11 - TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož. TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.

TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.

TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož. Publikace má 82 stran a je v obvyklém provedení A4, s bílými lakovanými deskami s barevným potiskem.



Více zde: http://www.oldships.cz/products/na-prelomu-namorniho-stoleti/

TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož. Publikace má 82 stran a je v obvyklém provedení A4, s bílými lakovanými deskami s barevným potiskem.



Více zde: http://www.oldships.cz/products/na-prelomu-namorniho-stoleti/

TIRPITZOVA OCELOVÁ SÍLA

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.

O historii německého Císařského námořnictva u nás obsáhlejší práce nevyšla, o této zajímavé dějinné kapitole mezi lety 1871 a 1918 u nás pojednává jen několik dílčích statí, ba jen odstavců v knihách na obecnější témata. Také internetová nabídka zaostává. A když už se o Císařském námořnictvu píše, pak většinou v té či oné souvislosti s jeho účastí na námořní fázi Velké války v l. 1914-1918… A tak jsme se pokusili o podrobnější pohled na období, kdy Německu vládli Vilém I. a Vilém II., zejména však na ty roky v závěru 19. století, kdy se německým ministrem námořnictví (státním sekretářem...) stal adm. A. von Tirpitz. Ano, byl to on, kdo - byť s nemalou podporou Viléma II. aj. tehdejších německých průmyslníků a berlínských "mořských orlů" - vyhlásil program vybudování "nového loďstva" pro Německo a jeho "nová území" a za nezměrného osobního úsilí a úsilí svých apologetů dokázal tento plán prosadit na parlamentní půdě. Vilémova představa, že německé válečné loďstvo se co do bojového potenciálu jednou vyrovná válečnému loďstvu Velké Británie, sice byla iracionální, ale poměr 2:3 přijímaný Tirpitzem, už své opodstatnění měl. Tirpitz totiž kalkuloval, že než Albion stačí všechny své námořní síly roztroušené po světě stáhnout k Velké Británii a bránit ji před soustředěným námořním útokem "Hochseeflotte", bude po všem. Jenže to ještě nebyla na světě britsko-francouzská "entente cordiale" (1904) a málokdo čekal, že jakmile Německo zahrozí svým novým námořní programem, Velká Británie začne své Královské námořnictvo posilovat tempem absolutně nedostižným, nepřekonatelným. - O tom všem zde píšeme, ale píšeme také o organizaci německého Císařského námořnictva, nejvýznamnějších státních a soukromých loděnicích, uvádíme i obsáhlé přehledy všech významných válečných lodí, které v Německu vstoupily do služby od sedmdesátých let 19. století do počátku století dvacátého, včetně přehledu posledních predreadnoughtů (u stručného popisu každé lodi nechybí základní schéma - bokorys). Tato obsáhlá práce určitě potěší ty, kteří se o Císařském námořnictvu chtějí dozvědět víc, než co se o něm v české literatuře a publicistice dosud napsalo. Autor: Milan Jelínek, na politické části spolupracoval Ing. Jiří Brož.