U

14.06.2013 15:31

Ubytovací lodě = v pojednávaném období (1860-1918) vyřazené, odstrojené a odzbrojené válečné lodě, jejichž trupy byly po palubách rozděleny na ubikace. Většinou sloužily k přechodnému ubytování účastníků některého speciálního kursu pro námořníky a poddůstojníky (kursy dělostřelecký, torpédový…, ale i třeba pro signalisty, strojníky a kotelníky…), nikoliv pro důstojníky. Většinou to byly lodě střední třídy, a dlouho v této roli přesluhovaly někdejší dřevěné řadové lodě, trvale ukotvené stranou válečného přístavu.

Ucpávky (kdysi i úcpy) = drobné konstrukční části z různých materiálů, které v lodních trupech, lodních strojích, pumpách atd. měly zamezit pronikání vody, páry nebo vzduchu z jednoho místa na jiné. Principiálně byly tvořeny pouzdrem, v němž se otáčela např. hřídel, přičemž mezi povrchem hřídele a vnitřním povrchem pouzdra byla ucpávková látka.Touto látkou byla kůže (pro ucpávky vzduchové), koudel, bavlna, pryž, plátno, plsť či - pro ucpávky odolávající vysokým teplotám – azbest nebo velmi měkká kovová slitina; přičemž textilní materiály byly napuštěny lojem, či opatřeny mastkovou moučkou, azbestem, pryží, korkem… Ucpávky byly buď samostatně drženy, nebo jedním koncem zapuštěny, a volný konec byl opatřen víkem s otvorem pro hřídel; víko bylo pomocí šroubů připevněno k ucpávce tak, aby tlak víka působil na ucpávkovou hmotu a nutil ji přilínat k těsněným plochám. Ucpávky byly neustále promazávány skrze kanálky vedoucí z povrchu ucpávky, od zásobníků z mazivem. Kovové ucpávky, většinou z bronzu, byly nejodolnější a spotřebovávaly nejméně maziva. Některé ucpávky, např. lodních hřídelí při jejich průchodu lodním trupem skrze rouru hřídelovou (nezaměňovat s hřídelovým tunelem, který kryje lodní hřídel u lodního dna), jsou provedeny velmi dokladně, např. ucpávky hřebenové.        

Uhelna = v pojednávaném období (1860-1918) na parních válečných lodích zásobník uhlí. Uhelny hlavní byly v blízkosti kotelen a spočívala v nich veškerá normální zásoba paliva, uhelny přídatné byly na místech vzdálenějších od kotelen a obsahovaly množství uhlí, které s normální zásobou tvořilo bojovou zásobu paliva. Uhelny byly zřizovány buď jako boční prostory, a často bylo uhlí i v koferdamech, nebo jako stropní prostory, např. mezi dvěma pancéřovými palubami, nebo jako prostory napříč lodním trupem – buď mezi dvěma kotelními odděleními, nebo mezi kotelnou a jiným oddělením. Vertikálně situované uhelny se zvaly uhelné jámy, horizontálně situované uhelny byly uhelné bunkry (u nás se nerozlišuje) – odtud i bunkrování (dle angl. bunker), tj. nakládání uhlí. Na starých parních lodích se uhlí z bunkrů přihazovalo lopatami, od začátku 20. století se na velkých plavidlech zaváděly koše na výložníku, jež se přesouvaly nad ohniště, různé dopravníky korečkové, šnekové…, které zavážely přímo rošty (viz Kotelna lodi). Vezla-li loď tzv. nadzásobu uhlí, byly jím zaplněny i záložní prostory, ba napytlované byl uskladněno v chodbách, na palubách včetně vrchní. (Nadzásobu uhlí však vezly lodě výjimečně – pouze za rusko-japonské války 1904-1905 se jednotky ruské II. Tichooceánské eskadry trmácely z Baltického moře na Dálný východ s takovouto nadlimitní „porcí“, neboť z uhelných parníků bylo třeba přikládat tolik uhlí, aby nemusely často zastavovat, a tak uhlí bylo v ohradách na jejich vrchních palubách, pytle s uhlím stály v chodbách… - všude, kde se vešly. Nadzásoby uhlí nabíraly také německé korzárské křižníky za operačních plaveb…) Při uskladnění velké masy uhlí v jednom prostoru někdy docházelo k samovznícení uhlí, což se zprvu projevovalo silným doutnáním, takže bylo nutné uhlí okamžitě přeházet a žhavé jádro uhasit. Aby nedocházelo ke samovznícením, byly uhelny děleny na menší oddíly, v nichž se uhlí samovolně tolik nepřehřívalo. – Kapacita uhelen byla značná – na bitevních lodích z počátku století činila normální zásoba okolo 1000 t uhlí, bojová okolo 2000 uhlí, na dreadnoughtech byla značně vyšší, i přes 3000 t plus nafta, např. britská bitevní loď CANADA (dokončena v r. 1915) vezla 3300 t uhlí a 520 t nafty.

Uhelná loď = v pojednávaném období (18609-1918) parník pro komerční přepravu výhradně uhlí, a to i pro potřeby válečného námořnictva. Uhelné lodě, velmi početné, byly velké, dobře stavěné parníky zpravidla se třemi „ostrovy“ – nástavbami na vrchní palubě, z nichž přední a zadní sloužily jako ubytovací a pomocné, středolodní pro kapitánský můstek, větrací roury a komín a rovněž sloužily jako ubytovací, pro důstojníky; nákladové prostory byly dva – přední a zadní. Přepravní kapacita těchto lodí činila 4000 – 7000 t uhlí.

Uchatiův kov = druh děloviny - materiálu k výrobě litých dělových hlavní. Uchatiův kov hlavně měď, ale bylo v ní i asi 8 % cínu a asi 1 % manganu. Záleželo však hlavně na technologii lití hlavní – činilo se tak do studených železných forem (kadlubů), přičemž množství kovu formu zcela nevyplnilo, a až po ukončení plnění formy se hlaveň vnitřním tlakem zevnitř roztahovala, až vyplnila formu po celé její vnitřní ploše. Tím se dosáhlo velké pevnosti vnitřku hlavně, zatímco vnějškem hlavně měl pevnost standardní. Po ukončení lití se hlaveň nechala vychladnout, což trvalo několik dnů, a teprve potom se vnitřek hlavně dovrtával. Uchatiova děla byly předovky s typickým oblým zadkem hlavně, značně používané na rakouských lodích. Základní verzi děla zkonstruoval Franz sv. pán von Uchatius (1811-1881), který to dotáhl na vysokého dělostřeleckého důstojníka, generála dělostřelectva a nakonec polního podmaršálka (od r. 1874). Byl velmi invenční – vymyslel nové složení výmetné dělostřelecké nálože, zkonstruoval balón pro shazování pum na nepřátelská postavení, v l. 1850-1851 pobýval studijně v Belgii, Francii a Velké Británii, účastnil se několika válek včetně italských v l. 1848 a 1849. Od r. 1871 byl ředitelem zbrojovky ve vídeňském arzenálu, v r. 1876 byl mu propůjčen titul barona. Jeho vynález ocelovitého bronzu na výrobu dělových hlavní se stal jeho nejslavnějším, ale známé byly i jeho sférické výbušné střely do „jeho“ děl.

Union-jack (angl) = státní vlajka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, na níž jsou sloučena vyobrazení křížů sv. Jiří (St. George – anglický), sv. Ondřeje (St. Andrew - skotský) a sv. Patrika (St. Patrick – severoirský). Vyvěšovala se pouze na lodích ve státní správě nebo správě Královského námořnictva, tj. na lodích vojenských, a to pouze na přídní žerdi (fore staff) a jen při kotvení lodi.    

Úplav = zvířená voda za plující lodí, kýlová brázda.

Uplavnění = učinění např. přístavního vplavu opět způsobilým pro plavbu lodím. Zpravidla se tak dělo bagrováním, v pojednávané době nejméně na hloubku 8 m (do r. 1906) respektive 10 m (později, kdy měly největší dreadnoughty ponor okolo 9 m).

Úseky lodní = prostory uvnitř lodního trupu vymezené hlavními příčnými protizátopovými přepážkami, dosahujícími k hlavní palubě. Zkoušely se na těsnost vzájemnou a vnější (tj. na těsnost obšívky). Byla-li v trupu citadela (viz Citadela válečné lodi), byly její obě příčné stěny – traverznice (přední a zadní) zásadně bez jakéhokoliv otvoru, takže přístup do citadely, plnění uhelných jam, ventilace apod. bylo jedině shora, což u běžných vodotěsných přepážek mezi lodními úseky nebylo podmínkou a byly v nich propojovací průchody, ventilační a čerpací instalace apod., i když pravda, rovněž s vodotěsným provedením po obvodech.      

USS (angl.) = zkratka z počátečních písmen slov Unites Stats Ship – Loď Spojených států, která se klade před název každé válečné lodi Amerického válečného námořnictva (US Navy). Až na výjimky je u nás používání této zkratky zejména v literárních a publicistických textech zbytečné.

Uzel = v námořnictví mj. jednotka rychlosti rovnající se zdolání 1 námořní míle 1852 m za 1 hodinu. Odvozeno od vzdálenosti uzlů na šňůře logu (viz Log); šňůra logu byla 185,2 m dlouhá, opatřené uzly ve vzdálenosti jedné stodvacetiny (1/120) míle, tedy 15,43 m od sebe. Log se shazoval do kýlové brázdy, načež námořník počítal, kolik uzlů lana logu mu během 30 vteřin prošlo rukama, a počet uzlů lana za tuto dobu rovnal se rychlosti lodi v uzlech.