DÁNSKÁ SKOROTROJČATA

HERLUF TROLLE

OLFERT FISCHER

PEDER SKRAM

Po prohrané dánsko-prusko/rakouské válce v r. 1864 se Dánsko (které ale na moři nepodlehlo, ba naopak) už do rozsáhlé stavby dalších válečných lodí nepouštělo. Totiž z ekonomického hlediska na ni malý a nyní už mírumilovný stát s asi dvěma milióny obyvatel nestačil, z hlediska politického velké válečné loďstvo nepotřeboval – držel si neutralitu, a koloniální ambice měl minimální. Dánsku patřil (patří) od r. 1380 Grónsko, o něž nikdy neměly jiné státy zájem, a o své Faerské ostrovy a Dánskou Západní Indii Dánsko také bojovat nemuselo. Starost dělal jen Island, který trvale usiloval o svoji samostatnost respektive jakoukoli nezávislost na Dánsku, ale ta byla vyhlášena až v r. 1944, kdy se Island stal suverénní republikou... Nadto tu byla setrvalá náklonnost a pomoc Velké Británie. A tak se nelze divit, že zatímco v letech 1878 - 1888 byly uvedeny do služby nebo v pomalé výstavbě dvě malé bitevní lodě pobřežní obrany, torpédová-klounová loď, dva křižníky (z nichž jeden byl odeslán do Dánské Západní Indie), dva dělové čluny a sedmnáct torpédových člunů, v l. 1889 - 1895 už byly realizovány jen tři malé křižníky a pět torpédových člunů. A na přelomu století se podařilo uvést do služby tři bitevní lodě pobřežní obrany a tři torpédové čluny. Právě tyto tři malé bitevní lodě k ochraně pobřeží (dán. kystforsvarsskibe) nás nyní zajímají. Ale zatímco HERLUF TROLLE a OLFERT FISCHER byly realizovány ještě v predreadnoughtové éře, PEDER SKRAM k nim přibyl později.

OLFERT FISCHER

Koncepčně byly tyto jednotky pokračováním lodi pobřežní obrany SKJOLD dokončené v r. 1899, avšak svými tvary nápadně připomínaly také už dříve postavené, ve světě známé ruské obrněnce pobřežní obrany ADMIRAL SEŇAVIN, ADMIRÁL UŠAKOV (založeny v r. 1892) a GENĚRAL-ADMIRAL GRAF APRAXIN (1894). Ty ovšem byly určeny k operacím na poměrně klidném Baltiku, zatímco dánské jednotky této třídy měly sloužit jak na Baltickém moři, tak podél dánského pobřeží neklidného Severního moře.

Jenže na financování stavby těchto jednotek nebylo dost peněz, takže se nepodařilo provést stavbu prvních dvou lodí podle původního projektu. Navíc zůstala nedořešena řada otázek, např.: Kvůli slabé výzbroji nebylo zřejmé, proti komu vlastně mají tyto lodě - nota bene neutrálního státu! - bojovat. Byly pomalé, ba ani za optimálních podmínek při zkouškách strojů před převzetím lodí z loděnice pancéřníky nedokázaly dosáhnout projektované rychlosti 16 uzlů. Na úrovni bylo jen pancéřování, ale jen s tímto pasivním prvkem obrany ani takovéto lodě nemohly vystačit. 

Porovnejme nyní jejich technicko-taktická data, z nichž je patrné, že lodě prošly různými, více či méně výraznými modifikacemi:

(Údaje platí pro rok dokončení!) 

 

HERELUF TROLLE

OLFERT FISCHER

PEDER SKRAM

Výtlak:

3494/3595 t

3592/3650 t

3735/3785 t

Délka mezi svislicemi:

82,97 m

82,87 m

84,0 m, max. 87,4 m

Šířka:

15,60 m

15,39 m

15,70 m

Ponor:

4,93 m

5,00 m

5,00 m

Základní výzbroj:

 

 

 

 

 

 

 

Torpédové vrhače

na těchto jednotkách

byly pod hladinou.

Canet 1896

2 x 240 mm/40

Bofors 1896 mod.

4x 150 mm/43

10x 75 mm/D 55

 

3 TT 457 mm

(1 na přídi, 2 na bocích)

Bofors 1896-1901

2 x 240 mm/43

Bofors 1896-1901 m.

4x 150 mm/43

10x 75 mm/5 55

 

3 TT 457 mm

(1 na přídi, 2 na bocích)

Bofors 1896

2x 240 mm/43

Bofors 1896 mod.

4x 150 mm/50

10x 75 mm/55

3x 37 mm/38

4 TT 457 mm

(1 v přídi, 2 boční, 1 v zádi)

Kotle:

2 x syst. Thornycroft

2x syst. Thornycroft

6x syst. Thornycroft

Zásoba uhlí max.:

245 t

255 t

255 t

Strojní jednotky:

2 vertikální trojčité

expanzní, 2 šrouby

2 vertikální trojčité

expanzní, 2 šrouby

2 vertikální trojčité

expanzní, 2 šrouby

Výkon a rychlost:

4400 HP / 15,6 uzle

4600 HP / 15,8 uzle

5400 HP /15,9 uzle

Doplavba / při rychlosti

(v uzlech):

cca 2000 n.m./10

cca 1000 mil/15

cca 2000 n.m./10

cca 1000 mil/15

cca 2000 n.m./10

cca 1000 mil/15

Pancéřování:

 

pás ve středolodí

pás na zádi

výška pásu

přepážky (příčnice)

pancéřová paluba

dělové věže - zpředu

dělové věže - bočně

dělové věže – vzadu

barbety

kasematy - zpředu

kasematy – vzadu

velitelská věž

Creusotova ocel

 

200 – 180 mm

100 mm

2,1 m (1,05 + 1,05 m)

180 mm

75 – 50 mm

190 mm

150 mm

150 mm

180 mm

150 mm

75 mm

190 mm

 

Kruppova cem. ocel

kasematy Kruppova

nikl.cement.ocel

195 – 150 mm

100 mm

2,1 m (1,05 + 1,05 m)

150 mm

75 – 50 mm

195 mm

155 mm

155 mm

150 mm

150 mm

75 mm

190 mm

Kruppova cem. ocel

kasematy Kruppova

nikl.cement.ocel

195 – 155 mm

100 mm

2,1 m (1,05 + 1,05 m)

155 mm

65 – 45 mm

195 mm

175 mm

160 mm

185 mm

140 mm

75 mm

190 mm

Posádka:

254-255 mužů

254-255 mužů

257-258 mužů

 

 

Tyto lodě, ve své době poměrně elegantní, se vyznačovaly jednak, a to především, velmi nízkým trupem, jednak robustní nástavbou ve středolodí. Což znamenalo, že odolnost těchto jednotek proti větším vlnám byla malá. Nepomáhalo ani zvýšené předolodí… Všechny jednotky měly dva stožáry a jeden komín a během svých kariér byly několikrát upravovány a mnohokrát přezbrojovány - hlavním důvodem bylo, že Dánsko si nemohlo dovolit další stavbu těžších lodí, a tak modernizovalo staré jednotky. V zásadě však měly tyto bitevníky k ochraně pobřeží původně téměř shodnou výzbroj a také velmi podobný vzhled, a jen poslední z nich se v detailech poněkud odlišovala, konkrétně: PEDER SKRAM neměl ventilační roury s lapači vzduchu (větrání obstarávaly větráky, která hnaly vzduch skrze otvory na několika místech v trupu), na stožárech neměl ráhna, zatímco HERLUF TROLLE a OLFERT FISCHER měly po jednom ráhnu na každém stožáru, komín lodi PEDER SKRAM byl kratší a silnější než na dvou starších lodích. PEDER SKRAM měl na horním předním můstku tři světlomety a na vysoké rampě za zadním stožárem světlomet, HERLUF TROLLE a OLFERT FISCHER měly po světlometu na horním předním a zadním můstku a po dvou světlometech na vyvýšené plošině mezi předním stožárem a komínem.

HERLUF TROLLE a OLFERT FISCHER byly postaveny v loděnici Královského arzenálu v Kodani - HERLUF TROLLE byl spuštěn na vodu v r. 1898, OLFERT FISCHER v r. 1903 a PEDER SKRAM v r. 1908. Další údaje o jednotlivých lodích jsou v tabulce (viz výše).

Časté přezbrojování těchto lodí, které se týkalo lehkého dělostřelectva, už není tak důležité. Zajímejme se nakonec o osudy:

HERLUF TROLLE byl z dánského válečného loďstva vyřazen 30. dubna 1932, aniž se dočkal významného využití. V r. 1934 jej dánské vojenské námořnictvo prodalo na materiál.

OLFERT FISHER ukončil svoji kariéru v r. 1936 jako speciální terčová loď – zbaven většiny nadstaveb a zařízení, která nesloužila k pohonu lodi (ta plula tehdy rychlostí max. 9 uzlů), byl opatřen ochranou ze dřeva a pancířů, načež jej redukovaná posádka dopravila k Faxe Bugt. Tam po dvanáct říjnových dnů onoho roku sloužil jako cvičný terč letounů armádního a námořního letectva, které na ni svrhly 386 malých, 12kilogramových pum. Loď byla zasažena sice jen dvanáctkrát, ale i to stačilo k její zkáze.

PEDER SKRAM se „dožil“ druhé světové války. Před příchodem německých vojsk jej Dánové v kodaňském přístavu 20. srpna 1943 potopili, Němci jej však vyzvedli a znovu uvedli do služby. Loď dostala Kruppova děla ráže 150 mm, načež sloužila jako pobřežní baterie u Fanö. Po přestavbě a změně výzbroje se stala protiletadlovou a výcvikovou lodí, přezvanou na ADLER, s různými místy nasazení. V dubnu r. 1945 ji v Kielu potopila spojenecká letadla, ale po válce byla loď znovu vyzvednuta a přetažena zpátky do Kodaně. Dánové ji však už neopravovali a po třech letech rezivění její vrak prodali – v r. 1949 byla troska rozebrána v Odense.    

             

PEDER SKRAM v r. 1923

  

PEDER SKRAM v r. 1928

    

PEDER SKRAM v r. 1939