A

Abandon = v námořní terminologii opuštění lodi její posádkou, nebo vysazení jednotlivých námořníků na cestě. Abandonovat = opustit.

Abordáž (z fr. abordage) = (1) V obecném smyslu znamená přistání nebo připevnění lodi ke břehu, nebo někdy (dříve) také vyslání člunu z lodi ke břehu. (2) Vypravení vojska z lodí k útoku na pevninský cíl, což bývala velmi obtížná operace. Např. v rakouském válečném námořnictvu probíhala abordáž takto: Bylo-li loďstvo pohromadě, utvořilo výsadkový sbor ze všech plavidel, k čemuž každá loď přispěla ze své posádky, a sice: fregata I. třídy 170 muži, fregaty II. a III. třídy po 120 mužích. Toto vojsko bylo ozbrojeno puškami a několika lehkými výsadkovými děly (byly to v podstatě polní zbraně, které mohlo táhnout jen několik mužů). Na větších prámech bývala i lehčí lodní děla. – Největší abordáž v tomto smyslu se v 19. století uskutečnila na Krymu v r. 1854, a úspěšně, protože jí Rusové téměř nebránili. V červenci r. 1866 se pokoušel o abordáž italský admirál Persano, když dobýval rakouský ostrov Vis (Lissa), ale byl nejprve odražen rakouskou dělostřelbou, a druhý pokus znemožnilo počasí, nadto připlouvalo loďstvo nepřítele (Tegetthoff). (3) Abordáž ve smyslu útočení se prováděla také mezi loděmi. Dvě se k sobě po prvotním ostřelován z děl i ručních zbraní přiblížily boky, načež pomocí stékacích kotev a přitaháků se sepnuly tak, aby mohlo palubní mužstvo či vojsko útočící lodi dostat se na palubu nepřátelské lodi, k čemuž sloužily i lehké padací můstky (corvus). Dokud nebyla do námořního vojenství na válečné lodě zavedena pára, šlo - spolu s dělostřelbou - o jeden z nejdůležitějších bojových úkonů. Okolo poloviny 19. století se však od abordáže začalo upouštět, protože zdokonalená dělostřelba a také použití klounu (viz – též píchu, lodního hrotu, beranu) a posléze zavedení torpéda tento prvek námořního boje znemožňovaly – zejména dělostřelbou už na větší palební distance býval nepřítel odražen daleko dříve, než se stačil přiblížit, natož přirazit „bokem k boku“. (4) Abordáží se nazývala i neúmyslná srážka lodí, zaviněná nepozorností nebo z objektivních důvodů (např. přírodními podmínkami). (5) Abordáží se také rozuměla akustická komunikace mezi loděmi. Setkaly-li se dvě na širém moři, stávalo se, že si z nich velitelé vzájemně sdělovali zprávy – na blízkou vzdálenost ústně nebo pomocí megafonu (tehdy zv. dalekomluv), na větší vzdálenost za dobré viditelnosti signály vlajkovými či stožárovými, za malé viditelnosti signalizací zvukovou (troubení, pískání, střelba děly…), za noci signály světelnými (svítilnami, ohni, raketami…).

Abrakovat = odstranit, stáhnout loď z nebezpečného místa - úskalí, mělčiny…

Abuttó = u Japonců bůh blaha, zvláště vzýván námořníky, kteří mu za oběť házejí peníze uvázané na dřívcích, aby jim poslal dobrý vítr. Zvyk se v 19. století částečně ujal i u námořníků evropských.

Adjustovat = připravit zbraň, munici, bojový povoz… tak, aby jich mohlo být použito k bojovému účelu. Adjustovat vojáka značilo opatřit jej oděvem (morturou), zbrojí (armaturou), výstrojí a polním náčiním, podobně řadového námořníka nebo námořního pěšáka.

Adjutant = pobočník - asistent, v důstojnické hodnosti; admistrativní pomocník vysoce postavených vojenských nebo námořních hodnostářů, často i jako jejich reprezentant, avšak s minimálními rozhodovacími pravomocemi. 

Admirál (angl. admiral, fr. amiral) = titul nejvyššího námořního důstojníka. Zřejmě nesprávně se výraz odvozuje od arabského emír nebo amír (= pán či vůdce) resp. amír-al-bahr (= pán či vůdce lodi), ale také od latinského admiralibis (= obdivuhodný). V Evropě se začalo výrazu nebo jeho předchozích podob používat za křižáckých válek, a to nejprve u Sicilanů (v r. 1142) a potom u Janovanů. Od r. 1216 se výraz používá v Anglii, od r. 1248 ve Francii. Od 13. století byl tedy nejvyšší hodností ve válečných námořnictvech. Admirálské hodnosti byly odstupňovány – vznikly tak hodnosti kontraadmirál (velel zadnímu voji loďstva), viceadmirál (zástupce admirála, velel přednímu voji loďstva) a admirál, začátkem 20. století přibyla ještě hodnost velkoadmirál (v Německu Grossadmiral, ve Velké Británii Admiral od the Fleet, v USA Fleet-Admiral…), u Rusů byla ještě hodnost geněral-admiral, a to pro člena panovnického rodu – vrchního velitele veškerých námořních sil země  (v příslušné hierarchii je mezi carem a minstrem námořnictva). Hodnost admirál se stala v Evropě běžnou, až na Turecko, kde byl důstojník loďstva v nejvyšší hodnosti zván kapudan-paša. Lodě, na kterých sídlí admirál, jsou zvány vlajkové, někdy i admirálské a označuje je vlajka - přitom vlajka velitele loďstva je na této lodi na prostředním stěžni, vlajka velitele předního oddílu - viceadmirála - je na předním stožáru a vlajka velitele zadního oddílu - kontraadmirála (něm. contre-…,  angl. rear-…) - je na zadním stožáru. Když admirálská loď vplouvala do přístavu, náležel jí pozdrav z děl.

Admiralita (1) = obecné označení neformálně utvořeného nomenklaturního sboru admirálů jako centrálného útvaru válečného námořnictva. - (2) Název vrchní správy válečného námořnictva, ústředního formálního orgánu, v němž působí nejvyšší činitelé válečného námořnictva, dále důstojnický sbor napomáhající k direktivní činnosti Admirality a civilní zaměstnanci. Ve Velké Británii se Admiralitouv pojednávané době nazýval (a nazývá) úřad vrchní námořní správy (ministerstva námořnictví), v jehož čele stál První lord Admirality (First lord Admiral), který byl zároveň členem vlády – jako námořní ministr. Nevedl však správu jako jediný, nýbrž jako člen Admirální rady respektive Výboru Admirality (Board of Admiralty, ). Admiralita však neřešila jen záležitosti válečného námořnictva včetně soudnictví, nýbrž i zejm. legislativní záležitosti obchodní plavby. - Také v Německu příslušela Admiralitě vrchní správa i vrchní velení nad válečným námořnictvem, vrchní námořní soudnictví a trestní moc nad válečným námořnictvem, jakož správa legislativních záležitostí obchodního námořnictva. Admiralita (Admiralität) se skládala z četných sekcí pro různé obory námořní správy. Jejím představitelem byl Chef der Admiralität s admiralitním štábem. - V jiných státech (Francie, Rusko, Itálie, Dánsko, Holandsko, Španělsko, USA…) byla pro vrchní námořní správu zřízena samostatná ministerstva, v jiných měla tuto funkci specializovaná oddělení některého ministerstva (Belgie, Švédsko…). Rakousko-Uhersko mělo vrchní správu námořní začleněnou do říšského ministerstva války jako jeho námořní sekci a tato sestávala z presidiální kanceláře a osmi odborů. Náčelník sekce byl ve svém oboru působnosti samostatný, avšak ústavní zodpovědnost za obsah a výsledky jeho činnosti náležely ministru války. Námořní sekci byl podřízen také přístavní admiralitát (Hafen-Admiralität) v Pule, který vedl vrchní správu válečného námořnictva v přiděleném obvodu; bylo to de facto vrchní velitelství operačního loďstva na Jadranu. (Admiralita lze psát i s velkým „A“, to když se věnujeme britské, německé aj. Admiralitě, jež je v příslušné řeči rovněž psána s velkým písmenem na začátku slova, anebo např. ruské Admiralitě, což je název budovy vrchní námořní správy v Petrohradě = Admiralitějstvo).

Admiralita (rus. Admiraltějstvo) (2) = sídlo ruského námořního ministerstva a velení válečného loďstva v Petrohradě, na levém břehu Něvy, v blízkém sousedství Zimního paláce. Původně, v r. 1704, byl založen tento „Admirálský dům” jako velká loděnice, dva roky nato se však změnil v mohutnou pevnost. V l. 1732 - 1738 byl objekt opět přestavěn. Začátkem 19. století doznal největší přeměny: přestal být pevností, a v l. 1806 - 1823 vznikl 407 m dlouhý, monumentální komplex, se vzezřením adekvátním ruské moci. Tvořily jej dvě budovy ve tvaru ruského P - našeho obráceného, hranatého U. V jedné byla loděnice, druhá - s velkolepými interiéry - patřila námořní administrativě. Lodě se stavěly v Admiralitě do r. 1844, pak byly doky zrušeny a přestavěny, zatímco loděnice se přestěhovaly k ústí Něvy (říkalo se jim pak Nová Admiralita). V Admiralitě sídlilo námořní ministerstvo, hlavní námořní štáb, námořní správa a hydrografická správa, v l. 1709 - 1936 v ní bylo též Námořní muzeum... Mohutná stavba s nádhernými vnitřními dekoracemi, antickými a  slovanskými motivy, alegorickým výjevem „Založení loďstva v Rusku”, velkolepými obrazy oficiálního marínisty I. K. Ajvazovského , kolonádou, honosnými pavilóny a skvělými, velkými pracovnami...

Admiralitní rada = v některých státech poradní orgán nejvyšší námořní správy respektive admirality. Nejstarší instituce s touto funkcí měly Velká Británie a Francie.  Ve Velké Británii měla až do r. 1511 nejvyšší dohled nad veškerým královským loďstvem pouze ona. Pak sice Jindřich VIII. etabloval funkci a úřad Lorda Vrchního Admirála (Lord High Admiral), ale ta později zanikla, proto se vrchní námořní správa opět přenesla na admiralitní radu a admiralitní soud. Novým ustanovením o admiralitní radě, které rámcově platí dodnes, bylo královské rozhodnutí z r. 1611, novější rozhodnutí vyšla v l. 1829 a 1831. Od té doby je oficiální, plný název admiralitní rady Commissioners for executing the office of the Lord High Admiral of the United Kingdom od Great Britain and Irelaned, zkráceně Board of Lords Commissioners, nověji Board of Admiralty - Výbor admiraity či Admiralitní rada. Ve Velké Británii byla Admiralitní rada (Board of Admiralty) na přelomu 19./20. století složená z lordů Admirality. V pojednávané době představovala nejvyšší řídící článek britské vrchní námořní správy (ministerstva námořnictví - Admirality). Rada byla odpovědná Prvnímu lordu Admirality (ministru námořnictví, výhradně civilistovi), který zastupoval Admiralitu ve vládě. Výbor tvořili: První námořní lord (admirál, operační velitel loďstva, který měl na starosti strategické a taktické plánování činnosti vál. loďstva…), Druhý námořní lord (sledoval personální stavy loďstva, organizoval výcvik lodních posádek, řešil mobilizační záležitosti …, byl v těsném kontaktu s Prvním námořním lordem, jehož také zastupoval), Třetí námořní lord (inspektor či kontrolor, který měl na starosti stavbu válečných lodí vč. jejich osazování výzbrojí, pohonnými a řídícími jednotkami, výstroj…), Čtvrtý námořní lord (mladší – řídil zdravotní službu válečného námořnictva, staral se o výstroj posádek a zásobování lodí proviantem, sledoval dodávky uhlí pro válečné námořnictvo, zabýval se penzijními záležitostmi…), Pátý námořní lord (civilista – měl v kompetenci královské loděnice, budovy válečného námořnictva, jeho civilní zaměstnance…), 1. sekretář pro záležitosti parlamentní a finanční (civilista – sestavoval rozpočet válečného námořnictva, uzavíral smlouvy o stavbě lodí aj., připravoval podklady pro parlamentní jednání ohledně válečného námořnictva…), 2. sekretář pro vnitřní záležitosti Admirality (stálý člen, tedy se při změnách na postech námořních lordů nevyměňoval – vyřizoval agendu mezi resorty válečného námořnictva, měl na starosti kontakty se státní správou…).  – Členové admiralitní rady byli jmenováni, před ústavou byla zodpovědná admiralitní rada jako celek. Zpravidla se složení admiralitní rady měnilo se složením vlády, na rozdíl od podřízených výkonných sekčních orgánů (sekce kontrolní, sekce finanční, sekce pro zásobování, sekce pro práce námořní a sekce dopravní) – personální obsazení vedoucí těchto sekcí nepodléhalo politickému uspořádání vlády ani admiralitní rady. – Ve Francii byla admiralitní rada (conseil d´amirauté) zřízena k řešení sporů vzniklých z námořní plavby a zámořského obchodu. Jako taková byla zrušena v r. 1791, ale znovu zřízena v r. 1822 a naposledy byl obsah její činnosti korigován dekretem z 24. října 1871. Jejím úkolem bylo podávat posudky ve všech oborech námořní správy a správy osad a sestavovat tabulky pro služební postup námořnictva. Předsedou této admiralitní rady byl ministr námořnictva a jejími členy, jmenovanými vždy na tři roky, bylo osm titulárních úředníků či vysokých důstojníků s hlasem rozhodným, dva členové s hlasem poradním a sekretář. K dispozici admiralitní radě, ale nejen jí, byl poradní výbor ve věcech sporných (comité consultativ du contentieux) pro návrhy řešení sporů v záležitostech mezinárodního práva, práva občanského a trestního (jen pokud se tyto záležitosti týkaly válečného námořnictva), a rada kořistná (conseil des prises). – V Rusku byla admiralitní rada zřízena v r. 1827, čímž nahradila někdejší admirální kolegium . Její složení se změnilo v r. 1836 podle vzoru rady pro vojsko a znovu ještě v r. 1860. Podle této poslední úpravy byl předsedou rady generál-admirál, jeho zástupcem ministr námořnictva. Stálé členy rady jmenovala vláda. – V Německu je admiralitní rada (Admiralitätsrath) poradním orgánem Admirality – vrchního velení válečného loďstva – poradním orgánem v řešení závažných záležitostí organizace a techniky námořní. Je složena z členů Admirality, jiných námořních důstojníků, námořních techniků a civilních úředníků, jmenovaných náčelníkem Admirality. – V Rakousku-Uhersku je admiralitní rada pouze poradním orgánem admiralátu v Pule. Tvořili ji: předseda, velitel přístavu, velitel námořního arzenálu a příležitostně velitelé jiných institucí válečného námořnictva.

Admirální kolegium = nejvyšší orgán námořní správy v Rusku v l. 1700 - 1827 (pův. admirtalitějskij prikaz, od r. 1707 kancelarija vojennogo morskovo flota, od r. 1728 admitralitějstv-kollegia). Zprvu se admirální kolegium řídilo obecnými zákony, ale od r. 1722 zvláštními řády podle švédského a holandského vzoru. Předsedou kolegia byl geněral-admiral, dalšími členy byli místopředseda a 5 – 7 zasloužilých admirálů. Výkonnými orgány byly sekce, které vedli: geněralkrigskomisar (generální vojenský komisař), oberproviantmejsetr (vrchní komisař pro zásobování loďstva potravinami), calmejster a cechmejster, a mimo to 11 odborů (kontor): kontrolní, dělostřelecký, lodněstavitelský, finanční atd. Prvním předsedou admirálního kolegia byl admirál M. A. Apraxin . Do kolegia často docházel Petr Veliký ba osobně v něm činil rozhodnutí a návrhy. Organizace kolegia se několikrát měnila. Za cara Alexandra I. bylo admirální kolegium přeměněno na Komitét na obrazovanije flota (Výbor ku řízení loďstva), který měl sekci pro vojenské námořní záležitosti a sekci pro správní záležitosti, a nad oběma dohlíželo nově etablované ministerstvo námořních sil. První sekce, s ministrem v čele jako jejím předsedou, byla dále zvána admirálním kolegiem. Měla 4 – 6 členů, starala se o náležitosti vojenské a válečné a jejími členy mohli být jen činitelé válečného loďstva. Druhé sekci se říkalo admiralskij department a měla na starost teoretickou přípravu námořnictva, výstavbu, vyzbrojování a vystrojování loďstva a jeho zásobování… V r. 1827 byl Komitét… zrušen a nahrazen prozatímní organizací ministerstva námořnického.   

Admirální soud (Admitalty Court nebo High Court Admiralty) = ve Velké Británii (jinde podobně) soud zřízený původně k řešení sporů ohledně námořní plavby, námořního boje a námořního obchodu. Původně se dělil na instanční soud (Instance Court) ku řešení sporných námořních záležitostí a na kořistný soud (Prize Court) v době válek, na konci 19. století však už záležitosti Admirálního soudu obstarávalo zvláštní oddělení (Probate, Divorce and Admiralty division) Nejvyššího soudního dvora (High Court of Justice) zřízeného v r. 1873, ale tomuto oddělení se dále říkalo Admirální soud. Odvolání ve věcech admiralitních příslušelo po r. 1873 apelačnímu soudu (Court of Appeal). Do kompetence admirálního soudu spadaly pak záležitosti nejen válečného námořnictva, ale také případy z oboru práva občanského, spory o mzdu lodního mužstva, spory o vlastnictví lodí, půjčky na lodě, nároky na odškodnění za ztroskotání lodi…Trestní příslušnost admirálního soudu byla vymezena všeobecnými trestními zákony (Criminal Law Consolidation Acts).      

Admirálská vlajka (angl. admiral flag) = druh optického signalizačního prostředku, který – vyvěšen na lodi - dává na vědomost, že na této lodi se nachází admirál. Admirálské vlajky byly čtvercové, ale většinou obdélníkové, s vyznačením hodnosti admirála, jemuž náležejí (admirál, viceadmirál, kontraadmirál, případně velkoadmirál). Na třístěžňových plachetních lodích byla vlajka admirála na prostředním, viceadmirála na předním, kontraadmirála na zadním stožáru. Na dvoustěžňových lodích po r. 1860 byly v britském loďstvu admirálské vlajky na hlavním stěžni (zadním), vlajky vice- a kontradmirálů na předním.     

Admirálský čas = v Rusku bylo dříve, v l. 1700–1827, nejvyšším orgánem námořní správy admirálské kolegium či námořní kolegium, tj. námořní ministerstvo (pův. admirtalitějskij prikaz, od r. 1707 kancelarija vojennovo morskovo flota, od r. 1728 admitralitějstv-kollégija či morskája kollégija). Jeho předsedou byl geněral-admiral. I do námořního kolegia však často docházel car Petr I. Veliký. - Tehdy všechny porady jednotlivých petrohradských kolegií (ministerstev), i admirálního kolegia končily v 11 hod. a členové kolegií se pak rozcházeli na oběd. Když se jednou admirálního kolegia opět zúčastnil car, po skončení jednání odcházel spolu s admirály pojíst, avšak předtím je nečekaně pozval do blízkého hostince na sklenku. Admirálové tam poslušně zašli a s carem popili… Hostinec byl od té doby zván „Carský“ a jelikož se o záležitosti začalo povídat po celém Petrohradě a na lodích, vešla 11. hodina ve známost jako „čas admirálský“, tj. „čas, kdy i admirálové s carem chodí pojíst a popít“. Samozřejmě se zakrátko začalo říkat „mám admirálský čas“ vždy, když se někomu prostě zachtělo vodky nebo jiného ostrého. „Admirálský čas“ tak začal platit kdykoli a odměřovala jej nikoli hodinová rafie, ale chuť na doušek. Jak často býval admirálský čas v Rusku, lze si snadno domyslet.

Adria (Hadria) = město původně umbrijské, potom etruské, při ústí řeky Pád. Mělo svůj přístav na moři, jemuž toto město dalo i název – Adria (Jadran). Okolo r. 394 před Kristem zmocnil se města Dionýsos Starší, syrakuský panovník. Odtud pocházel i císař Adrian (Hadrián). – Nynější Adria či Adria Veneta byla vystavěna na zříceninách původního města, ale naplaveniny je oddělily od moře, od něhož je asi 20 km. Rozkládá se na Canale bianco (Bílém kanále) – rameni Pádu. Pozoruhodné jsou stará katedrála a radnice, má biskupské gymnázium, továrnu na kameninu, vede čilý obchod se žitem, vínem, kůžemi, krmným dobytkem, koni, rybami… Město má 7400 obyvatel, s okolím 15 806 obyvatel, distrikt s 9 obcemi 41 477 obyvatel (vše v r. 1881).

Aérobomba = explozivní nebo zápalná nálož zavěšená na balóně, jímž má být zanesena nad nepřátelské vojsko nebo loďstvo, pevnost nebo město, načež má z výše spadnout na tento cíl. V nejjednodušším tvaru je bomba zavěšena na balón volný (ballon perdu) a odpoutání její od balonu se děje v určený čas mechanismem k tomu připraveným, může to být i časová zápalka. Největší potíží tohoto zařízení bývá vítr, jehož směr a síla dají se jen velmi těžko přesně odhadnout. I z toho důvodu bez úspěchu použilo tyto bomby mj. rakouské vojsko před Benátkami v r. 1849. – Dokonalejší, ale vzhledem k malému dosahu méně upotřebitelné, jsou aérobomby připevněné pod upoutaný balon (ballon captifs). Vypouštění bomby děje se tu elektrickou cestou, vedením v poutacím laně. Se zbraní tohoto druhu se dělaly pokusy ve Vincennách v r. 1854, ale s výsledky velmi špatnými, ostatně nepřítel se pod zjevně nastražený balon nepohrne. – K téže zbrani patří vzdušné torpédo (Lufttorpedo), na něž v r. 1884 obdržel Rodeck v Německu patent. - Navrhovalo se také, aby byl sestrojen balon o větší nosnosti, upoutaný nebo volný, ale osazený mužstvem, které by z loďky balonu vypouštělo na nepřítele ony projektily, ale i to jeví se neprakticky. Někteří z těch, kteří útočné balony navrhli, byli: Lana (1670), Campenas (1796), Kolding (1807 - 1811), Leppig (1812), Warner (1844), Wysen (1847), bří Uchatiusové (1848), Zeise (1850), Green (1855), Gillespie (1857), James (1859), Rodeck (1883)… Po zavedení letectva, tedy letadel jako i námořních nosičů bojových prostředků se na válečných lodích začaly instalovat na komíny mříže, které měly takovýmto bombám zabránit v proniknutí do nitra lodí kouřovody.

Agent = v námořním vojenství některých zemí (Rusko aj.) tak byl do dvacátých let 20. století nazýván námořní přidělenec (v nejnižší kategorii diplomata) určitého státu k ambasádě tohoto státu v jiné zemi. Měl poslání jednak poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy spojené s vojensko-námořními záležitostmi, jednak styčného důstojníka mezi velícími složkami válečných námořnictev obou států. Ovšem zpravidla sděloval do své země i důvěrné informace strategické povahy, nesměl se však dopouštět špionáže. Při zahájení nepřátelství mezi oběma zeměmi měl právo včas se vrátit do svého státu. Pozice byla reciproční. Později námořní atašé (od fr. attachée), což je označení služby se stejným posláním a významem.   

Akční rádius (ang. range, operating range) = teoretická hodnota operačního dosahu válečné lodi, největší přímé vzdálenosti z východiska plavby lodi k určitému bodu, kterou za optimálních podmínek dokáže loď urazit a od tohoto bodu se vrátit zpět do téhož výchozího místa (na základnu), a to při spotřebě své jedné plné zásoby paliva. Tedy vyplula-li loď z místa A a dospěla do místa B, z něhož při vlastní zásobě paliva se dokáže vrátit do místa A, je akční rádius vyjádřen vzdáleností mezi A a B. Vzdálenost (A-B) + (B-A) je pak doplavbou či celkovým operačním dosahem lodi, přičemž nevrací-li se loď na zákaldnu (A), nýbrž pluje-li k jinému mistu (C), platí, že (A-B) + (B-A) = A-C. - Akční rádius lodi se stanovuje při technických zkouškách po dokončení nebo po zásadní úpravě lodi (přestavba trupu, výměna pohonného systému nebo jeho důležité části apod.). V praxi je akční rádius respektive operační dosah při stejné zásobě paliva různý a závisí především na klimatických podmínkách, aktuálním stavu lodi, bojových podmínkách apod.

Albokarbonové světlo = vzniká při spalování svítiplynu v hořáku, v němž se odpařuje (teplem hořáku) naftalín, který současně s plynem hoří a tak se zvyšuje svítivost plamene. Užíváno též v lodních svítilnách.

Aldis (angl. aldis lamp, daylight lamp) = Dnes už žargonové označení pro už téměř nepoužívanou ruční, přenosnou signální lampu („aldiska“) s velmi jasným světlem, umožňující předávání Morseových signálů (tisknutím páčky). Jelikož bylo třeba vysokého příkonu, byla "akdiska" často napájena kabelem z odděleného zdroje schopného stálého, vyššího příkonu, než zdroj ruční.

Ambasáda (fr. ambassade) = původně míněno poselství uložené panovníkem, nově úřad velvyslanectví, ba velvyslanecký hotel (droit d´ambassade je právo vyslat někam legáta). Jelikož na ambasádě pracoval i námořní přidělenec (agent, atašé), bylo to i místo k vyřizování námořních záležitostí v zemi, v níž byla ambasáda ustavena.

Ambra = hmota podobná vosku, nalézaná na hladině mořské, v kusech váhy 50 g až 10 kg, zvláště ve středním a jižním Atlantiku a na Indickém oceáně. Zřejmě se tvoří ve střevech vorvaňů. Má šedou barvu, příjemně pižmovitě páchne, na vařící vodě se rozplývá v olej, jasně hoří a zanechává minimum popela. U námořníků velmi oblíbená (vylepšovala aroma v podpalubí), ostatně dobře zpeněžitelná.

Amers = orientační vysoký, zvláště označený (také v námořních mapách) objekt u nebo na pobřeží, někdy stavěný k tomuto účelu (zděný, dřevěný, železný – např. maják), jindy ne, ale účelu vyhovující (zvonice, mlýn, věž kostelní…). Někdy amers nesl znamení (koše, koule, vlajky…), jako sdělení o místní hloubce vody, blížící se bouři apod.

Andrejevská vlajka = hlavní vlajka na válečných lodích carského Ruska. Měla tradici z dob Petra Velikého, ale tehdy nebyla jen bílá, s modrým diagonálně uspořádaným křížem svatého Andreje Prvozvaného - patrona křesťanstva na Rusi, nýbrž měla i dílem světle modrý, dílem červený podklad. V dalších desetiletích se záďová Andrejevská vlajka několikrát změnila, a až v r. 1865 z příkazu cara Alexendra II. měly ruské válečné lodě jednotnou záďovou vlajku - s modrým andrejevským křížem na bílém podkladě. Variantou vlajky byl Georgijevský Andrejevský prapor s erbovním vyobrazením sv. Jiří uprostřed andrejevského kříže; tuto vlajku měli právo vztyčovat na zadních stožárech jen lodě, které se vyznamenaly v boji. Její platnost zrušila až moc sovětská v r. 1917. - Andrejevské vlajky ruského válečného loďstva měly další varianty, připomeňme alespoň admirálské, které vlály na hlavním stožáru: prostá Andrejevská vlajka náležela admirálovi, vlajka s modrým pruhem při spodním okraji viceadmirálovi, s červeným kontraadmirálovi (v l. 1810 - 1917). V r. 1899 se zavedla vlajka velitele loďstva - červená, s kombinovaným andrejevským symbolem vlevo nahoře (do r. 1917).

Anemometr (anemoskop, anemograf) = přístroj k měření směru a síly (rychlost a tlak) větru – ukazuje-li jen směr větru, jde o anemoskop, pokud nejen ukazuje, ale i zaznamenává-li směr nebo sílu, anebo obojí, jde o anemograf či anemometrograf. Směr větru: Ukazuje jej jednoduše vlajka nebo korouhev, složitěji korouhev napojená osou na nějaký ukazatel v pozorovací místnost, např. nad kompasovou růžicí. Síla větru: V některých přístrojích projeví se tlakem na sloupec kapaliny v rouře tvarované do U, jejíž jedno rameno je rozšířeno a nastavováno proti větru – síla  větru kapalinu v rouře v jedné polovině stlačuje, v druhé zvedá, a rozdílem obou hladin měří se tlak větru. V jiných přístrojích se větru nastavuje kvadratická deska na stlačitelných pérech a při stlačení těchto per se pak z příslušné stupnice odečítají ukázané hodnoty (někde se místo pér používá závaží, ale jsou  jiné způsoby). Rychlost větru: Měří se zpravidla počtem otočení lopatkového kolečka nastaveného vůči větru (lopatky jsou podle jednotlivých zdokonalovatelů přístroje různě tvarována a umístěna).

Antifouling (angl.) = antivegetativní, ochranný nátěr na spodcích lodních trupů ku zamezení jejich obrůstání mořskou faunou a florou (viz Obrost lodní).

Antirollingový systém (od angl.) = automatické či poloautomatické zařízení v roli, snižující tendenci plavidla k převrácení při nežádoucím zaplavování lodního trupu, např. po nájezdu na minu, zásahu torpédem..., uplatňované od konce 19. století. Skládalo se ze systému balastních nádrží propojených potrubím s přepouštěcími ventily, a pracovalo na principu přesunu závaží otevírajícího ventily těchto vyrovnávacích nádrží. Zařízení způsobilo okamžité zaplavování tanků na straně opačné vůči té, která byla postižena průrazem, takže loď klesala zpříma. To sice zpravidla neumožnilo udržet ji na hladině, ale mohly se lépe organizovat práce ku záchraně posádky a důležitého materiálu. Takto se např. podařilo zpomalit zkázu britského superdreadnoughtu AUDACIOUS v říjnu r. 1914. 

Anýzové dřevo = pochází z badiáníku pravého, má světle šedou barvu, je vonné, dováží se z Číny, je vhodné pro truhlářství. Četné dřevěné doplňky lodní ze něj bývaly vyrobeny v dobách korábů s dřevěnou nebo dřevěnou-železnou konstrukcí.

Arak = silný lihový omamný nápoj jemného pachu, oblíbený i mezi námořníky. Připravuje se v Indii, Číně a Indonésii. Původně šťáva získávaná navrtáváním stromů, hlavně datlí, sladší medu, která se nechávala zhoustnout, načež se destilovala. Egypťané  dělají z datlí a rozinek arak, arakí. – Postupně však se Angličané, Portugalci, Holanďané aj. plavci na lodích do Asie naučili podobný nápoj vyrábět z kvašené rýže, kokosové šťávy a cukru. Rýže za přidání kokosové šťávy zcukernatěla, pak se kvasila a po kvašení destilovala.

Archimédův šroub = neprávem se tak nazývá šroub lodní (Archimédovým šroubem je „šnek“, šroub se závity zapadajícími mezi zuby ozubeného kola).

Arieta = antická válečná loď, ojediněle i dopravní, vybavená beranidlem, bořidlem, tedy tuhým velkým bodcem ku prorážení trupů lodí nepřítele pod jejich vodoryskou. Tento bodec byl zván asser, též však i sám o sobě arieta. Arietami byly tedy i veškeré těžké pancéřové válečné lodě z druhé poloviny 19. století, ba i pozdější. (Viz i Kloun)

Armada (špaň.) = obecně vojsko pozemní i námořní, zvláštně ale Armada – obrovská flotila s „nepřemožitelným“ vojskem. V r. 1588 ji vypravil španělský král Filip II. proti protestantské Anglii, v níž vládla Alžběta (původně se měla stát Filipovou chotí) – loďstvo čítalo 130 větších a 30 menších válečných lodí, na nichž bylo 3148 děl a asi 30 000 vojáků, flotile veleli vévoda Medina-Sidonia a admirál Martinez de Recaldo. Armada 20. května 1588 vyplula od španělských břehů, ale provázena potížemi, dostávala se k Anglii velmi těžce. 8. srpna t. r. na ni anglické lodě vyslané z Plymouthu se zdarem zaútočily, a následovala obrovská bouře, při níž bylo španělské loďstvo téměř zničeno – ztratilo 72 lodí a 10 158 mužů. Až koncem září se zbylé lodě vrátily do santanderského přístavu. Šlo o národní katastrofu. Zato Alžběta se radovala, a s ní i Anglie. Královské námořnictvo britské si dodnes tuto událost hrdě připomíná. 

Armatura = (1) V námořním vojenství úplná výzbroj lodi (obecně též i třeba pevnosti, balónu, vojína…). (2) Armatura námořního děla je souhrn technických prvků, které dělo musí mít, aby bylo schopno palby.

Armovat = vyzbrojovat.

Arzenál (angl., fr. a něm. arsenal, it. arsenale, rus. arsenal, oružejnaja palata) = zbrojnice. V námořním vojenství je arzenál soubor přístavních objektů, zpravidla v obvodu významné námořní základny, v němž jsou loděnice a doky, sklady výzbroje a výstroje a zařízení k jejich instalaci. Zpravidla měly arzenály sekce: (a) pro stavbu lodních trupů, (b) pro stavbu strojů, (c) pro stavbu či montáž děl a další výzbroje a sekce pro výrobu střel, nábojů, třaskavin apod., (d) do konce 19. století sekci pro opatřování válečných lodí plachtami a takeláží, (e) pro výbavu lodi příslušenstvím (palubní zařízení, signalizační pomůcky, hasící pomůcky, výbava kuchyně…), (f) pro stavbu pozemních a vodních staveb v obvodu arzenálu, (g) pro záchranné a podhladinové montážní práce (potápěčská skupina), dále nejrůznější opravářské dílny, dílny pro stavbu člunů aj. plavidel vč. záchranných (prámy), skladiště lodních i ručních zbraní, výstrojní sklady, sklady lodních potřeb, proviantní sklady, laboratoře pro přípravu výroby munice, testovací objekty, oddělení pro elektrické osvětlování atd. Arzenály mají samostatné velení podléhající velení námořní oblasti, nejvyšším představitelem je většinou činitel s admirálskou hodností. – Kromě vojensko-námořních arzenálů jsou i např. arzenály rejdařství, jejichž centrem jsou zpravidla loděnice, opravářské komplexy apod. (viz např. arzenál Rakouského Lloydu v Terstu do r. 1918).  

Artilerie (angl. artillery) = soubor lodních palných zbraní, od malorážních přes středorážní po velkorážní (viz Dělostřelectvo).

Aseptin = vodní roztok kyseliny bórové, používaný k uchování masa (také na lodích) dokud nebyly lednice. Omezovala však jen hnití, ne plesnivění.

Asser (viz Arieta nebo Kloun) = břevno, které používali Římané na svých lodích podobně, jako se používá beranidlo (arieta) např. při dobývání města. Mohl být na přídi pod vodou ku prorážení nepřátelských trupů, anebo nad hladinou, ku ničení nástaveb a zařízení na palubách nepřátelských lodí. Některé lodě měly i dva nebo tři assery. Později asser nahradil kloun.

Atlasové dřevo = dřevo mj. pro lodní interiéry (saténové či hedvábné) – tvrdé, těžké, husté, barvy bílé, žluté nebo červené, atlasového lesku. Poskytují je západoindické nebo jihoamerické stromy Ferloie guianensis a Maba guiiaensis. Indické dřevo je lesklejší. Používá se k výrobě elegantního nábytku kanárkově žluté, žluté s žilkami, purpurové s hnědými žilkami, kaštanově hnědé bez žilek a světle hnědé se žilkami. Z něj byly zařízeny mj. kajuty a pracovny mnoha vyšších námořních důstojníků.

Atašé (od fr. attaché.) = diplomat na nejnižším služebním stupni, přidělený k (vel)vyslanectví za účelem jeho přípravy na dráhu diplomata-jednatele, výhody vyslance mu však nepříslušely. V osmdesátých letech 19. století se na legacích velmocí zaváděla funkce námořní atašé (fr. attaché militaires et navals, rus. /morskoj/ agent), která náležela námořnímu přidělenci rovněž v nejnižší kategorii diplomata. Námořní atašé měl poslání jednak poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy spojené s vojensko-námořními záležitostmi, jednak styčného důstojníka mezi velícími složkami válečných námořnictev obou států. Zpravidla ovšem také sděloval do své země důvěrné informace strategické povahy, nesměl se však dopouštět špionáže. Při zahájení nepřátelství mezi oběma zeměmi měl právo včas se vrátit do svého státu. Pozice byla reciproční.

Aurora = bohyně ranních červánků (aurora australis / aurora borealis = jižní / severní polární záře), jinak též dvě města v USA. AURORA – častý název lodí.

Auxiliární lodě  (od angl. auxilliary ships) = viz Lodě pomocné.

Auxiliární stroj (od angl. auxilliary machine) = viz Stroj pomocný.

Avancement = služební postup, povýšení (čti avansmá).

Avantageur = čekatel na povýšení do důstojnické hodnosti, v Rakousko-Uhersku takto zván i důstojník aspirant (čti avantžér).

Aviso, avisová loď  (od fr. aviso = zpravodajská a doprovodná loď) = tzv. loď hlásná. Rychlé, lehce ozbrojené vojenské plavidlo k účelům spojovacím, průzkumným, strážním a hlídkovým, eskortním záchranným apod., používané od osmdesátých let 19. století ve francouzském válečném námořnictvu, poté i v jiných zemích, ač termín aviso se neujal všude (ve Velké Británii plnily roli avisos malé paroplachetní nepancéřované korvety respektive šalupy, v ruském a německém křižníky nejnižší třídy…). Poté, co se na lodích objevila spolehlivá radiotelegrafie, se role avisos vytratila – po 1.SV už nebyla zaváděna.  

Axiometr = přístroj ukazující odchylku kormidla od podélné osy lodi ku pravému či levému boku lodnímu. Obyčejně je to skříňka s v noci osvětlenou dvojitou úhlovou stupnicí (levou, pravou), na které ručička převodem od kormidelního kola ukazuje polohu kormidla.

Azimut (angl. azimuth) = v horizontálním systému souřadnic nebeského tělesa úhel u zenitu mezi meridiánem pozorovatele a vertikální kružnicí procházející nebeským tělesem. Měřen po směru hodinových ručiček počínaje bodem Sever od 0° do 360 stupňů. - Základní souřadnice obzorníkové soustavy – úhel, který svírá vertikál procházející pozorovanou hvězdou se základním vertikálem, určeným severním bodem a zenitem. V astronomii se počítá od jižního bodu k západu, v geografii a nautice se počítá od severu k východu od 0° do 360°. V námořní plavbě se nazývá kurs a je to úhel směru pohybu lodi. Měří se ve stupních, rumbech, dílcích apod. – Ve vojenství je to úhel sevřený poledníkem a směrem na určitý bod v terénu, měřený ve směru pohybu hodinových ručiček. Je používán např. při nepřímé střelbě dělostřelectva k zamíření hlavního směru palby.