Z

27.06.2013 14:22

Zábradlí lodní – viz Pažení.

Zadní vaz - viz Vaz zadní.

Zadolodí = na válečných lodích v pojednávaném období (1860-1918) zadní část lodního trupu, od přechodu z plného tvaru lodního boku ve středolodí k zadnímu vazu, až 1/5 lodního trupu. Nahrazuje obecný výraz záď, kterou je však samotný konec lodi. Proto běžně užívaný obrat např. „dělo na zádi“ mnohdy neodpovídá skutečnosti, neboť pokud dělo nestálo skutečně až na zádi – buď v záďová kasematě nebo při okraji palubního záďového oblouku, šlo o „dělo vzadu“, „dělo na palubě zadolodí apod. Na některých lodích bylo zadolodí opatřeno nástavbou (opět: zadolodní či zadní, nikoliv záďovou), jež zvyšovala odolnost lodi vůči vodním nárazům zezadu. V zadolodí byly na hlavní případně spodní palubě ubytovací prostory velitele a důstojnictva lodi, přičemž velitel obýval koncové partie na hlavní palubě (na zádi) a míval k dispozici i galerii na zádi (většinou krytý ochoz na zadku lodního trupu), ale pokud byl na lodi admirál se svým štábem, obýval tyto prostory on. Paluba zadolodí sloužila k nástupům posádky aj. a ceremoniální záležitostem, ale běžně – např. po službě – se tam mužstvo nesmělo shromažďovat, neboť to byl prostor důstojnický; mužstvo po službě pobývalo na palubě předolodí, zejména na baku (viz Bak), kde bylo povolenou kouřit.

Záďový převis = nad hladinou spočívající zadní část lodního trupu za svislicí zadního vazu. Na lodích pojednávaného období v jeho horní části byly ubytovací prostory, ve spodní části sklady, v šedesátých letech 19. století i šachta, do níž se zvedala lodní vrtule upevněná ve výsuvném rámu (viz Vrtulový rám).

Záliv = místo na pobřeží oceánu, moře nebo jezera, jehož břeh svírá s pobřežím úhel menší než 180°, je ohraničen jedním až dvěma mysy, vytváří často kontinentální plochu a má jediné ústí. Z toho důvodu nemůže být Středozemní moře zálivem Atlantického oceánu, neboť jej na západě otevírá Gibraltarský průliv a na východě Suezský průplav; avšak zálivem Středozemního moře je Černé moře, toho zálivem je Azovské moře; Žluté moře je zálivem Východočínského moře, Ochotské moře je zálivem Tichého oceánu, Karské moře je zálivem Severního ledového oceánu… Zálivy jsou obecně zvány místně různě, např. fjordy, boddeny… (U nás je záliv často ztotožňován se zátokou, což je vlastně malý záliv; dříve se u nás zásadně tyto pobřežní útvary rozlišovaly na /mořské/ zálivy a /říční/ zátoky).

Zaměřovač lodní, dělostřelecký = přístroj používaný na válečných lodích v pojednávaném období (do r. 1918) k zamíření děl a torpédometů; byly zaměřovače mechanické a zaměřovače optické. Zaměřovače obsluhovali dělostřelci-mířiči. - Běžné zaměřování bylo na principu běžného odezírání okem, přičemž oko střelce, hledí, muška a cíl tvořily body společné přímky, jež se zvala čárou záměrnou či jen záměrnou. Mechanické zaměřovače se používaly u malorážních děl pro palbu na krátkou vzdálenost, kdy nebylo obtížné hodnotu vzdálenosti od ústí hlavně k cíl zjistit pouhým okem případně ji korigovat zpravidla jednou dvěma zástřelnými ranami. Avšak v případě středních a těžkých děl, jejichž dostřel se neustále prodlužoval (na počátku 20. století činil asi 10 mil), bylo stále obtížnější určovat vzdálenost mezi děly vlastní lodi a cílem, a tak musely pomoci optické zaměřovače a dálkoměry, z nichž nejdokonalejší byly od devadesátých let 19. století dálkoměry koincidenční, pomocí kterých se na válečných lodích (nejdříve britských) poměrně přesně zjišťovala vzdálenost děl vlastní lodi k cíli jejich palby (viz Dálkoměr lodní). Od dálkoměrů se hodnota vzdálenosti hlásila na ústřední bojové stanoviště případně na stanoviště pro řízení palby, a odtud se tato hodnota, spolu s jinými, různými způsoby sdělovala na jednotlivá palebná stanoviště (na počátku 20. století bylo nejpoužívanější sdělování prostřednictvím ciferníků, z nichž jeden udával vzdálenost k cíli, další směr a sílu větru, jiný směr a rychlost cíle, další druh střeliva…); podle těchto hodnot a podle dělostřeleckých tabulek (dle nich se kalkulovaly síla a směrem větru, rychlost a směr plavby nepřítele, balistické zakřivení dráhy letu střely…) se dopočítávalo zamíření děla, což muselo být ukončeno do ukončení nabití děla - mířič zaměřovačem vyhledal cíl a přenos pohybů zaměřovače se přenášel na dělovou hlaveň.  Dělo se zaměřovalo pomocí dělových mechanismů poháněných hydraulicky či elektricky nebo ručně (nouzový způsob).

Zaopatření lodi = dodání veškerých potřeb nutných k plavbě a boji válečné lodi a ke službě na ní. (Dále vyjímáme z „Anatomie obrněnce“ dle předlohy z r. 1905.) Válečná loď soudobá se: (a) vyzbrojuje, (b) pancéřuje, (c) osazuje, (d) vystrojuje, (e) vybavuje, (f) zařizuje, (g) pokrývá, (h) zásobuje. Přičemž: (a) vyzbrojování je opatřování lodí zbraněmi – děly a rychlopalkami (kulomety), torpédomety a klounem, (b) pancéřování je opatřování trupu lodních a nástaveb lodních pancíři, (c) osazování je opatřování lodi vnitřními zařízeními pohonnými – kotli, stroji, lodními hřídelemi a zařízeními přináležejícími (kondensátory, ložiska, zařízení uhelen…), (d) vystrojování je opatřování lodi zařízeními vnějšími, napomáhajícími k plavbě, řízení a ukotvování lodi – stožáry a přináležejícím lanovím upevňovacím, ovládacím a signalizačním, jeřáby, ustavením souboru kormidelního, kotvami a vším zařízením k nim náležejícím - lany, řetězy, vrátky…, (e) vybavování je opatřování lodi instalací elektrickou (dynama, vodiče, spínače...) a světelnou (což jsou světla polohová, světla signalizační, světla vyhledávací), dále světla ku osvětlování pracovních, odpočinkových, ubytovacích a chodbových prostor lodních), dále vybavování lodi přístroji dálkoměrnými, zaměřovacími, meteorologickými, pozorovacími, zařízeními ku větrání prostor a odčerpávání vod (čerpadla, pumpy – strojní i ruční) a čluny záchrannými, (f) zařizování je opatřování prostor na stanovištích bojových, v kajutách a kabinách, kuchyních, jídelnách a místnostech klubových atd. nábytkem a dalším zařízením k činnosti nebo obývání, (g) pokrývání je opatřování lodi pokrytím palub a můstků plaňkami nebo linoleem, nátěry základními, nátěry povrchovými, nátěry nebo plášti dřevěnými či kovovými vůči obrostu lodnímu, (h) zásobování je opatřování lodi zásobami bojovými - municí včetně torpéd a min, dále zásobami provozními - palivem, látkami natíracími, dílci a součástmi náhradními apod., a zásobami k životu (jídlo, nápoje…).

Zápalné lodě = lodě paličské (viz Brander). 

Zapalovač dělostřelecký = prostředek přivádějící střelu v požadovaném místě její dráhy k výbuchu. V pojednávaném období (1860-1918) se ještě požívaly i standardní doutnáky, ale ty vzápětí vystřídaly zapalovače nárazové, a to s účinkem okamžitým (mechanické), nebo zpožděným (pyrotechnické), a zapalovače časované, a podle umístění většinou hlavové, výjimečně dnové.

Zbraňový komplet lodní = soubor bojových prostředků náležejících k jedné zbrani, tvořený v pojednávaném období (1860-1918) např. u lodního děla: 1) dělem s všemi jeho částmi jako prostředkem, jenž vysílá střelu k cíli, 2) střelou respektive střelami dělostřeleckými jako prostředky k přímému ničení, 3) dálkoměrem a zaměřovačem jako prostředky ke zjištění a zaměření cíle, 4) prostředky pomocnými, např. výmetnými náložemi, muničními výtahy, otočnými dělovými plošinami apod.  

Zbrojnice námořní – viz Arzenál.

Zkosy palubní, slop (od angl. slope – zešikmení, zkosení) = postranní partie (spodní) pancéřové paluby ve středolodí. Zkosy se od střední, ploché partie paluby podélně svažují ke spodnímu okraji hlavních pancéřových pásů lodi a vytvářejí tak pancéřovou „střechu“ uvnitř trupu, jež má značně větší účinek než pancéřová paluba rovná, tím spíše, že plochá část pancéřové paluby byla značně slabší než pancíř zkosený – o polovinu až zhruba dvě třetiny. Bylo to proto, že na plochou pancéřovou palubu dopadaly střely pod nízkým úhlem, zatím co na zkos téměř kolmo. Na některých lodích bylo místo pancéřových palub se zkosy paluby vypouklé. Pancéřové paluby spodní přecházely v karapasy (viz Karapas a viz Pancéřová paluba).

Žebro lodní = prvek jednoho ze základních komponentů lodi – lodního žebroví, jež s kýlem (páteří lodní), předním vazem (klounovcem) a zadním vazem (kormovcem), palubnicemi, podélnými prvky (vazníky) tvoří kostru lodního trupu, pokrytou obšívkou a palubami. Žebra byla tvořena několika články – jedním až dvěma spodními, přechodovým (outorovým) a a jedním až dvěma vrchními. Od druhé poloviny šedesátých let 19. století byl na britských, později i jiných válečných lodí zaveden sdružený (angl. bracket) žeberní systém, v němž jedno každé žebro, složené z několika plechů stojných napříč trupem, bylo stojnými plechy podélnými nýtováním přes úhelníky propojeno se sousedním žebrem, tj. opět soustavou stojných plechů příčných, takže pevnost lodního trupu a odolnost lodního dna se značně zvětšily (viz Sdružený žeberní systém). Tuto soustavu zpevňovaly ještě bočinové (outorové) kýly a další prvky.

Žebrorys = část teoretického výkresu lodního trupu. Dělený žebrorys skýtá pohled zpředu a zezadu na profily základních žeber v lodním trupu, přičemž levá polovina ukazuje tyto profily od přídě až k hlavnímu žebru, pravá polovina od hlavního žebra k zádi, někde se přičiňují i kružnice vyznačující obvody pracovních prostorů lodních vrtulí (viz i Teoretický výkres trupu lodního).