023 / BITEVNÍ KŘIŽNÍKY NĚMECKA

023 / BITEVNÍ KŘIŽNÍKY NĚMECKA

Také v této publikaci najde náš vážený Čtenář vše, co bylo možné v přijatelném rozsahu a podobě získat ze zahraničních knih aj. pramenů. Takže kdo se zajímá nejen o příběhy válečných lodí, ale i o jejich, "anatomii“, bude asi spokojen s podrobností, s jakou jsme se snažili popsat konstrukce všech německých bitevních, přesněji - podle německého pojmosloví - velkých křižníků, činných v l. 1914 – 1918, byť služební doby některých byly velmi krátké a těch ostatních jen několikaleté. Ano, máme na mysli VON DER TANN; MOLTKE a GOEBEN; SEYDLITZ; DERFFLINGER, LÜTZOW a HINDENBURG, ale věnovali jsme se i jejich přímému předchůdci, BLÜCHERU, jenž sice zůstal pancéřový, ale měl ambice stát se křižníkem bitevním… Byla opět velmi zajímavé probírat se popisy jejich lodních trupů (s detaily), výzbroje (s detaily), pohonných soustav (s detaily), ubytovacích prostor atd. atd. a snažit se pokud možnou čtivou formou předat fakta o nich našemu Čtenáři, stejně zaujatému těmito technickými díly, jako jsme my. Přidali jsme i velké množství plánků, schémat a fotografií, lépe větších, aby vynikala mohutnost celků, a drobnosti byly názorné… Lodě jsme popisovali jednotlivě, jednu po druhé respektive typ po typu, podle chronologie jejich výstaveb, a každá kapitola má podkapitoly věnované jednak vznikání projektových variant lodí, jednak jednotlivým lodním celkům a částím: trupu, pancířům, dělostřelectvu a jeho příslušenství, lodním turbínám a kotlům, kormidlovacím soustavám a „anti-rollimg“ systémům… Takové knihy se ovšem tvoří sice s chutí, ale velmi obtížně. Což o to, literatury je poměrně dost, ale cizojazyčné, takže vytvořit českou publikaci na to téma je práce zdlouhavá a titěrná, navíc chybí konzultanti. Vždyť kolik lidí se u nás konstrukcím starých válečných lodí, zapomínaných či téměř zapomenutých, odborně věnuje? Neznáme žádného znalce. A tak se snažíme konzultovat s jinými, ale problémy nemizejí. Třeba: V cizí literatuře se na základě podrobných německých zápisů z předávacích a provozních zkoušek bitevních/velkých křižníků uvádí, že pokud se lodě zkoušely na rychlost na tzv. „mělké míli“ (cca 35 metrů, což ovšem není mělkovodí), musely se naměřené rychlostní hodnoty přepočítávat na „hlubokou vodu“, např. Severního moře, a rozdíl pak činil až dva uzly! Nu a náš zkušený důstojník zámořské plavby namítne, že tak velké rychlostní ztráty na 35 m hloubky nemohly být, nicméně připustil, že zejména u německých vojenských lodích byla tehdejší měření obzvláště přesná a ztráty nevyloučil. A co teď? Nechat? Nenechat? Nechali jsme, právě s ohledem na skutečnost, že cizí autoři čerpali z oněch velmi přesných německých zdrojů – originálních zápisů a že se testovaly lodě konstrukčních výtlaků okolo 26 000 t, s velkým ponorem okolo 9 m a rychlostí okolo 28 uzlů… Také třeba radiotelegrafie je obor mnoha dotazníků. Podle literatury byl dosah radiotelegrafických signálů z německých kapitálních lodí 1. světové války okolo 250 nám. mil. Jenže radista s praxí na oceánských lodích vám řekne, že jsou obrovské rozdíly v dosahu signálu v závislostí na povětrnostních podmínkách respektive stav atmosféry všeobecně – jinačí byl (musel být) účinek tehdejších radiotelegrafických stanic za dne, jinačí za noci, mlhy, bouřek…, někdy to prostě „ulítlo do ionosféry“ atd.; nejlpších spojení se dosahovalo mezi půlnocí a rozbřeskem... Mimochodem, radiotelegrafické aparatury se soustavami akumulátorů pro nouzovou dodávku elektřiny byly velmi těžké a velké, často se porouchaly, ale pokud byla závada řekněme běžná, vcelku rychle bylo možné je opravit. - A ještě třeba aspoň k dělům: I v české literatuře najdeme tendence německá „skládaná“ těžká lodní děla co do palebné výkonnosti stavět nad britská „drátěná“. Pravda, Kruppova 28cm a 30,5cm děla byla vynikající, ale srovnání s britskými není tak jednoznačné. Britské „drátěné“ kanóny byly projevem výrazného konstrukčního a technologického zjednodušení hlavně, neboť výroba velkých a nanejvýš přesně provedených ocelových odlitků byla tehdy ještě dost problematickou záležitostí. Důsledkem bylo, že při srovnatelném výkonu těžkých děl od Kruppa a děl od Armstronga či Vickerse byly britské kanóny zhruba o 1/3 výrobně lacinější. Přitom konstrukce hlavně z rour navlékaných za tepla nebyl vynálezem z lůna Kruppovy zbrojovky, nýbrž právě Armstrongův… Argument, že britská drátěná děla se při palbě „chvěla“ či „komíhala“, není silný, protože podobným nedostatkem tehdy trpěla i ona „skládaná“ děla, což lze doložit třeba na příkladu „skládaných“ 14palcovek dodaných za 1. světové války americkou firmou Bethlehem Steel Co. do Velké Británie; bethlehemská děla zklamala. A další výmluvný fakt: Přestože byla a jsou např. německá 280mm děla od Kruppa někdy málem nadřazována nad britské 305mm kanóny, Němcům se podařilo prodat jen dvě, a to do Holandska, kde je dostala malá loď pobřežní obrany DE ZEVEN PROVINCIEN (6530 t, do služby v r. 1910), zatímco všechny ostatní státy, pokud si těžká děla nevyráběly samy (Francie, Rusko…), kupovaly ve Velké Británii. Ale nesporná je nejvyšší jakost německých pancířů (Krupp, Dillingen), či vysoká kvality německých turbín… A vcelku byla zřejmá i taktická převaha německých bitevních/těžkých křižníků nad britskými bitevními obry, jejichž nasazení v námořním boji s německými rovnomocnými protivníky bylo omylem, ač mnozí historii to tak nevidí. No ale, některé názory si bude muset utvořit i náš obeznámený Čtenář sám... Tož zajímavé čtení či jen aspoň listování naší prací „Bitevní křižníky Císařského námořnictva Německa 1911-1918“. Autor: Milan Jelínek, rozsah 140 stran A4, černobílý tisk, mnoho schémat aj. výkresů, fotografií apod., plnobarevné desky. Pro "hloubkové" příznivce historie námořního vojenství nezbytná záležitost.