F

24.05.2013 21:34

Faden (něm. Faden) – míra zhruba odpovídající sáhu, tedy přibližně vzdálenost, kterou obsáhnou konečky rozpažených rukou dospělého muže. V německém a rakouském námořnictví byla jednotkou pro měření hloubky (tzv. mořský sáh), pak 100 fadenů = 0,1 námořní míle = 185 m = 6 Fuss, v rakouském 1 Faden = 1 Klafter = 1,896 m. Srovnatelné: např. angl. fathom = 1,8288 m, franc, brase = 1,6242, rus. sážeň = 2,1336 m…

Fathom (angl.) = britská délková míra používaná k měření hloubek, též jednotka lanové a řetězové délky. 1 fathom = 1,8288 = 6 stop.

Feluka (angl. felucca, fr. félouque, it. felucca) = malá plachetnice s výtlakem do 200 t, používaná především a původně na Středozemní moři. Nesla dva jednoduché stěžně s latinskými plachtami, pomocný pohon skýtalo až devět párů vesel. Zanikla koncem 19. století, když předtím se její exempláře stavěly také u severoamerických břehů.

Fendr, odrazník (od angl. fender,) = jednoduchá pomůcka spouštěná z paluby nebo nábřeží k umenšení silného nárazu lodi do hráze nebo do jiné lodi, k níž přiráží.

Ferry-boat (angl.) = převozní prámy či převozní pramici aj. plavidla, též loď k převozu železničních vagónů, na krátkou vzdálenost (takové ferry-boats se používají se už od poloviny 19. století, u nás soudobě jsou řečeny trajekty). 

Flibustýr (od fr. flibustier) = totéž co pirát (angl. filibuster – pirát i dobrodruh, či buccaneer = korzár).

Flota (angl. fleet, něm. Flotte, fr. flotte, rus. flot) = (1) celé válečné loďstvo státu. Flota se dělila na flotily či eskadry případně na menší celky na satelitních místech a měla velení na ministerské úrovni. (2) Označení válečného loďstvo operujícího v určité velké oblasti, např. britské Královské námořnictvo mělo Středomořské loďstvo, Atlantické loďstvo, Domovské loďstvo, Rusko mělo Baltické loďstvo a Černomořské loďstvo, krátkodobě i Tichooceánské loďstvo (1904-1905), a např. Baltické loďstvo mělo na počátku 20. století eskadry: Baltickou, Středomořskou a Tichooceánskou. (3) Souhrnné označení pro (celé) loďstvo určitého druhu – válečné, obchodní, rybářské, výzkumné… Správa obchodního loďstva byla rovněž na ministerské úrovni, zpravidla náležela ministerstvu obchodu.

Flotila (špaň. flotille, fr. flotile = malé loďstvo) = (1) v námořním vojenství označení pro samostatný a zpravidla separovaný organizační celek v loďstvu státu (viz Flota) respektive v systému jeho válečného loďstva. Flotila byla tedy menší než flot, ale ne větší než eskadra, neboť flotilu tvořily většinou jen lehké síly – malé křižníky, torpédové lodě, dělové čluny, později ponorky. Flotily byly určeny k plnění strategických, taktických a operačních úkolů na oceánech a mořích, ale také jezerech a řekách. Nejčastější byly flotily dislokované na vzdálených či koloniálních vodách státu, např. ruská dálněvýchodní Sibiřská flotila se základnou ve Vladivostoku; Britové měli své vzdálené flotily v rámci tzv. stations - stanovišť. (Soudobě je válečná fotila strukturována hladinovými loděmi mnoha kategorií – od bitevních a letadlových, přes křižníky a torpédoborce až po minolovky, zásobovací lodě…, případně ponorky, pak však - zejména v souvislosti s US Navy za druhé světové války - lze psát o svazu.) (2) Obecný pojem pro množinu lodí stejného druhu (obchodní flotila, rybářská flotila…) nebo lodí téže kategorie, např. ponorkové flotila.

Fluita (angl. flutte, hol. fluitschip) = obecně plachetní válečná loď uzpůsobená rovněž pro dopravu nákladů. Vznikla v 17. v Holandsku z galony. Měla trup s úzkou palubou, ale nápadně vypouklými boky (hruškovitý žebrorys), nesla až tři stěžně, přičemž na prvním či i druhém byly standardní ráhnové plachty, na zadním latinská, na čelenu horní a spodní blinda.

Fregata (od angl. frigate či něm. Fregatte) = (1) v námořním vojenství v 17. až 19. století rychlé válečné plavidlo o výtlaku 500 - 600 tun, s až dvěma dělovými palubami, k napadání vzdálených cílů, k eskortám, pro výzvědnou službu a boj se stejně velkými nebo lehčími jednotkami a ke spojení se vzdálenými koloniemi; fregata byla zpravidla menší než řadová loď, větší než korveta. Od padesátých let 19. století byl na válečné jednotky této třídy instalován parní stroj, po r. 1860 se válečné fregaty pancéřovaly. Původně měly délku cca 60 m, šířku asi 15 m, ponor asi 5 m a tři paluby po celé délce trupu: 1. paluba, vrchní, na níž se soustřeďovala obsluha stěžňoví (plachet, takeláže, palubních člunů…), jeřáby, vratidla, rumpály apod., vpředu a vzadu měla nízké nástavby, na kterých stála i děla (v 19. století už byly vrchní paluby fregat většinou hladké, nebo jen s nízkou záďovou nástavbou); 2. paluba, dělová, na níž byly baterie (větší fregaty měly až dvě dělové paluby a počet děl se pak lišil – velké fregaty jich měly i přes čtyřicet, odtud i třídění fregat - v britském Královském námořnictvu byly velké fregaty se dvěma dělovišti loděmi IV. třídy. fregaty s jednou dělovou palubou lodě V. třídy); 3. paluba byla spodní, pro mezipalubí, v němž byly ubytovací prostory posádky, pod ní byly skladištní prostory pro potraviny, vodu, střelivo a lodní výstroj. Fregata měla tři stěžně a čelen, na všech ráhnech byly lichoběžníkové plachty, na zadním stěžni (besan) bylo navíc asi v jeho polovině upevněno vratiráhno s vratiplachtou. Mezi předním stěžněm a čelenem se napínaly kosatky, mezi stěžni stěhovky. Velké čluny (bárky) se ukládaly na vrchní palub-ně, menší a malé věšely se na jeřábech podél boků lodi, nejmenší čluny pro službu v přístavech byly upevněny jen na tyčích poblíž přídě. – Poté, co se fregaty pancéřovaly (ne každá!) a poháněl je parní stroj, změnily se na velké válečné lodě s výtlakem od 6000 do 11000 tun. Například tři britské pancéřové fregaty typu MINOTAUR, vůbec největší válečné fregaty, navíc největší válečné lodě poháněné jen jednou lodní vrtulí, měly výtlak kolem 10 700 t, celkovou délku 124 m, šířku 18,2 m, ponor 8,5 m, byly vyzbrojeny padesáti děly-předovkami (NORTHUMBERLAND: 4x 229mm, 22x 203mm, 2x 178mm), chránily je boční i příčné pancíře tloušťky až 140 mm vesměs na 254mm teakové vrstvě, poháněl je parní stroj o výkonu okolo 6700 iHP, měly plné oplachtění na pěti stěžních a čelenu, jejich strojní rychlost činila okolo 14,2 uzle a sloužilo na nich po 800 chlapů. – Od konce šedesátých let se fregaty ve vyspělých státech stavěly už jen ze železa, ale začaly se dělit na pancéřové a nepancéřované. Ty první koncem sedmdesátých let 19. století mutovaly v obrněný potažmo pancéřový křižník, ty druhé v chráněný nebo nechráněný křižník, což vedlo ke klasifikaci dočasně až nepřehledné, ale fregata jak kategorie či třída zanikla. (2) Fregata se znovu objevila jako plavidlo protiponorkové obrany z l. 1940-1945, anglosaské provenience. Jednotky této kategorie, s výtlakem do 1500 t a rychlostí do 20 uzlů, bez pancéřování, ale mj. s radarovou výstrojí a zmnoženými záchrannými a protipožárními prostředky, se používaly zejména k ochraně dopravních lodí a jejich konvojů ponorkami, a tomu byla přiměřená o výzbroj: dvě středorážní děla, dvě malorážní PL, hlubinné nálože a vrhače druhu hedgehog. Tento druh fregat přetrval, ale modifikoval se, přičemž převzal některé markanty a úkoly torpédoborce a křižníku.    

Fregatní kapitán = hodnost na úrovni armádní hodnosti podplukovník, v angl. Královském námořnictvu commander (nelze překládat jako komandýr, pouze jako fregatní kapitán), ve Francii capitaine de corvette a Německu Korvettenkapitän (= korvetní kapitán).

Fregatní poručík = hodnost na úrovni armádní hodnosti major., ve Velké Británii lieutnant-commander, ve Francii lieutnant de vaisseau (dosl. = lodní poručík), v Německu Kapitänlieutnant (= kapitánporučík)

Fretáž = při výrobě hlavní těžkých (námořních) děl způsob dosahování tzv. záporného předpětí vůči vnitřní části hlavně (duši) postupným nasazováním několika rozžhavených ocelových prstenců na vnitřní rouru, anebo jejím omotáváním postupně několika vrstvami žhavého drátu s hranatým průřezem. Smrštěním vychladlých prstenců nebo drátu a roztažením podchlazeného jádra hlavně bylo onoho předpětí dosaženo. Fretované hlavně měly až dvojnásobnou pevnost než hlavně stejné ráže vyrobené klasickým způsobem, např. vykováním z jednoho kusu materiálu.  

Frikční odpor = v námořnictví třecí odpor vznikající na pohybujícím se lodním trupu, hnacích segmentech, kormidle aj. pod čárou ponoru, a to působením materiálu povrchu, obrostem fauny a flóry apod. Stoupaní frikčního odporu se v důsledku projevuje snížením hodnoty rychlosti lodi, větší spotřebou paliva, zkrácením plavebního dosahu, zvýšenou námahou konstrukce trupu… Čím hladší provedení příslušného povrchu, tím menší je frikční odpor, a tedy nejmenší frikční odpor má trup nové lodi, nový lodní šroub, nová kormidelní peruť… Ty lodní části, u nichž je co nejmenší frikční odpor zásadní nutností, používá se k jejich ošetření účinných ochranných nátěrů (antifouling), ba některé se leští do maximální hladkosti (např. lodní vrtule).

Fuss (něm., stopa, střevíc) = stará jednotka délkové míry používaná v německých státech, v Prusku činila její délka 0,3138, v Rakousku-Uhersku v r. 1871 0,31608 m.

Fut (rus., stopa) = stará jednotka délkové míry používaná v Rusku do r. 1918. Její délka byla shodná s anglickou stopou, tj. činila 0,305 m