"FAA´ DI BRUNO" - POMALÝ RYTÍŘ Z OCELI A BETONU

Jen málo lodí mělo tak bizarní tvary, jako podivné plavidlo, který se na začátku srpna r. 1917 objevilo na laguně benátské, aby pak do konce války postávalo jak v Benátkách, tak v přístavech Choggia či Lido…Byl to samohybný prám či ponton s těžkými děly, hrdě pak řazený mezi příbřežní monitory a nesoucí jméno starého významného šlechtického rodu italského, z něhož pocházel též kapitán Emilio Faa´ di Bruno, účastník bitvy u Visu v r. 1866, kde byla jeho obrněná loď RÉ D´ITALIA vcelku nešťastně potopena rakouským pancéřníkem FERDINAND MAX.

Realizace tohoto monitoru byla naplánována už v r. 1915, krátce poté, co 24. května t. r. v podstatě všechny činné jednotky rakousko-uherského válečného loďstva napadly vybrané cíle na italském pobřeží a bombardovaly je, v odvetu za to, že Itálie vstoupila do války (první světové) na straně Dohody. Benátky mezi těmito cíli sice nebyly, ale italské námořní velení nabylo dojmu, že je jen otázkou času, kdy se rakousko-uherské válečné lodě objeví i před nimi. A jelikož se hledaly vlastně jakékoli prostředky obrany, byl inženýr kontraadmirál Giuseppe Rota požádán, aby k ochraně Benátek vytvořil levný obranný monitor s těžkými děly, původně určenými některé z nedokončených bitevních lodí typu FRANCESCO CARACIOLO, jejichž stavba byla nejprve pozastavena, a pak zrušena jako – ze strategického hlediska – neperspektivní.

Rota vypracoval projekt do konce r. 1915. Spočíval ve využití a ozbrojení přístavního pontonu, v půdorysném tvaru obdélníka. Plavidlo takto mělo minimální ponor, takže bylo vhodné k přesunům na mělké laguně před Benátkami, a mimo ni se nemusela jeho posádka obávat nepřátelských min, který byly nastaveny na hloubky od 3 m níže… Výzbrojí byly těžké kanóny, původně určená pro nový dreadnought CRISTOFORO COLOMBO z výše uvedené typové skupiny, jehož stavba byla koncem r. 1915 pozastavena a brzy i zrušena. Trup lodi-pontonu o rozměrech 55,5 m délky x 27,0 šířky x 2,2 ponoru vyřešil Rota tak, že namísto pancéřového pásu jej nechal obestavět soustavou vodních kesonů, zalitých pak betonem (tloušťka tohoto betonového pláště činila 2,9 m). Aby bylo v nízkém pontonu dost místa alespoň pro pohyb posádky, na uskladnění střeliva a pro dvě malé strojové jednotky s kotli, byl ponton osazen střechou respektive pancéřovou palubou tloušťky 40 mm, která po téměř celé délce lodi se od okrajů pontonu mírně zvedala k podélné ose plavidla a uprostřed vytvářela nízký hřeben. Na něm, přibližně uprostřed lodi, vpravdě trůnila na poměrně vysoké barbetě těžká dělová věž, nahoře sice otevřená, ale shora krytá „nedovřenou“ zvláštní kupolí, jakýmsi dómem, jen dával věži kuriózní vzhled s "pancéřovou čepicí“. Věž měla čelní pancíř tlustý 70 mm, ostatní pancéřování věže bylo z 20mm oceli. Barbeta měla stěny tlusté 60 mm. Ve věži byla 2 děla ráže 381 mm/40 (vyrobena v Gio Ansaldo podle licence koupené u Schneidera), jejichž elevace činila +15° a úhel odměru 60° (30° na každou stranu od lodní osy); pálila protipancéřové granáty hmotnosti 884 kg a jejich dostřel (el.+15°) činil 27 300 m. Za věží, už vlastně na zádi, stál třínožkový stožár s navigačním můstkem nad palubou a (nahoře) se stanovištěm pro řízení palby. Za stožárem byl komínek a na samotné zádi 2 štítovaná protiletadlová děla ráže 76 mm/40; ta pálila 6,5kg tříštivé granáty a jejich dostřel činil asi 10 000 m.

Monitor poháněly 2 parní vertikální trojčité stroje Thornycroft, vyjmuté z vyřazených torpédoborců. Měly údajně výkon 465 iHP. Rychlost lodi oficiálně činila 3 uzle, jen při předávacích zkouškách bylo dosaženo 3,31 uzle, zato v praxi se pohybovala okolo 2,5 uzle. Posádku tvořilo 45 chlapíků.

Monitor byl založen v Královském arsenálu v Benátkách 10. října 1915, na vodu spuštěn 30. ledna 1916, válčené námořnictvo jej převzalo 1. dubna 1917, do válečné základny Benátky přibyl 23. července 1917... Na lodi se v příštích dvou letech už neprováděly žádné konstrukční úpravy, jen koncem války dostal monitor ještě 4 další, ale protiletadlová děla ráže 76 mm/40 a dva rychlopalné protiletadlové, vodou chlazené kanóny Terni (licence Vickers) ráže 40 mm/39, s účinným dostřelem asi 4000 m.

Původně nesl monitor označení GA43, a název FAA´DI BRUNO až od r. 1917. Poprvé byl nasazen v srpnu 1917 při ostřelování pobřeží u Isonzo (Soče), v jejímž okolí se situace na pozemní italsko-rakouské frontě stále měnila; na operaci participovaly další italský „monitor“ ALFREDO CAPELLINI  a britské monitory EARL OF PETERBOURGH a SIR THOMAS PICTON. V listopadu t. r. se monitor dostal při přesunu z Benátek do Ancony do bouře, a aby unikl zániku, zamířila s ním posádka na břeh nedaleko Ancony. Monitor byl pak vyzvednut a sloužil ještě sedm let. Ale 13. listopadu 1924 jej námořní správa vyškrtla ze seznamů italského válečného loďstva, nicméně loď nenechala rozebrat. Tak se stalo, že se FAA´DI BRUNO nakonec uplatnil i za druhé světové války. Tehdy byl v r. 1940 znovu zařazen do námořní obrany Benátek, odkud ale byl vzápětí odvlečen do přístavu v Janově, ale už jen pod označením GM 194, kde byl do konce války. Když 9. února 1941 britské lodě Janov bombardovaly, dostal GM 194 zásah, který mj. přerval kabel napájející elevační servomotory, takže si „monitor“ nevystřelil… Takto sloužil do r. 1943. Pak byl opuštěn a v l. 1944 – 1946 rozebrán, není však vyloučeno, že jeho ponton existuje někde u Benátek dodnes.