž zároveň velmi okouzlující a velmi vzrušující a do námořního světa na hladině i pod hladinou vtahovala do té doby u nás dosud nevídaným způsobem.

O námořnictví a námořním vojenství se u nás do onoho r. 1956 žádná takto koncipovaná kniha – s bohatým obrazovým materiálem a prostým faktografickým textem – neobjevila). Nadto, a to prosím důkladně považme, práce „Z dějin ponorky…“ vyšla v době tuhé rudé ideologizace všeho, co mohlo na vědomí občana bez rozdílu věku působit, byť už se stalinsko-gottwaldovské vymývání mozků „moskevským rajským protlakem“ za Zápotockého prezidentování pomalu vytrácelo. Lhotákova kniha byla apolitická, neideologická…, neheroizovala branné síly Sovětského svazu (ostatně tematicky její obsah končí 1. světovou válkou), nepomáhala budovat socialistické hospodářství… a před dráby české literární kultury ji zachraňovalo zřejmě jen, že je „pro děti a poučná“. To vše z ní učinilo veličinu dětského světa (porovnejme, jakých „veličin“ se v multimediálním, chaoticky nepřehledném světě dostává dětskému recipientovi dnes!). A tak i kdekterý malý čtenář při pročítání a prohlížení knihy pociťoval jakési vysvobození od  nejrůznějších „nalejváren“, jež se na něho valily ve škole, biografech, z plakátů i dětského časopisu “Ohníček“, a ještě získal sumu velezajímavých informací z minulosti, potažmo ze západního světa, který byl v té době v podstatě jen a jen zpochybňován, ba pomlouván. A těch magických fotografií!! Těch nákresů!!

Co se týče technického zaměření knihy „Z dějin ponorky…“, jsou s ní srovnatelné snad toliko právě předválečné práce Ing. Vaněčka („Z dějin paroplavby“, „Od plovoucího kmene k moderní rychlolodi“), avšak ty se věnují pouze historii a konstrukcím dopravních lodí, nikoli válečným plavidlům… Oba autoři přitom postupovali podobně - Lhoták vybral ze starých časopisů, zejména vzácných sešitů „Vynálezy a pokroky“, dobové fotografie, rytiny a plánky, ve věru hojném množství je vpravil do své práce, a tuto přebohatou grafickou část knihy proložil zajímavým, čtivým textem. Ano, to právě bylo ono zvláštní – Lhoták se nezdržoval slohovým propracováním práce, on prostě sděloval stylem publicistickými odpovědi na šest základních otázek: Kdo? Kdy? Kde? Co? Jak? Proč? Víc nic. Ale bylo to o atraktivních podmořských lodích, ba k povděku čtenářů Lhoták neopomněl ani některé důležité události týkající se hladinových lodí (GREAT EASTERN, vznik pancéřových lodí, rozvoj válečných marín…). A tak dostáváme sled odstavců, v nichž se většinou píše, že ten a ten vynálezce tam či onde sestrojil tehdy a tehdy takovou a takovou ponorku (torpédo, podhladinový dýchací přístroj…), použil ji s takovým či onakým zdarem či nezdarem. Autor správně usuzoval, že malý čtenář nežádá složitě stylizovaný text, neboť by jej nemusel pochopit, že jedině možné je jednoduše mu sdělovat, jak se vývoj techniky pro podmořský svět vyvíjel, a že ono pocitové si k obsahu jeho textu přisadí čtenář sám, na základě vlastní představivosti, u dětí obrovské. Přitom je zajímavé, že Lhoták, ač výtečný výtvarník, se na grafickém provedení knihy nepodílel, a nechal vyprávět jen původní, převzaté obrázky a sebraná fakta. A tak se čtenář s nesmírným povděkem, ba úžasem dozvídal nekonečně zajímavé věci poplatné století páry a vynálezů, nechával se okouzlovat technickými vymoženostmi dob biedermeieru a secese, viděl lodě a četl o lidech, o nichž mu to té doby nebylo nic, ale vůbec nic známo. Bushnellova TURTLE, Fultonův NAUTILUS, Bauerovy ponorky, PLONGEUR, Drzewieckého (Dževeckého) konstrukce, LE GYMONTE, Goubet, Forest, Nordenfelt, Holland, Zédé, LE MORSE, FARFADET, NARVAL, FORELLE, Whitehead…, to byly pojmy, které díky Lhotákově knize, vpraveny do lánu představivosti nejednoho malého čtenáře, začaly v ní žit vlastním životem, ba v mnoha případech mutovaly do bytostného, pevného zájmu, z něhož se zrodil koníček, hobby na celý život. Ano, tato kniha mnohému dítěti jaksi zlomila směr jeho zájmů a ukázala mu cestu „jinam“, navíc mimo duchovně chudou realitu reálného socialismu, kterou denně musel procházet a respektovat ji.

Samozřejmě, že od té doby se u nás objevily práce obsahově mnohem širší a faktograficky dokonalejší (on totiž Lhoták tu a tam upustil nějakou chybičku), např. knížky Zdeňka Dobřichovského „Člověk dobývá mořské hlubiny“ a „Ponorky vyplouvají“, ale tyto práce díky výtvarnému a knižnímu zpracování onu roztomilost a okouzlení vyvěrající ze Lhotákovy knihy nepřinášejí – jsou malé, obrázků minimálně… I proto lze dodnes „Z dějin ponorky…“ doporučovat jako mimořádně inspirující i skutečně poučná literární materiál, ostatně je k doptání stále ještě v kdekteré větší knihovně. Možná chytne za srdíčko i soudobého malého čtenáře a odtáhne ho od počítačových her a z nudy ulice.   

 

A ještě trochu o autorovi: Pražský rodák Kamil Lhoták (1912 – 1990) sice vystudoval práva, ale brzy poté se začal věnovat své zálibě – výtvarnému umění, tj. zejména kresbě a malbě. Stal se také členem Umělecké besedy a jedním ze zakladatelů Skupiny 42, jejíž členy sdružoval zájem o prostředí velkoměsta a technické civilizace, přičemž Lhoták tíhnul k reliktům. Od roku 1945 působil ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar (do r. 1948). Poprvé samostatně vystavoval v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí. V roce 1947 získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu za dílko „Atom na rozcestí“. Knihy začal ilustrovat v r. 1939. Jeho naivistické civilizační motivy jsou však výrazné i v některých filmech (legendární Radokův „Dědeček automobil“), ale námořní fandové objevili jeho ilustrace i třeba v knize jeho velkého přítele, Ludvíka Součka, „Rakve útočí“ o epochálním boji obrněnců MONITOR a VIRGINIA (MERRIMAC), Ransomeho knihách o kapitánu Flintovi, v Katajevově tendenční „Na obzoru plachta bílá“, byly v českých vydáních knih  Julesa Verna „Vynález zkázy“ a „Robur Dobyvatel“. Lhotákovo umělecké vyjadřování je i v těchto případech velmi úsporné – např. prázdná krajina (široká louka až za obzor) s jediným, výrazným technickým prvkem (kolo od starého auta, sud, balón vznášející se v dálce, osamělá dýmající loď…), takže většina jeho civilistických prací je nostalgicky mimořádně podmanivá. Ano, lze vypozorovat, že Lhoták si všímal strojů a jejich částí, které dosloužily, byly překonány dobou, a přesto ještě někde živoří, anebo jsou sice ještě funkční, ač staré, ale jen proto, že je doba nedokázala překonat (nádraží s parními mašinami, zapomenutá periferní zákoutí s torzy techniky, která tu kdysi byla, obdivovaná a užitečná…). Nad málokterými uměleckými díly pochopíme pokrok a význam techniky tak, jako nad Lhotákovými obrazy a obrázky.

MJ